Na prozatímním šampionovi prezidentské kampaně Janu Fischerovi nenechává poslanec František Laudát z TOP 09 nit suchou. Vyčítá mu, že jeho překlenovací vláda nebyla dvakrát moc pracovitá, na nepopulární kroky v podobě úspor kašlala a další věci.
„Pan poslanec Laudát trpí buď ztrátou paměti, nebo soudnosti. Jak jinak lze vysvětlit, že říká nepravdy, navíc snadno prokazatelné,“ sdělila na začátek ParlamentnímListům.cz mluvčí kampaně Jana Fischera Jana Víšková. Jejich přestřelka v jednotlivých krocích stojí za pozornost…
Marné úřednické vlády
„Asi mi zase budou chodit sprostý maily, ale nedá mi to. Tady ve sněmovně jasně vidíte, která vláda maká a která dělá líbivou politiku. Úřednickou vládu Josefa Tošovského jsem nezažil. Tu Jana Fischera ano. Dopředu však mohu říct, že obě byly promarněným časem. Zasvěceně říkám, že sice Fischerova vláda měla morální povinnost začít nepopulární reformy, ale neudělala nic. Jeho ministři často do sněmovny nepřinesli ani formální dokumenty k mezinárodním smlouvám. Na premiéra Nečase se pak vyvalily hromady smluv, co kvůli tomu nebyly schváleny. Přestože ho jeho ministr financí Eduard Janota, jehož jsem si jako jediného z té vlády vážil, upozorňoval na nutnost škrtů a úspor, dal zpátečku a pak byl stejně schválen dost rozhazovačný rozpočet,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz Laudát přímo ve své kanceláři v Poslanecké sněmovně. Za příklad schopného šéfa úřednické vlády označil Maria Montiho, který vládne v Itálii.
SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta
Na tato slova z Fischerovy předvolební kanceláře hned zareagovala mluvčí předvolební kampaně Jana Víšková.
„Je pokrytecké naznačovat, že úřednický kabinet měl přijít se zásadními reformami. K těm mu totiž chyběl nejen čas, ale i politický mandát - a především dobrá vůle sněmovny, ovládané půtkami, obstrukcemi a předvolebním populismem. Přestože úspory byly poměrně výrazné a tedy bolestivé, dokázala vláda udržet sociální smír bez stávek a demonstrací, což svědčí o tom, že občané je přijali jako spravedlivé.“
Jak dál napsala, Fischer se tehdy veřejně zavázal, že rozpočtový schodek nepřesáhne 170 miliard, oproti předpokládanému a reálně hrozícímu dluhu ve výši 230 miliard korun. A tento závazek dodržel.
Tleskali mu Merkelová i Sarkozy
Víšková upozorňuje i na skutečnost, že Fischerova vláda převzala zemi uprostřed předsednictví v rámci Evropské unie. Velmi rychle se musela v problematice zorientovat a řešit agendu týkající se Lisabonské smlouvy, ale i takzvaného balíku irských záruk.
Psali jsme:
„Francouzský prezident Nicolas Sarkozy, který bývá médii někdy vykreslován jako přezíravý politik, neváhal na závěr české předsednictví veřejně ocenit. Ve stejném duchu hodnotila Fischerův výkon i německá spolková kancléřka Angela Merkelová a další evropští partneři,“ napsala dál Víšková a připomíná Sarkozyho pochvalu, když řekl: „České předsednictví končí dobře. Pan Fischer odvedl velmi dobrou práci. Je to člověk, který dělá klidnou, inteligentní a rozumnou práci.“
Nicméně Laudát v kritice na adresu žhavého kandidáta na Hrad pokračoval: „V kontrolním výboru jsme narazili na velice prapodivné rozhodování jeho vlády ve věci PPP projektu v Ústřední vojenské nemocnici, kde pak vyletělo za posudky a projekty komínem sto osmdesát milionů korun. Aby nebyla škoda ještě větší, skvěle tam zafungoval ministr obrany Alexandr Vondra. Další byl malér s fotovoltaikou. Fischerova vláda mohla jeho dopady minimalizovat anebo ho úplně zastavit - a nic. Údajně měla v rukou nástroje. S pracovními výkony úřednické vlády mám prostě problém.“ Ostatně v TOP 09 je Laudát předsedou odborné komise, kam patří kromě průmyslu a dopravy i energetika.
