Co je pro vás teď téma číslo jedna?
Jsou tu hned tři hlavní témata. Prvním je bezesporu hrozba průzkumu a těžby břidlicového plynu zde kolem Náchoda. Za druhé je třeba měřit všem stejným metrem. Lidi v sociálně vyloučených lokalitách musíme dostat na úroveň těch obyvatel, kteří každé ráno vstávají do práce, peníze si vydělávají a nejsou na sociálních dávkách. V Náchodě máme hned desítky těch, kteří dnes pracují pro město, uklízejí Náchod, a to jen proto, že jsme je pracovat donutili. A konečně třetí věc – musíme poslouchat lidi. Slyšet, co chtějí zlepšit a jaké mají potřeby. Slovo starosta pochází od starat se a já se o to snažím.
Téma břidlicového plynu se dnes stalo celonárodním tématem. Jak to může dopadnout?
Na konci minulého roku jsme dostali od MŽP kladné stanovisko na průzkum břidlicových plynů. Když jsem tehdy mluvil, že se to stane celostátním tématem, mnoho lidí mi to nevěřilo. Dneska už je to realita a aktivita nadnárodních společností se v tomto směru dotýká hned šesti krajů. Stav je aktuálně takový, že ministr Chalupa nám dal na základě naší kritiky za pravdu, že byl porušen správní řád a neměli jsme dostatek času, abychom si věc prověřili. Tím „nám“ myslím všechny starosty 56 měst a obcí, kteří napříč politickým spektrem s tímto nesouhlasí. Rozhodnutí o průzkumu bylo tedy zrušeno a vrátilo se k posouzení zpět nám starostům.
Vzpomenete si na okamžik, kdy jste si vyčítal, že jsem místo starosty bral? Byly takové okamžiky?
Samozřejmě že byly. Víte, největší srážka je s blbcem a to vás vždycky překvapí, i když jste na to dobře připraven. Musel jsem se naučit, že člověk se nezavděčí všem a že k starostovi se nedostanou slova chvály, ale naopak kritika a potřeby ostatních. Mnohokrát jsem se sám sebe ptal, jestli tu práci dělám dobře.
Byl jste roky nejbližším člověkem Jiřího Paroubka. Vzpomeňte si na dobu, kdy začínal jako ministr pro místní rozvoj, byl to jiný Jiří Paroubek než ten, který v roce 2010 opouštěl ČSSD?
Myslím, že ano. Byl to skvělý manažer, perfektně dokázal řídit lidi a přesně věděl, co chce. Byl to a myslím, že stále je, charizmatický člověk, který uměl strhnout okolí na svoji stranu. V době, kdy jsem s sním pracoval jako šéf úřadu Ministerstva pro místní rozvoj šlo, o fantastickou spolupráci a hodně jsem se toho naučil.
Co spolupráce na vládě?
Bylo to stejné. I když ministr a premiér je, co se týče moci, obrovský rozdíl, myslím, že pan Paroubek s mocí nakládat a pracovat uměl. Byl to přísný šéf a detailista. Říkal mi vždycky, že ďábel je skrytý v detailu a měl pravdu. Nebyl jiný jako ministr a premiér, ale proměnou prošel, co se týče postu předsedy strany. Tam to šlo někdy do extrému. Řekněme, že se na sebe díval hodně jinak, než jak se na něho dívalo jeho okolí.
Mluvíte o Jiřím Paroubkovi velmi hezky a vyhýbáte se jeho kritice. V knize Botičky od Diora vás ale paní Petra Paroubková vůbec nešetří.
Nevyčítám to ani tak paní Paroubkové, že toto napsala, jako spíš jejímu muži, že jí to nezakázal. Ženy jsou různé. Já znám paní Paroubkovou dlouhá léta už z ministerstva, kde pracovala jako překladatelka. To, že tato kniha vyšla, neublížila ani tak mě, jako spíše mojí ženě. Opakuji, že výčitka platí panu Paroubkovi, že to své ženě vůbec dovolil. Nebudu se jinak snižovat k tomu, abych komentoval bulvární příběhy paní Paroubkové. Je to žena mého bývalého šéfa a já si obecně žen vážím.
Má ještě Jiří Paroubek šanci v politice?
Je to jako reklama na prací prášky. Ukážete lidem produkt a lidé si to buď koupí, nebo ne. V politice je to obdobné. Jiří Paroubek měl podle mého zůstat v ČSSD. Projekt NS-LEV 21 myslím nemá šanci na úspěch.
O vás se říká, že umíte narovnat mezinárodní vztahy s Čínou. Co za tím mám číst?
