Ještě neoschl inkoust na podpisech nové smlouvy START II, uzavřené v Praze mezi Spojenými státy americkými a Ruskou federací.
Ještě se vrcholní představitelé Evropské unie nevzpamatovali z diplomatického políčku, který jim obě světové mocnosti uštědřily. Také zdaleka ještě nevyvanulo rozčarování mnohých, především středoevropských vazalských vlád, ze skutečnosti, že americká administrativa a americké ekonomicky vládnoucí kruhy přehodnotily pro danou chvíli své mocenské priority. Skutečnost, že USA chtějí v současné době pokračovat ve snižování jaderných arzenálů, a dokonce se zavazují nepoužít jaderné zbraně vůči státům, které je nevlastní, zůstala u řady politiků nepochopena.
Ještě větší rozčarování však způsobilo o něco starší rozhodnutí USA odstoupit prozatím od umístění raketové základny v Polsku a radarové základny v ČR. Naše politická scéna také oplývá politiky, kteří rádi řinčí zbraněmi.
Když na podzim roku 2006 pravicová koaliční vláda ODS M. Topolánka zahájila rozhovory s americkou administrativou o umístění vojenské radarové základny USA na území naší republiky, vyšla velice záhy najevo jiná skutečnost. Prasklo, že umístění prvků americké protiraketové obrany v podobě dokonce přímo raketové základny začala projednávat již před volbami koaliční vláda sociální demokracie.
Dále čtěte: Radar nebude: Levice oslavuje, pravice varuje
Následná vláda na tyto rozhovory navázala, dala jim oficiální rámec a místo raketové základny je konkretizovala společně s americkou stranou na vojenskou radarovou základnu. Ta měla být umístěna na Brdech. Servilnost Topolánkovy vlády neznala mezí a snaha dostat do ČR nastálo americké vojáky byla prioritou nejen této vlády, ale i řady politiků, např. i bývalého prezidenta Havla. Velice brzy byly dojednány dvě základní smlouvy, zabývající se výstavbou americké radarové základny a pobytem amerických vojáků na území České republiky.
Lidem ale toto rozhodnutí pravicové vlády nebylo lhostejné. Zcela určitě vstoupil do dějin památný výrok Mirka Topolánka, který vyslovil v Poslanecké sněmovně, když poslanci za KSČM předkládali návrh zákona o celostátním referendu k této otázce. Prohlásil tehdy, že když slyší slovo lid, tak má husí kůži. Ano, české pravici, ODS, KDU-ČSL i Straně zelených, znění Ústavy České republiky, že o zásadních věcech mají lidé právo rozhodnout v referendu, nic neříkalo.
Ostatně tyto tři strany shodně prohlašovaly, že otázka referenda o umístění radaru a americké vojenské základny v České republice je věcí tak složitou, že jí lidé nebudou správně rozumět a umět posoudit, natož aby správně rozhodli. Měly obavy, že lidé nebudou slyšet na velmocenské zájmy USA a nebudou se chtít svými životy a majetky stát soukolím mocenských zájmů USA ve vztahu k Ruské federaci.
Z politických stran, zastoupených v českém parlamentu, se proti postavili jedině komunisté. Postavili se k odporu rychle, jednoznačně a účinně. Okamžitě putoval do parlamentu návrh zákona o jednorázovém celostátním referendu v této otázce a byly zahájeny celostátní podpisové petiční akce. Komunisté našli i širokou společnou řeč s nejrůznějšími občanskými sdruženími a aktivitami.
Dále čtěte: ČR sice nebude mít radar, jeho informační centrum ale možná ano
Sociální demokracie v otázce radaru dlouho váhala. Dalo se to pochopit. Jednak její předchozí vláda otevřela jednání o umístění raketové základny (dokonce) na našem území, a pak ji svazovala servilní úcta k »hodnotám« Severoatlantické orientace. V té nakonec našla sociální demokracie východisko z problému, hodné chytré horákyně: radar a základnu amerických vojáků na území ČR nebude podporovat, protože není vyjasněn vztah této obrany a její kompatibilita s prvky obrany Severoatlantické aliance i širší zakomponování do obranných prvků EU. Jinými slovy, v opačném případě by jim zřejmě ani radar, ani zahraniční vojáci v ČR nevadili.
KSČM však měla v této otázce jasno od počátku. Žádnou cizí vojenskou radarovou základnu USA ani v rámci NATO či v rámci obrany EU. Výsledkem byly tisíce lidí na mítincích KSČM proti této základně z Příbrami, Rožmitálu pod Třemšínem, Rokycan, Míšova i Prahy, včetně symbolické blokády Brd. Podpisů na peticích se sešlo několik set tisíc. Pravice byla zkoprnělá, sociální demokracie zaražená a výsledkem bylo téměř stabilních 70 procent občanů ČR odmítajících tuto základnu. Lidé slyšeli na požadavky KSČM, protože to byly i jejich požadavky.
USA po přehodnocení svých momentálních mocenských zájmů zatím ustoupily od vybudování základny v Polsku a ČR. Svou roli určitě sehrálo i veřejné mínění a odpor proti těmto základnám. Pravice se však svých představ na dotáhnutí amerických vojáků natrvalo do České republiky nevzdala. Ministr obrany současné úřednické vlády Martin Barták (dosazený občanskými demokraty) rád hřímá vojenským nadšením. Chvíli drží pozice v Afghánistánu, chvíli vyjednává ve Spojených státech amerických, a chvíli zase cosi kutí na vnitrostátní politické scéně, až z toho vypadne nabídka alepoň záložního informačního střediska protiraketového štítu.
Jiný ministr současné vlády, pro změnu nominovaný sociální demokracií, Jan Kohout, se nenechává zahanbit. Nabídl přímo ČR do protiraketového štítu USA. ODS i ČSSD společně laškují, lid nelid, parlament neparlament, a hýří ochotou vazalství vůči USA. Je to o upřímnosti politiky těchto stran, lidé si o nich udělají sami obrázek.
KSČM má však i dnes v této otázce zcela jasno. Jednou z našich základních priorit je odmítnutí jakékoliv cizí vojenské základny na území ČR, včetně začleňování naší země do protiraketového štítu USA. Ani jedno není v zájmech bezpečnosti občanů a slouží jednostranně zájmům USA. Pokud někdo takto neodpovědně hazarduje se suverenitou České republiky, bezpečností, životem a zdravím našich občanů, pak ať také najde odvahu lidem přiznat právo rozhodnout o tak závažné otázce v referendu. KSČM takový zákon předložila, a je to pro nás zásadní podmínka.
Stanislav Grospič, místopředseda ÚV KSČM
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
