Sobotka (ČSSD): Vládní chyby jsou obrovské a draze za ně platíme

Vážené přítelkyně, vážení přátelé,

Většinu prostoru v novinách, na internetu nebo v televizi v těchto dnech zabírají nejrůznější aféry, často spojené s policejním vyšetřováním.

Pokud se dotkly některého z členů ČSSD, zvolili jsme srozumitelný a jednoznačný postup, podle zásady padni komu padni.

Naší sankcí je odchod z veřejných funkcí a ze strany.

Posláním naší politické strany je prosazování programu spravedlnosti a solidarity. Nikoliv obhajoba těch, kdo udělali vážné chyby či přímo porušili zákon.

Lidé od nás očekávají, že se k případným skandálům vždy postavíme jasně, bez kličkování a budeme na ně rychle reagovat vyvozením osobní odpovědnosti.

Boj s korupcí je naše klíčová priorita.

Aféry dnes v České republice ale zakrývají to podstatné. Rozklad a privatizace státu v režii Nečasovy vlády dále pokračují.

Ve stínu skandálů tato vládní koalice dál pracuje na zvýšení DPH, na sporném převodu 140 miliardového balíku majetku a peněz církvím, na omezení valorizace důchodů, na spuštění druhého pilíře důchodové reformy, nebo na privatizaci částí státních nemocnic.

Dál pokračuje rozklad policie nebo úřadů práce.

Aféry spolehlivě odvádí pozornost lidí od toho, co vláda ve skutečnosti dělá. Tím se snižuje také organizovaný odpor veřejnosti proti nespravedlivým krokům koalice.

Jsme hlavní opoziční strana. Je naší povinností vrátit pozornost občanů k tomu, co opravdu ovlivní jejich životy. K pokusu vlády dokončit nespravedlivé reformy, které naši zemi a lidi trvale poškodí.

Důsledkem šesti let politiky pravicových vlád je skutečnost, že se naše země přestala přibližovat životní úrovni ve starých zemích Evropské unie.

Přitom právě překonání propasti v kvalitě života, odstranění zaostávání, které přineslo 40 let komunistického režimu, bylo jedním z hlavních motivů revoluce v roce 1989.

Česká republika se stala ostrovem poklesu

Zmíním čísla, o kterých se veřejně příliš nemluví.
V prvním čtvrtletí 2012 rostla ekonomika Německa o 1,7%, Polska o 3,8%, Slovenka o 3% a Rakouska o 1,9%.
Ve stejné době se v České republice meziročně propadl HDP o 0,7%.
Tady se už Nečasova vláda nemůže vymlouvat na světovou finanční krizi.
Všichni naši bezprostřední evropští sousedi rostou.
Jen z naší země se stává ostrov hospodářského poklesu.

Domácí poptávka je v důsledku vládních škrtů slabá, ani silný export není schopen její propad dostatečně kompenzovat.

Vláda nemá žádnou pro růstovou ekonomickou strategii, přešlapujeme na místě.

Orientace na čistě vnější růst je vzhledem k nejasnostem ve vývoji eurozóny, ohrožené pádem Řecka a Španělska, velmi riskantním krokem.

V této situaci je už opravdovým rozpočtovým šílenstvím jak spuštění druhého pilíře v rámci důchodové reformy, tak drahé narovnání s církvemi i pokračování ve zvyšování DPH.

Vláda by vzhledem k ekonomické situaci země měla všechny tyto kroky přehodnotit a zrušit. Sociální demokracie ji k tomu vyzývá!

Ekonomický propad země se negativně promítá do každodenního života občanů

Lidé v naší zemi, rodiny jsou dnes pod obrovským sociálním tlakem.

Nezaměstnanost, zdražování potravin, růst doplatků na léky, zvyšování nájemného i energií odsávají z rodinných rozpočtů stále větší sumu.

Platy přitom stagnují, nebo klesají. Nečasova vláda se rozhodla snížit i tempo růstu důchodů.

Rostou poplatky za odpad, daně z nemovitostí, nejrůznější platby spojené s docházkou dětí do školy, chystá se zápisné na veřejných vysokých školách.

Vládní rozpočtová a daňová politika nakládá rodinám ze středních a nízkopříjmových skupin na záda jedno břemeno za druhým.

Zatím ho lidé víceméně trpělivě nesou, nevidí ale žádnou perspektivu zlepšení situace a tak ve společnosti roste sociální napětí.

Místo plánu vidí kolem jen chaos, nevydařené reformní experimenty, chamtivost při privatizaci veřejných služeb.

Máme vládu, kterou každodenní lidské starosti nezajímají.

A máme vládu, která dělá zásadní chyby v hospodářské a rozpočtové politice.

Vládní chyby jsou obrovské a draze za ně platíme

Květnová čísla o plnění státního rozpočtu na rok 2012 jsou katastrofální. Bohužel zapadla ve stínu aféry Davida Ratha a je proto potřebné je znovu připomenout.