Fischer dost cestoval
„Pracovně jezdím do zahraničí dost málo, ale kam zajedu, tak všude narážím na jméno Fischer. Skoro všude byl. Proto se ptám, jak velký smysl má pro úřednickou vládu, kromě zemí, kde se něco aktuálního řeší, tak moc cestovat? Aby přechodný premiér lítal po světě, to nemá moc smysl. Pak se tam něco slíbí a je zle. Myslím si, že by k tomu měli být zdrženliví i premiéři v posledním funkčním roce,“ podotkl TOPkař. A tím výčet krtiky neskončil.
Psali jsme:
„V průběhu předsednictví se uskutečnilo kolem 3000 akcí. Kromě zasedání Evropské rady šlo také o organizování a řízení rad ministrů, stovky pracovních jednání, diskusi v Evropském parlamentu a zastupování EU u mezinárodních organizací. Jen v České republice se uskutečnilo 550 zasedání. V rámci českého předsednictví proběhlo 101 jednání na nejvyšší úrovni a sedm vrcholných summitů. Například EU – USA, Východní partnerství, summity EU s Čínou, Kanadou a Japonskem,“ na to Víšková s tím, že Fischer řešil dost bleskově a úspěšně i rozsáhlé domácí povodně a podal s ministry opětovnou žalobu proti Dělnické straně, která kvůli tomu byla rozpuštěna.
Povahou šedá myš
„Vystupováním a povahou je šedou myší. Byl uctivý, slušný a nebyl arogantní. Z ODS jsem byl tehdy jedním z mála, kdo mu nedal důvěru. Chtěl jsem hlasovat proti, ale šlo o překlenovací krátkou vládu, tak jsem se zdržel hlasování. U Fischera mi navíc dost vadí i jeho komunistická minulost. Lidé, co byli v KSČ za Husáka, by se měli živit jako podnikatelé či jinak, ale neměli by se cpát do vysoké politiky. Všichni komunisti před rokem 1989 šlápli vedle. Byl to zásadní faul na základní lidské hodnoty jako svoboda či nedotknutelnost majetku. Když dnes říkají, že chtěli vykonávat své zaměstnání nebo studovat, tvrdím, že vystudovat se dalo. Na technické školy komunisté v poslední fázi režimu pustili i děti disidentů. Tyto výmluvy u mě neobstojí,“ zakončil Laudát výčet kritických bodů k statistikovi Janu Fischerovi.
Nutno dodat, že horký kandidát na prezidenta byl členem KSČ v letech 1980 až 1989. „O členství v KSČ jsem řekl vše, co jsem říct mohl,“ řekl časopisu Týden kdysi Fischer a dodal: „Já jsem nikdy v té partaji jediné duši neporoučel. Já jsem dělal svojí branži, které jsem podle mého soudu zatraceně rozuměl.“
Laudát pro knížete
Poslanec Laudát prý nebyl nikdy moc velkým příznivcem přímé volby prezidenta. „Jde totiž o jednu z mála institucí, které se v Česku těší vážnosti. Lidé mohou fatálně zvolit, i když je to jejich právo, člověka typu Radka Johna. Vystupoval v televizi, má za sebou scénáře, knížky a pak začne na postu prezidenta to, co předvádí v Poslanecké sněmovně. To se lehce může stát a utrpí tím jen prestiž prezidentského úřadu. Přes všechny dnešní nadávky na politiky, je třeba uznat, že poslanci po roce 1990 nikdy nezvolili prezidenta, za něhož bychom se museli stydět. Ať se Havel či Klaus části společnosti nelíbili, nikdo nemůže říct, že by to nebyli důstojní reprezentanti země,“ dodal.
Psali jsme:
Nakonec si přihřál i vlastní polívčičku: „Pro mě má morální kredit Karel Schwarzenberg a nevím o ničem fatálním kolem Jana Švejnara. Prezident musí být odvážný člověk s nezpochybnitelným morálním kreditem.“
Při zmínce o tom, že ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi nikdo ale moc nerozumí, doplnil: „To je, pravda, velký handicap. Nicméně je moudrý muž s obrovským přehledem. Prostě jako prezident by stál za to.“
Ostatně jak jinak by měl skončit takový ping pong ohledně nejžhavějšího šampiona prezidentských voleb z úst straníka, než chválou vlastního kandidáta.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
