Nebylo to vždy stejné. Paní Simona nikdy moc nepila. Před třemi měsíci se to změnilo. Opustil ji manžel a Simona si našla dobrého kamaráda - láhev vína. S ní teď tráví každý večer. Víno nepovažuje za alkohol:“ Víno je přeci lék, žádný jed. Rozšiřuje cévy, prospívá srdci a krevnímu oběhu. Pár skleniček ještě nikoho nikdy nezabilo,“ obhajuje své chování pro Parlamentnilisty.cz Simona. Už ale neřekne, že z několika skleniček je ve skutečnosti téměř litr každý večer, a to dříve nikdy nepila.
Více příběhů ZDE
Simona se cítí pod tlakem: "S manželem jsme nemohli mít děti. Byla to má vina. Nikdy mi to nevyčetl, ale myslím, že to byl důvod, proč mě opustil. Zpočátku mu to nevadilo, měli jsme oba náročné povolání, spoustu koníčků, možná mu to vyhovovalo. Jenže náš vztah se přestal vyvíjet, dostal se do bodu, kdy jen práce a společní známí nestačili. Bylo tu nějak prázdno. Jednou jsem přišla z práce a on si balil kufry. Předtím jsme se nehádali, nic, co by naznačovalo, že máme krizi. My asi ani žádný problém neměli, jen jeden, naše manželství, to byl náš jediný a největší problém. Tak ho vyřešil. Odešel.“
Rulandské šedé není alkohol
Simona nezastírá, že si první láhev otevřela, právě kvůli krachujícímu manželství :“První láhev jsem si otevřela ten večer, co muž odešel. Nikdy předtím mě nenapadlo pít sama.“ Bohužel nezůstala jen u první láhve. Každý večer přijde unavená do prázdného bytu, otevře si lahvinku bílého a nezůstane u jedné skleničky.
"Náhodou, piju jen rulandské šedé, v tom jsou jen samé dobré věci. Co je na tom, na večírku taky vypijete pár skleniček a nikdo to neřeší,“ vysvětluje paní Simona. Nedodá už, že na večírky se nechodí každý večer, zatímco do její lednice pro další láhev ano. Bohužel nepije jen večer. Před týdnem ji čekala náročná prezentace, tak se na ni po svém připravila hned ráno:
“Ano, je pravda, že jsem si před poradou dala panáka, protože jsem byla nervózní. Pomohlo mi to, lépe se mi mluvilo, byla jsem uvolněná. Porada dopadla na výbornou. Proboha, nebyla jsem opilá, jen jsem si dala skleničku.“
Bez flašky v kabelce ani ránu
O jedné skleničce na posilněnou před poradou by mohla mluvit paní Soňa, která je dnes už dál než paní Simona. O své zkušenosti říká:“ Taky mě opustil manžel, byla jsem na vše sama a opuštěná. Začala jsem pít. Měla jsem tisíc výmluv, stejně jako teď paní Simona. Dneska si to už přiznám, měla jsem problém a řešila jsem to tak, že jsem si vytvořila další mnohem větší problém- závislost na alkoholu. Má to vždy stejný průběh. Nejdřív si pravidelně dáte “něco na uvolnění“. Cítíte se lépe, nepřipouštíte si, že se něco děje. Pak si uvědomíte, že těch skleniček je víc, než je zdrávo a hlavně jsou v pravidelných intervalech. Pořád se ale hájíte, že o nic nejde. V tomto stádiu je podle mého názoru teď paní Simona. Zpočátku alkohol funguje jako váš přítel a možná i lék. Když se poprvé napijete do práce, na posilněnou, je vám skutečně lépe. Většinou se hájíte tím, že jste přeci nebyli opilí. Jenže pak jedna sklenička nestačí. Řešíte to žvýkačkami, pastilkami, ale ten pach alkoholu stejně nepřekryjete. To jste v situaci, kdy si toho postupně už začíná všímat okolí. Potřebujete na uvolnění více než jednu skleničku, ale vaše tělo samozřejmě na míru alkoholu reaguje, takže při poradě jste naopak nepoužitelní. Je za pět minut dvanáct a musíte vyhledat pomoc. Jenže nechcete. Tak pijete dál. A ani nevíte, jak a zjistíte, že máte v kabelce plácačku, protože se prostě během dne potřebujete několikrát napít. Je vám jedno kde, v práci, doma, na ulici, v tramvaji. V tomto stádiu už to o vás všichni vědí a vy se to nijak nesnažíte skrývat. Jste závislá, přicházíte o blízké, kamarády, často i o práci, to se stalo mě. Ale už se nehájíte, nehledáte výmluvy, proč pijete. Prostě pijete a víc neřešíte.“
Záchytka stojí jako luxusní hotel
Podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR se ambulantně léčí z alkoholismu asi 27 000 pacientů. V léčebně je dokonce hospitalizováno ročně 11 000 pacientů. To jsou však pouze evidované případy. Skutečný počet alkoholiků je mnohem vyšší, odhady hovoří až o 140 000 nemocných. Téměř každý z nich už někdy zakončil svou divokou jízdu na záchytné protialkoholické stanici. První byla založena u Apolináře už v roce 1951 doc. Skálou. Psychiatrická léčebna v Brně - Černovicích Hůskova se ročně stará o tisíce alkoholiků:“Na protialkoholické záchytné stanici bylo v kalendářním roce 2011 zachyceno 3 731 osob. Z tohoto počtu bylo 3008 mužů a 723 žen. Celkem 17 bylo dokonce nezletilých,“ uvádí pro Parlamentnílisty.cz prim. MUDr. Jiří Pokora, z brněnské psychiatrické léčebny. Přitom se nejedná o levnou záležitost:“Pobyt na záchytné stanice stojí 1200 Kč. Cena zahrnuje noc a dopravu.“
Vrátný se posmíval ženě a odmítal ji pustit domů
Policie má s několika výtečníky, kteří skončili na protialkoholní záchytné stanici taky své zkušenosti. Kuriózní příklad si připomněla Petra Vedrová, tisková mluvčí policie Jihomoravského kraje:“ Na Silvestra, krátce před osmou hodinou večerní, vyjížděli policisté do jedné firmy na ulici Kounicova. Policejní hlídku přivolala zaměstnankyně společnosti, kterou v prostorách firmy zamknul vrátný. Přestože se areál obvykle zamyká až ve 22 hodin. Vrátný věděl, že ženu zamknul, nicméně se jí smál a odmítal ji pustit. Hlídka nakonec ženu osvobodila a muži naměřila 4,01 promile alkoholu. Noční službu přijel převzít střízlivý kolega a podnapilý vrátný byl policisty převezen na protialkoholní záchytnou stanici.“ Podobných kuriozních případů má policie desítky, nicméně i tato legrace něco stojí:“ Každý měsíc v Jihomoravském kraji převážíme na protialkoholní stanici desítky lidí. Vyčíst, kolik to stojí, není snadné. Musely by se spočítat kilometry, které konkrétní hlídka ujede při cestě tam a zpět, případně i plat policistů. Tyto náklady opilým lidem neúčtujeme. Povinnost chránit osobu, která je ohrožena na životě a zdraví nám vyplývá ze zákona,“ uzavírá pro Parlamentnilisty.cz Vedrová.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Irena Ševelová