Za pouhých pět měsíců už vláda vytvořila deficit ve výši 75% celoročního plánu!

Smutné je, že ačkoliv vládě na jedné straně chybí peníze, na straně druhé je lije v přímém přenosu doslova do kanálu.

Projekt IZIP – 1,8 miliardy ze zdravotního pojištění – nakonec zrušen. Předražené státní maturity s přípravou za jednu miliardu korun- budou znovu zcela přepracovány.

Reforma vysokých škol, zpracovaná drahými externisty, zrušena. Informační systémy Úřadu práce – budovány znovu za stovky milionů korun z evropských fondů, výsledkem je nefunkční systém a policejní vyšetřování.

Další miliardy spolknou předražené církevní restituce i privátní penzijní fondy. Pořádný průvan v rozpočtu udělají také neproplacené evropské projekty.

Nečasově vládě se nedaří vybírat daně. Zcela selhal kuriózní pravicový předpoklad, že zvýšení DPH na potraviny a léky při současném poklesu reálných příjmů obyvatel povede k vyššímu výběru DPH. Nic takového se samozřejmě nestalo.

Schodek státního rozpočtu tak navzdory zvyšování DPH a škrtům u těch nejchudších a nejslabších míří opět ke 140 miliardám korun. Veřejný dluh na konci roku 2012 překročí 42% HDP.

V naší zemi musíme dosáhnout ekonomického obratu, bez růstu nelze vyrovnat veřejné rozpočty

Jako sociální demokraté cítíme potřebu obnovit sociální smír, nastolit efektivní a spravedlivou daňovou soustavu a vyhlásit nemilosrdný boj jakémukoli parazitování na veřejných penězích.

Budoucnost a prosperita naší převážně průmyslové země závisí na naší schopnosti vytvářet a nabízet zboží a služby s co nejvyšší přidanou hodnotou. Průmysl je nutno udržet, rozvíjet, modernizovat a spojit s výzkumnými aktivitami.

Budoucí ekonomický úspěch naší země nelze stavět na snižování daní a snižování platů.

Uspějeme jen tehdy, pokud budeme včas investovat do vzdělání, podpory vědy a výzkumu a kvalitní infrastruktury. Česká společnost musí být schopna udržet vysokou intelektuální a kulturní úroveň.

Je nutno obrátit dlouhodobý trend úpadku české školy. Přestože máme kvalitní pedagogy, výsledky školství se v posledních letech prudce propadají. Pokud tento propad rychle nezastavíme, ztratíme šanci na úspěšnou budoucnost.

Naše země potřebuje novou hospodářskou strategii, která všechny tyto potřeby zohlední.

Potřebujeme strategii, která nebude založena jen na plošných škrtech ale spojí podporu hospodářského růstu s obezřetnou rozpočtovou politikou.

Práce za námi sama nepřijde, musíme pro ni vytvářet podmínky. Musíme znovu přitáhnout investice soukromého sektoru.

Jde nám o nový typ investičních pobídek, které by měly být přednostně směrovány do problematických regionů a musí být více zaměřeny na náročnější výrobky a služby.

Jde také o to, postavit znovu na nohy vládní agenturu, která tyto investice zprostředkuje.

S ohledem na stárnutí populace rozšíříme ve všech regionech nabídku práce ve zdravotních a sociálních službách. A veřejný sektor v tom musí sehrát důležitou roli.

Vládní rozpočtová, mzdová a sociální politika musí mít na zřeteli udržení kupní síly domácností a silné vnitřní poptávky.

Nepůjdeme proto cestou snižování platů, krácení důchodů či zvyšování DPH na potraviny a léky.

Jak už jsem řekl, naši konkurenceschopnost nelze dlouhodobě stavět na politice nízkých mezd.

S ohledem na propastný rozdíl v platech mezi blízkým Německem a jádrem unie by to znamenalo dlouhodobou devastaci nabídky pracovních sil v zemi.

Nejkvalitnější vědci, technici, zdravotníci, finančníci, administrativní síly, ale i šikovní řemeslníci odcházejí za dvojnásobnými platy. S lepší jazykovou průpravou mladší generace se bude tento jev dále prohlubovat.

Zároveň nízká mzdová hladina nemotivuje k investicím do vyšších technologií, nevyplatí se nahrazovat práci technikou.

Konečně, nízké mzdy podvazují domácí poptávku a růst země je závislý na exportu.

Česká republika bude muset akceptovat postupné vyrovnávání mzdové úrovně s jádrem EU, v našich podmínkách zejména s německými a rakouskými sousedy.

Dlouhodobý objektivní trend nelze potlačit.

S tím musí počítat i veřejné finance.
Jedním z klíčových momentů hospodářské politiky by měla být podpora exportu do zemí BRIC. Maximálně je nutné využívat nástrojů ekonomické diplomacie.

