Vina na nejméně miliardové ztrátě na dani byla již před lety prokázána celníkům, usnadnili totiž dovozcům obrovské podvody. Připomněl to v těchto dnech šéf Nejvyššího kontrolního úřadu Miroslav Kala. Při prověrce postupu celních orgánů při plnění příjmů státního rozpočtu totiž kontroloři úřadu v roce 1999 zjistili, že se celníci v minulosti buď svou nedůsledností, nebo úmyslně na černém trhu s lihem podíleli.
Na renomované laboratoře Generální ředitelství cel nedalo
Generální ředitelství cel totiž zařadilo téměř čistý líh ve formě látky Carbopur, Silicarbon a Dexocarbon v celním sazebníku do položky „chemické výrobky jinde neuvedené ani nezahrnuté“, kde jsou vedeny například čisticí prostředky nebo nemrznoucí směsi do chladicích zařízení. A to navzdory tomu, že s tímto zařazením nesouhlasily tři celně technické laboratoře, protože se z těchto látek dal vypreparovat alkohol, a to hned třemi způsoby. Generální ředitelství cel ale jejich stanovisko naprosto pominulo. Později se ukázalo, že Evropská unie podobné látky daní a proclívá jako líh určený pro výrobu alkoholu. Podezření vyvolává fakt, že zařazení lihu do položky čisticích prostředků si tehdy vymohli sami dovozci. Generální ředitelství cel přitom nikdy nezveřejnilo, o koho jde.
Psali jsme:
Dovozci téměř čistého lihu se napakovali
Ale laboratoře nebyly jediné, které na nesmyslný krok upozorňovaly. I celní úřady Břeclav a Ostrava a Ministerstvo financí upozorňovaly Generální ředitelství cel, že zařazením těchto látek dochází ke značným daňovým únikům. O zařazení lihu do kategorie s nižší celní sazbou tehdy rozhodovali tři pracovníci oddělení tarifů a ředitel odboru legislativy Karel Žemlička.
Generální ředitelství tehdy argumentovalo, že tyto látky zařadilo na základě konzultací s odborníky z Evropské komise a také údajné patentové ochrany Carbopuru, ale nic z toho se nepotvrdilo. A tak se stalo, že dovozci těchto tří látek, kteří tvrdili, že je používají k výrobě čisticích prostředků do klimatizace, nemuseli platit spotřební daň. Nevybírala se u tohoto zboží od 1. ledna 1996 do 30. června 1997 a roční daňový únik tehdy NKÚ odhadl na 800 milionů až 1,2 miliardy korun.
Zákonodárci také umožnili daňové úniky
Ale vinu na obrovských daňových únicích nenesli jen celníci. Zákon o spotřebních daních, který platil do jeho novelizace v roce 1997, osvobozoval od daně jakoukoliv lihovou směs. Z dováženého lihu v jakékoli podobě tedy nikdo spotřební daň neplatil. Není proto divu, že se lihový byznys stal velmi lukrativním a menší či větší lihovary a stáčírny se šířily jako mor po celé republice.
Trestní oznámení bylo jako vždy odloženo
Nejvyšší kontrolní úřad podal kvůli krácení spotřební daně oznámení pro dva trestné činy – zneužití pravomoci veřejného činitele a trestný čin podvodu. Ale dopadlo to jako vždycky: trestní oznámení bylo odloženo. Jedinou obětí podvodu s lihem se málem stala tehdejší gestorka kontroly Vlasta Viktorová. „Bylo jí v souvislosti s touto kontrolou vyhrožováno. Dokonce se kvůli tomu Nejvyšší kontrolní úřad obrátil na policii,“ potvrdila ParlamentnímListům.cz mluvčí NKÚ Olga Málková.
Tehdejší ředitel Generálního ředitelství cel lhal Evropské unii i české veřejnosti
Tehdejší ředitel Generálního ředitelství cel Miroslav Kárník tvrdil, že zařazení látek je v pořádku a že se obrátí na Brusel, aby mu to potvrdil. Jenže v žádosti o zatřídění látek lhal, tvrdil totiž, že látky nejsou odlučitelné, že se z nich nedá alkohol vypreparovat. Když se na lež přišlo, tehdejší ministr financí Pavel Mertlík ředitele odvolal, kvůli administrativní chybě však k jeho odchodu „na hodinu“ nedošlo. Než Kárník dostal „správné“ odvolání, odešel na vlastní žádost.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