Určitě je celá řada odborníků a sinologů. Kteří umí podobné věci, ale pravda je ta, že mám v Číně poměrně významné kontakty a mnohdy jsem jakožto šéf kabinetu předsedy vlády dokázal některé věci narovnávat. Výsledkem toho byly reciproční návštěvy českého premiéra v Číně a čínského předsedy vlády v České republice.
Svého času jste prý během čtyřiadvaceti hodin dokázal domluvit přijetí českého premiéra u čínského prezidenta. Dokázal byste to i dnes?
Je třeba říct, že dnes je naprosto jiná situace, než byla v roce 2005. V té době byl vztah mezi oběma zeměmi na nejlepší úrovni. Nebylo to tak složité, bylo jen třeba vědět, s kterými lidmi hovořit. Bylo by to složité a asi by se mi to teď nepovedlo, ale na základě mých osobních vazeb bych se určitě byl schopen setkat s lidmi, kteří jsou v blízkosti čínského prezidenta či premiéra.
Přispíváte i dnes k urovnávání vztahů mezi oběma zeměmi?
Jakožto člen Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce určitě ano. Čína mi přirostla k srdci. Buď ji milujete, nebo ji nenávidíte. Já patřím do té první skupiny. Číňané mají jednu obrovskou výhodu v tom, že když mají problém, můžou si počkat. My je potřebujeme, oni ale zásadně nepotřebují nás.
Citát z jedné české písně říká: Srdce ve světě a zadek v Olomouci. Nemáte pocit, že místo abyste řešil velké mezinárodní vztahy mezí Čínou a ČR, řešíte, kdo má vyvážet popelnice v Náchodě? Není to škoda?
Porovnáme-li 22 tisíc obyvatel Náchoda s 20 miliony obyvatel Šanghaje, je to opravdu rozdíl, ale já toho nelituji. Je to pro mě obrovská zkušenost a věřím, že pokud mě kolegové neodvolají, budu starostovat minimálně ještě dva a půl roku. Všichni mí přátelé v Číně ví, že jejich přítel a přítel čínského lidu je starosta Náchoda a já se za to rozhodně nemám proč stydět.
K čemu je Smíšená česko čínská komora vzájemné spolupráce dobrá?
V případě, že nefungují mezinárodní vztahy a kdy vás v Číně nepřijme nikdo vyšší než šéf odboru ministerstva, nastupují na scénu tyto organizace, které mají na práci oteplovat vztahy. Neděláme to pro sociální demokracii, děláme to pro celý český stát, byznys a pracovní místa. Jedno čínské přísloví říká, pokud seženeš jednomu člověku práci, zajistíš živobytí celé rodině.
Jak pomůžeme české ekonomice tím, že budeme dovážet levné čínské výrobky?
Dneska už to takto nestojí. Čína je dnes naprosto globální hráč. Jeden příklad za všechny. Číňané nyní plánují postavit 22 bloků jaderných elektráren a my musíme připravit předpolí pro naše firmy, aby se dostali ke správným lidem a zaujali je nabídkou. Snažíme se otevírat dveře pro český byznys. Uvědomme si, že dávno už Čína nevyrábí jenom levný textil. Půjčuje si od ní celý svět a mají neuvěřitelnou vlastní spotřebu – je to miliarda dvě stě milionů lidí. Pokud se vám podaří prodat do Číny jeden jediný produkt, máte v podstatě vystaráno. Je to ale velmi složité. Musíte znát prostředí, požadavky a jejich mentalitu. Jednání není tak pružné jako v Evropě, ale je plné váhání. Když se ale nakonec domluvíte, tak to platí.
Jak chutná moc? Chutná dobře?
Je to droga. Pokud s mocí neumíte nakládat, tak chutná, potom zhořkne, přijde vystřízlivění a to je strašné. V politice platí jedna věc. Jednu minutu jste mocný, vlivný a známý a v druhé minutě vám najednou přestane zvonit telefon, nikdo vás nechce a nikdo vás nezdraví. Jediná možnost, jak to přežít, je zavřít se doma. 4. září 2006 v 15:50 jsme s Jiřím Paroubkem odcházeli z Úřadu vlády, v 16:00 přišel nový premiér Mirek Topolánek. Přesně v 16:10 přestaly zvonit telefony a člověk si opravdu uvědomil, že něco skončilo. Je potřeba, aby si to každý politik zažil a dvojnásob to platí dnes, kdy zažíváme jednu krizi za druhou. Pokud s tím nemá politik zkušenost například z komunální úrovně, je to pak pro něj doslova šok.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