Doma podpoříme rozsáhlé investice v rámci podniků se státní účastí, zejména v oblasti energetiky.

Vedle jaderné energetiky se jedná také o alternativní kapacitu plynového elektrárenství, které bude muset doplňovat stále větší využití alternativních zdrojů.

Kraje by měly získat investiční prostředky pro opravy a rekonstrukce týkající se běžné silniční sítě a veřejných budov, které by měly přísně sledovat cíle energetických úspor.

Zásadní význam pro investice by měly mít evropské strukturální fondy. Je nutné vytvořit spolehlivé nástroje nezávislé kontroly zacházení s těmito penězi, abychom je mohli v plné míře čerpat. Díky neschopnosti současné vlády hrozí, že přijdeme o stovky miliard korun.

Eurozóna má pro Českou republiku mimořádný význam. Je s ní dramaticky provázán náš průmysl, který je klíčovou složkou našeho výkonu. Je tak fakticky motorem, který udržuje naši ekonomiku v pohybu. Stabilita eurozóny je osudovou kartou naší země a naše politika s tím musí počítat. Je v našem zájmu být v jádru integrace, tam kde se rozhoduje.

Proč? Protože se tam rozhoduje o nás.

Evropské zdroje by měly být využity také pro obnovu památek, které na sebe váží velké množství kvalifikované práce. Obdobně by bylo vhodné v gesci obcí a měst uvolnit evropské zdroje na menší ekologické stavby a protipovodňová opatření.

Vysoké zisky distributorů energií by měly být vyváženy investicemi do rozvodných sítí.

Zároveň by měly být občanům nabídnuty evropské příspěvky na bezpečnější a efektivnější zdroje tepla, zateplení a programy rekonstrukcí a revitalizace panelové zástavby.

Smyslem opatření by měla být také podpora místních menších firem, podpora místních potravin a programů pro mikroenergetiku.
Nadále je nutno podporovat rozvoj malého a středního podnikání, které představuje stále nevyužitý rezervoár růstu a zaměstnanosti. Tyto subjekty by měly získat více příležitostí z veřejných zakázek, měly by mít podporu v rozvíjení nových technologií.

Vážené přítelkyně, vážení přátelé

Sociální stát nechápeme jako břemeno, ale jako nástroj zabezpečení kvality života a zároveň i jako zdroj hospodářského růstu.

Všechny prováděné reformy sociálního státu musí být založeny na hledání co nejširšího konsensu při respektování role sociálního dialogu s odbory i zaměstnavateli.

Udržení sociálního smíru je také konkurenční výhoda!

Po dobu otevřené krize je důležitá veřejná podpora účelně zkrácené pracovní doby a také veřejná podpora prvních pracovních míst pro absolventy škol. Kombinace hospodářské a sociální politiky podporou zaměstnanosti je v období hospodářské recese důležitější než kdykoli předtím.

Ztráta praxe, pracovních návyků a kontaktu s profesí může způsobit nevratné škody. Zvláštní pozornost státní politiky zaměstnanosti vyžadují ohrožené skupiny, jimiž jsou zejména mladí lidé bez praxe, občané po padesátce, ženy po mateřské dovolené a zdravotně postižení.

Nedávná cílená destrukce úřadů práce a s ní spjaté rozpočtové škrty vedly k omezení podpory v nezaměstnanosti a praktickému zániku aktivní politiky zaměstnanosti. Bude proto nutno znovu posílit a rozvinout veřejné služby zaměstnanosti.

Pro podporu růstu potřebujeme kvalitní instituce. Efektivní stát je něco jiného než bujení razítek. Budeme usilovat o důsledné odpolitizování veřejné správy, o snižování administrativní zátěže, propojování informačních bází, rušení či slučování administrativních agend. Obdobně musí dojít například k odlehčení zátěže soudů, které banálními povinnostmi a zkostnatělým způsobem práce ztrácejí čas potřebný pro řešení závažných případů.

Vážené přítelkyně, vážení přátelé,

Naše země byla šest let vystavena chaotickému pravicovému experimentu, který sociálně a ekonomicky selhal a dnes naráží na absolutní nedůvěru veřejnosti.

Je čas změnit politiku i v hospodářské oblasti.

Kombinace účinného sociálního státu s hospodářskou výkonností je dlouhodobě vyzkoušenou a úspěšnou alternativou.

Ztroskotání zemí s nízkým podílem veřejných výdajů na HDP jako Řecko nebo Irsko je v protikladu k dlouhodobé stabilitě Německa nebo Skandinávie.

Jako sociální demokraté dobře víme, že konkurenceschopnost a slušná životní úroveň rozhodně nestojí na eliminaci sociálního státu.

Změna vládní politiky je možná a věřím, že nám k tomu občané dají příležitost!