„Škoda ho. Asi to byl opravdu dobrý člověk. To se pozná na národě. Tolik se pro něj truchlí. Ovšem dřív, než si Česko přejmenujete na Havlov, měla by jeho působení zhodnotit objektivní historie,“ poznamenává pro ParlamentníListy.cz s lehkou ironií na podle něj nejen český ale obecně patolízalský zvyk zviditelňovat se na úmrtí slavných, kteří ještě ani neskončili v hrobech a už si na nich někdo staví slávu.
Psali jsme:
Tihomir jezdí na jižní Moravu už dobrých dvacet let. Napřed to bylo prý hlavně za holkami a občas za obchodem. Pak nastala, jak sám říká, válečná pauza. Teď jezdí už jen za tím obchodem. Oženil se, vzal si ženu ze Slovenska. Z Martina. Založil rodinu a snaží se ji co nejlépe uživit.
Čtěte skutečné, necenzurované PŘÍBĚHY
Miloševič byl šílenec. Havlovi jsem odpustil
„Vlastně na Havla můžeme vzpomínat oba. Já, když se v Novém Sadu, kde jsem doma, podívám na kopec nad městem, tak si na něj vzpomenu skoro vždycky. Dodnes tam stojí zarůstající rozlehlá rozvalina objektu tehdejšího sídla naší televize. V polovině roku 1999 ho kompletně vybombardovala americká letadla. Stejně tak padla většina mostů přes Dunaj ve městě. S požehnáním severoatlantické aliance, s požehnáním Havla, který se tak do toho paktu cpal. A v rodině manželky Janky se zase občas vzpomíná na to, jak se velmi rychle za Havlova přičinění rušily zbrojovky. Kolik lidí tenkrát přišlo o práci asi nechce v těchto dnech nikdo vzpomínat. A bylo to i u vás v Čechách, třeba i Zbrojovka v Brně, která měla ve světě zvuk a dnes je to smutné zbořeniště. Všeobecný mír s láskou přitom vůbec nezvítězil a výzbroj do vaší armády kupujete od jiných. A ještě s ostudou. Ale to je váš problém. Ale uznávám. Nakonec se ukázalo, že ten náš Miloševič byl nebezpečný šílenec a já vlastně i díky tomu dávno Havlovi ty horké chvíle náletu odpustil. Ale věřte mi, že je ještě dost hlavně starších a nacionálně smýšlejících lidí, se kterými by nebylo moc radno na toto téma při rakiji debatovat. Krev jim vaří hodně rychle a zapomenout ani možná nechtějí.“ dodává ParlamentnímListům.cz zadumaně srbský obchodník.
Fotogalerie: - Poslední cesta na Hrad
Peníze dají zapomenout na všechno
Co nám Tihomir skutečně závidí, to byl klidný rozchod se Slováky. „To sice nebyl - jak vy říkáte - Havlův šálek kávy - byl spíš pro zachování Československa, ale myslím, že nakonec bylo i jeho zásluhou, tedy zásluhou jeho osobnosti a osobního příkladu, že jste se rozešli tak klidně. A ne jako my, kdy plivanec na souseda a dřívějšího kamaráda jiné víry byl tím nejmírnějším argumentem. Spíš to ale bylo horší.“
Dopíjí a neleje si až po okraj. „Nakonec ale všechny city a slabosti přemůže ten nejsilnější argument - peníze. Ty vládnou světu. A ne humanita a ušlechtilost. Je to trochu smutné, ale právě díky síle peněz se zase naše země, tím myslí Srby a Chorvaty, zase dávají jakýmsi způsobem dohromady a zase jsme se spolu naučili mluvit a teď dokonce chceme oba vstoupit do spolku, ze kterého by váš současný prezident nejraději vyskočil. Je to zvláštní doba. Ostatně jakmile opadne smutek, dám krk na to, že se začnou velmi rychle počítat majetky, které Václav za těch dvaadvacet let nashromáždil. Ale to už asi patří k povaze lidí. U vás i u nás,“ dokončil meditaci muž.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Šimák
