Fotogalerie: - S Klausem o Husovi
Na akci vystoupili se svými příspěvky režisér filmu Jan Hus Jiří Svoboda, děkan Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy Jan Blahoslav Lášek, profesor Filosofické fakulty Masarykovy univerzity Jiří Hanuš a výkonný ředitel IVK Jiří Weigl. Seminář moderoval Václav Klaus.
Osvobozoval z pout dogmatismu...
Dle Jiřího Svobody Hus osvobozoval z pout dogmatismu a prosazoval individuální svědomí, pochyboval o instituci Církve a nad ni kladl Písmo. Vyjádřil se i k rozhovoru církevního historika Radomíra Malého pro ParlamentníListy.cz. Dle Svobody byla Katolická církev v cizích službách proti českému národu.
Děkan Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy Jan Blahoslav Lášek razil tezi, že Hus nebyl kacířem a že to, co hlásal nebylo až tak identické s učením Johna Wicliffa. Hus dle něho nesdílel s Wicliffem například názor o nepotřebnosti svátosti eucharistie a zpovědi. Dle Wicliffa kněz či panovník v těžkém hříchu nemá pravomoc. Lášek hájil názor, že takovéto pojetí Hus neměl a že autoritu panovníka i kněze v těžkém hříchu uznával, pouze říkal, že je správné morálně odsoudit takové jednání.
...nebo nebyl kacíř?
Hus také nedával přijímání podobojí, i když ho opatrně podpořil. Husova nauka o svátostech se dle Láška neliší od učení Katolické církve. A rovněž neučil protestantské, že „pouze víra“ (sola fide) ospravedlňuje člověka, ale dle učení Církve i jeho skutky. Hus dle něho není předchůdcem moderního myšlení, vše je posuzováno hlediskem Boží pravdy. Jan Hus se dle něho nechal vést svým svědomí a neustoupil hrubému nátlaku. Lášek z hlediska toho, zda Husovo učení bylo heretické, vycházel z práce benediktina Paula de Voogta Kacířství Jana Husa.
Historik Radomír Malý v již zmiňovaném rozhovoru pro ParlamentníListy.cz ale uvedl, že Hus z hlediska církevního učení byl bludařem a že třicet vět z Husových spisů, které kostnický koncil prohlásil za heretické a poplatné viklefismu, není vytrženo z kontextu, jak argumentuje Paul de Voogt ve spisu Kacířství Jana Husa. „Husův přítel Jeroným Pražský, jenž o rok později skončil v Kostnici stejnou smrtí, píše 12. 9. 1415 v dopise Lackovi z Kravař, že všechny tyto věty v Husových pracích plně nalezl přesně v tom smyslu, jak je chápali preláti sněmu,“ řekl Malý.
Klaus glosoval Láškova slova: „Mně zaujala vaše omluvná slova o Husově spisu, že byl psán v polemice a v rychlosti. To kdybyste politikům taky někdy odpustili, že něco říkají v polemice a že něco v rychlosti a něco říkají na geniálních Otázkách Václava Moravce.“
Geniální disidenti
Jiří Hanuš se zaobíral různými interpretacemi Husa a kdo se jím inspiroval. Hus je dle něho vnímán jako disident a katolíci se bojí užít pro Husa slovo „heretik“. Dle něj je Hus také zakladatel českého kritického myšlení. Václav Klaus nesouhlasil, že by byl Hus disidentem.
„Já nevím, jestli byl Hus disident. Přinejmenším proto, že to slovo tehdy ještě neexistovalo. Tohle slovo si vymysleli až někteří naši jedinci v sedmdesátých a osmdesátých letech, aby se stali slavnými a podařilo se jim natolik to slovo prosadit do českého jazyka, že to byl snad nejgeniálnější čin, který udělali,“ řekl Klaus.
Husitství jako tragické období rozvratu, chaosu, náboženského fanatismu
Jiří Weigl řekl, že Hus je konstitutivní postavou pro českou historii, národní identitu a státnost. Zmínil tři klíčová období: 1) Přemyslovců, 2) Karla IV. a 3) Jana Husa. Hus je dle Weigla symbolem toho, že člověk bojuje s mocí proti nespravedlnosti a obětuje pro to i život. Dle Weigla Hus předběhl svou dobu a připravil půdu pro reformaci. Weigl hovořil o Husově demokratismu, kdy prostý člověk to dotáhl na rektora Univerzity Karlovy a postavil se církevním autoritám koncilu. Zmínka o Husově demokratismu se Klausovi líbila.
Též zmínil, že z Husa čerpal český nacionalismus, pokud jde o Dekret kutnohorský a reformu českého pravopisu. Pokud jde o husitství, tak dle Weigla je jeho dědictví nejednoznačné. Na jednu stranu šlo o vzepětí českého živlu, na druhou stranu šlo o tragické období rozvratu, chaosu, náboženského fanatismu, obrovských kulturních i materiálních ztrát i ztrát na životech.
Jako pozitivní je ale dle Weigla vnímáno husitská vojenská genialita, hrdinství, rozbití středověkých představ, husitství též přispělo k počeštění českých měst, do té doby hodně německých. Husitství a Hus dle něho přispěli k tomu, že český národ patří k nejateističtějším na světě. Je to paradox, protože Hus i husité si přáli – dle svého pojetí – vládu Božích zákonů. Stejně tak mělo vliv vnucování katolického náboženství během protireformace.
Dle Weigla jsou české dějiny dějinami malého národa, kdy se jedná spíše o boj o přežití a podrobení než velká vzepětí. Jméno Hus a Žižka se vytahují, aby připomenuli odvahu a vítězství.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
