Několik cestujících se ozvalo serveru ParlamentníListy.cz s tím, že v pětatřicetistupňovém vedru se kvůli neschopnosti dvou lidí domluvit museli pomalu vařit v rozpáleném rychlíku skoro půl hodiny pár kilometrů před nádražím. Za vším je zřejmě chyba komunikace dvou firem - Českých drah (ČD) a Správy železniční dopravní cesty (SŽDC), respektive dvou, tří lidí.
Nechali je v rozpáleném vlaku desítky minut
„Zůstali jsme odpoledne trčet asi šest kilometrů před nádražím v Táboře, na konci Chotovin. Nikdo nevěděl proč. Slunce pražilo, lidi se ovívali, sotva dýchali. Plný rychlík lidí. Po deseti minutách přišla průvodčí a všem řekla, že vlak pojede nejdříve za deset minut, někdo v části Čekanice urazil návěstidlo a vlak nemůže pokračovat, protože strojvůdce s dispečerem se nemohou jinak domluvit. To jsme si s manželem už ťukali na čelo a řekli druhé průvodčí, že snad mají mobily. A ona řekla: 'Víte paní, ale na ČD a SŽDC to takhle moc nefunguje, to byste koukala, jaké složitosti my tu máme a musíme trpět…',“ svěřila se žena staršího věku s manželem.
Stejnou zkušenost měl pan Ladislav, který s těhotnou manželkou a dvěma malými dětmi cestoval z Prahy domů do Tábora. „Zoufalství, šlendrián, bordel, zmatky, neschopnost. České dráhy bych nechal vyházet. Přeci se musí umět domluvit. My chápali, že vlak bez návěstidla jet nemůže, mohl by se srazit s jiným, ale nechápal jsem, proč trvá 25 minut, než se domluví strojvedoucí s dispečinkem. Navíc v tu chvíli se z druhé strany, od Tábora, přiřítil rychlík na Prahu. Tudíž trať musela být volná a bezpečná. Takže, abych tu doslova schizofrenní situaci shrnul – náš vlak musel trčet skoro půl hodiny na rozpálené výhni a nemohl šest kilometrů dojet na nádraží, ale rychlík od Tábora mohl být na Prahu puštěn,“ rozčiloval se logicky muž středního věku.
Psali jsme:
Celá situace se může zdát o to komičtější, že kvůli zřejmě zbytečně stojícímu rychlíku v polích musely na nádraží v Táboře čekat nejméně další dva vlaky, přípoje, které nabraly také nejméně čtvrthodinové zpoždění, a v nich seděly také desítky lidí.
Chybí komunikace?
„Než aby se dva tři lidé domluvili po mobilech nebo vysílačkách, nechají tolik cestujících v nejistotě a v naštvanosti. Není to poprvé. Vlakem jezdím často a podobných situací zažívám víc. Proto říkám, České dráhy jsou nejstrašnější státní firmou, černou dírou na peníze. Stále zdražují, ruší spoje, ale služby jsou čím dál horší. A v jedenadvacátém století se nejsou schopni lidi během pěti minut domluvit. Když mohl jet vlak na Prahu, zcela jistě mohl náš vlak dojet do stanice,“ míní cestující.
Průvodčí ve vlaku, i v dalším na táborském nádraží, pak lidem, kteří si postěžovali, že je nechali stát zbytečně v polích, bez skrupulí řekla: „A to buďte rádi, že nevíte, co se na dráze všechno děje za kašpařiny. To byste se z toho zbláznili. Na dráze dělám třicet let a takové zhovadilosti jsem neviděla. Jenže o tom rozhodují lidi, kteří jezdí limuzínami, sedí za stolem, v kravatě, a nemají ponětí, co se děje. Vymýšlí inovace, aby se takzvaně ušetřilo, ale ono to pak stojí dvakrát tolik, o naštvanosti cestujících, kteří se zlobí logicky na nás, nemluvím. Denně slýcháme nadávky, urážky, a nemůžeme za to.“ Druhá na peróně se ještě přidala.
Psali jsme:
„A to, jak nám zakroutili s penězi, a že nám ubírají a koukají, kde nám ještě co sebrat, nemluvím. Měl by to ten nový ministr dopravy vzít pořádně u huby a to vedení ČD a SŽDC vyházet. Lidi, co tu opravdu dřou, noční, dvanáctky, přesčasy, mají pár korun, a ti, co nic neumí, ničemu nerozumí, berou desítky a stovky tisíc,“ postěžovala si ve vedru zaměstnankyně ČD.
Nemůžou za to jen ČD!
Paradoxem navíc je, že cestující vždy nadávají jen na ČD. Netuší, že o provoz na železnicích se starají jak ČD, tak samotný provoz zajišťuje SŽDC. Obě firmy ale prý stále častěji dokazují, že neumí komunikovat a domluvit se.
„Víte, co je legrace? Že jak jsou pořád výluky a poruchy, tak často musíme čekat třeba na přípoj od Prahy, Budějovic, Plzně. Čekáme třeba půl hodiny a po půl hodině zjistíme, že v té stanici, kde přípoj čeká, nikdo nepřestupuje. Oni nemůžou zvednout telefon a říct, že nikdo do té stanice nejede. Oni nemohou projít vlak nebo se dotázat, ne, nechají to takhle. Víte, co to stojí času a peněz?“ diví se sama průvodčí, která pracuje na železnici od revoluce v roce 1989. „Jen tam prosím nedávejte mé jméno, dostala bych hned padáka. Jak u ČD něco kritizujete, letíte, je to horší než za minulého režimu!“ svěřila se přímo pro ParlamentniListy.cz pracovnice drah.
Psali jsme:
Mluvčí ČD: Mrzí nás to
Mluvčí Českých drah Kateřina Šubová pro ParlamentniListy.cz uvedla, že situaci nezná, protože na místě nebyla a nezná podrobnosti. Ale stížnost postoupí dál a požádá o prověření. Jménem ČD se cestujícím za komplikace omluvila.
„Samozřejmě, že mne osobně i firmu takové věci mrzí, bohužel neumím teď říct, zda skutečně mohl strojvedoucí do stanice dojet, nebo opravdu musel čekat, i když proti mohl jet vlak. Situace na dráze se mnohdy může zdát jednoduchá, ale má své zákonitosti a složitosti. Tím samozřejmě nechci situaci nějak zlehčovat, pouze vysvětlit,“ uvedla.
Cesta vlakem je drahá a zdlouhavá
Mnoho cestujících však říká, že cestovat vlakem v Česku je čím dál dražší, čím dál méně pohodlnější a čím dál náročnější na čas. „Jezdíme s rodinou často vlakem. Utratíme měsíčně takové dva tisíce. Proto jsme si koupili auto a budeme jednou týdně k našim jezdit vozem. Vyjde nás to levněji a hlavně nemusíme spoléhat na 'skvělé' ČD, které se od drah za hranicemi mají rozhodně co učit,“ dodal další cestující.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radek Kraus
