Bar si získal dokonce takovou oblibu, že od dubna má otevřeno i v neděli. „Vždy v neděli jsme si tady dělali poradu, a když kolemjdoucí viděli, že se zde něco děje, klepali na nás, že chtějí obsloužit,“ řekla ParlamentnimListům.cz Olga Rosenbergerová, předsedkyně Asociace TRIGON, která bar spolu s Družstvem NAPROTI v polovině prosince loňského roku otevřela. Asociace TRIGON už šest let v Ostravě úspěšně zajišťuje také komplexní služby pro osoby s handicapem a lidi ohrožené sociálním vyloučením.
Česká legislativa ještě na sociální podnikání není připravena
Projekt mléčného baru je spolufinancován z prostředků Evropské unie a Evropského fondu pro regionální rozvoj. „Část provozu pokrýváme z evropských peněz, ale na další část si musíme vydělat. Nicméně počítáme, že evropská podpora jednou skončí a my samozřejmě musíme být soběstační,“ řekla Rosenbergerová s tím, že v Evropské unii je běžné, že sociální podniky jsou v další fázi podporovány ze strany nadací, nebo státních dotací a podobně. „U nás bohužel na to ještě legislativa není připravena. V současné době se jedná o zákoně obecné prospěšnosti, který by nám snad mohl pomoci, protože ten bude registrovat právě obecně prospěšné firmy a bude jim dávat třeba slevu na daních a podobně,“ uvedla Rosenbergerová. Mléčný bar v současné době využívá výhodné snížené nájemné, které se podařilo vyjednat s majitelem budovy městským úřadem Moravská Ostrava a Přívoz. Měsíční provoz baru příjde podle Rosenbergerové na 80 tisíc korun.
Číšník Karel by se chtěl osamostatnit
Jeden z číšníků Karel, původně vyučený mechanik-elektronik už podobnou práci kdysi dělal v Praze. „Jenže pak jsem měl zdravotní komplikace, onemocněl jsem bechtěrovou chorobou a vrátil jsem se zpátky do Ostravy. Pracoval jsem chvilku jako prodavač, ale bohužel tam jsem musel tahat těžké věci. Měl jsem bolesti zad a kloubů a stále to bylo horší a horší. Tady v mléčném baru je to fajn. Ne, že by to nebylo namáhavé, ale nemusím tady nosit těžká břemena a hlavně mne ta práce moc baví,“ řekl pro ParlamentniListy.cz třicetiletý Karel, který zatím žije s rodiči. „Mám invalidní důchod, což není nic moc. Teď čekám, že si vydělám nějaké peníze a budu se moci osamostatnit a odstěhovat od rodičů. Z invalidního důchodu se samostatné bydlení utáhnout nedá,“ rozebírá Karel.
Libuje si, že v baru pracuje bezvadná parta a mnohdy tam bývá i veselo. „Ale hlavně je tu pohoda. Lidé se k nám už naučili chodit. Máme i štamgasty, kteří se k nám pravidelně vracejí. Zejména mléčné výrobky od našich dodavatelů z regionu si získaly dobrou pověst. Většinou si tady zákazníci dávají gruzínské dorty, které peče kolegyně, a hodně si objednávají také výborné palačinky. Ale ty já nedělám, maximálně tak připravuji těsto,“ usmívá se Karel s tím, že kromě veškerých číšnických prací zde připravuje také kokteily, čokoládu a veškerou nabídku káv. „Zákazníky mám rád hlavně takové ty pohodové, člověk s nimi prohodí pár slov a to je také super,“ končí Karel a už odchází obsluhovat další zákazníky.
O práci byl mezi handicapovanými obrovský zájem
O práci v mléčném baru byl mezi handicapovanými občany obrovský zájem. S výběrem pomáhala i psycholožka Marta Mekoncelli, která dlouhodobě s asociací Tribon spolupracuje. „Velmi mne u výběru překvapilo, jak byli všichni motivování, všichni chtěli pracovat. Chtěli využít šanci se osamostatnit. A teď, když už projekt několik měsíců funguje, mám velmi milou pozitivní zpětnou vazbu. Za prvé jsme vybrali dobře a za druhé oni sami mi říkali, že zpočátku jim ani jejich vlastní rodina moc nevěřila, že to zvládnou. Obávali se o ně. Je strašně fajn, že to zvládli, a to já vidím velmi pozitivně,“ řekla pro ParlamentniListy.cz Marta Mekoncelli, která má zkušenost spíše z Itálie, kam se vdala a už tam také nějakou dobu žije.
A dodává: „V Itálii je mnohem více sociálních podniků než u nás. U nás je sociální bar spíše první vlaštovkou. A také mají v Itálii podobné podniky větší podporu. Většinou rodiče postižených dětí vytváří družstvo vlastníků, které si stojí ekonomicky velmi dobře a má i obrovskou podporu města. Taková družstva tam například pronajímají parkoviště, dělají úklidové práce ve městě, a podobně. Je tam skutečně mnohem větší podpora, ale i mentalita Italů je jiná, taková ta vstřícnější a srdečnější,“ shrnula psycholožka Marta Mekoncelli.
I handicapovaní mohou být rovnocennými členy týmu
Udržitelnost těchto pracovních míst pro handicapované je po skončení financování z evropských fondů pět a půl roku. Nicméně Olga Rosenbergerová věří, že bar NAPROTI vydrží navěky. „Nám šlo o to, otevřít co tady něco, co tady chybělo, a ukázat že i zdravotně postižení mohou pracovat na základě pracovní smlouvy a mohou být rovnocennými členy pracovního týmu v rámci týmové spolupráce. A vidíte, to se nám daří,“ uzavřela pro ParlamentniListy.cz Rosenbergerová.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Anna Vidiševská
_profil_top.jpg)
