Později pracoval jako poradce ministra životního prostředí. Statut politického poradce si drží i nadále. Když na konci loňského září jednalo vedení Správy státních hmotných rezerv se společností Viktoriagruppe, která spravovala v německém Krailingu stovky tun státní nafty a část se záhadně ztratila, za firmu se na úřad dostavil i František Králík. Firma Viktoriagruppe dlouhou dobu tají vlastnickou strukturu, z minulosti je zřejmá pouze vazba na ruský petrolejářský gigant Lukoil, pak ale vlastnická stopa mizí. Králík na jednání, kde se řešila pohledávka za 127 milionů korun dorazil se statutárním zástupcem Viktoriagruppe Lubomírem Novotným, což správa rezerv ParlamentnímListům.cz potvrdila. „Pan Králík se účastnil jednoho jednání 22. 9. 2014. Přišel s vedoucím české organizační složky Viktoriagruppe panem Novotným a do jednání nezasahoval. Ostatní dotazy směřujte na společnost Viktoriagruppe,“ potvrdil informace ParlamentníchListů.cz mluvčí úřadu Jakub Linka.
ParlamentníListy.cz se proto obrátily přímo na Františka Králíka. Ten ohledně svého angažmá odpovídal na otázky velmi vyhýbavě. Krátký rozhovor se odehrál následovně: Z jakého titulu jste se v září loňského roku dostavil na jednání s předsedou Správy státních hmotných rezerv Pavlem Švagrem jako zástupce společnosti Viktoriagruppe? „Jako jejich poradce.“ Jako poradce Viktoriagruppe? „Ano.“ Jste jejím zaměstnancem nebo poradcem? Jaký je váš vztah k Viktoriagruppe? „Externí poradce.“ Jste členem ČSSD, pokud ano, z jakého titulu jste zastupoval Viktoriagruppe, proč jste se jednání zúčastnil? „Nevím, o co vám jde. Jsem členem ČSSD.“ Smluvní vztah s německou společností, která dluží České republice spoustu pohonných hmot a má existenční problémy v Německu, kde naftu skladovala, vznikl za vlády, kterou vedla ČSSD před zhruba deseti lety.
Pohledávky zatím stoupají. „Je to nafta v majetku České republiky,“ zdůrazil před časem v České televizi předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr (mimochodem také člen ČSSD) s tím, že by se ji proto mělo podařit dopravit do Česka. Hlava mu prý nebere, v čem vidí německá strana problém. Jde o naftu za miliardu korun. K tomu je ale třeba přičíst ještě nezaplacené pohledávky společnosti Viktoriagruppe, které se pohybují ve výši asi 200 milionů korun.
Pochybnosti ale nejsou na straně prapodivné společnosti se skrytými majiteli, které stát svěřil strategickou komoditu. Je s podivem, když se vedení správy rezerv dozvědělo o potížích v Německu, že samo nevyvolalo insolvenční řízení, aby svůj majetek ochránilo. Podle zjištění ParlamentníchListů.cz totiž existovaly firmy, které by se k návrhu připojily, a řízení by mohlo být bez potíží zahájeno. „Správa jednala s několika možnými potenciálními věřiteli, kteří buď neprojevili ochotu vstoupit aktivně do insolvenčního řízení, nebo nedisponovali dosud pohledávkami po splatnosti umožňujícími zahájení takového řízení,“ snaží se pasivní přístup vedení úřadu k vymáhání hájit mluvčí Linka.
Společnost Viktoriagruppe je nyní v německé insolvenci. „Jedná za ni insolvenční správce pan Mollen,“ upřesnil Linka. Insolvenční řízení je logicky vedeno podle německého práva, tudíž je možnost návratu pohonných hmot i pohledávek ztížena. „Správa v termínu přihlásila své pohledávky a nemůže předjímat výsledek soudního řízení. V dalším průběhu kauzy bude Správu státních hmotných rezerv zastupovat Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových,“ pokračuje Linka. Jenže k tomuto kroku se vedení rezerv odhodlalo až před časem. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, nabitý právníky, se mohl problému chopit daleko dříve a možnost vydobýt pohledávku by mohla být výrazně větší.
Otázky budí volba externí právní kanceláře AK Mareš a partneři, kterou si vedení Správy státních hmotných rezerv za miliony korun najalo. „AK Mareš Partners pracuje ve spolupráci s firmou Hogan Lovells International. Zajišťovala právní služby zejména na území Spolkové republiky Německo související s přípravou přesunu nouzových zásob České republiky a po zahájení insolvenčního řízení i úkoly spojené s předkládáním příslušných dokladů a právní argumentace insolvenčnímu správci v souvislosti s prokázáním vlastnictví nafty uložené ve skladu v Kraillingu,“ osvětluje dále Linka.
Firma ovšem neprošla žádným regulérním tendrem, kontrakt byl uzavřen v tolik kritizovaném režimu jednacího řízení bez uveřejnění. „V souvislosti s požadavkem na převoz nafty do České republiky byly splněny všechny důvody k uplatnění jednacího řízení bez uveřejnění. V tomto jednacím řízení byly osloveny dvě advokátní kanceláře, z nichž jedna (BBH, která byla zvolena advokátní kanceláří roku) účast neakceptovala a s druhou byla po dojednání podmínek uzavřena smlouva. Při volbě SSHR kladla důraz na odbornost a znalost německého insolvenčního práva a také na zkušenosti v oblasti ropy a ropných produktů, kde Hogan Lovells zastupovali v Německu jednu z největších ropných společností ExxonMobil. Jen v mnichovské pobočce této kanceláře pracuje 180 právníků,“ uzavírá Linka. Celkové náklady na právní služby jsou ve výši 4,5 milionu korun. Správa je přihlásila jako pohledávku v rámci insolvenčního řízení.
Všechna tato zjištění vnášejí do případu nafty, kterou stát, respektive Správa státních hmotných rezerv před lety svěřila neprůhledné firmě, ještě mnohem více pochybností a případ je zralý na vyšetřování policie. Ta by měla zjistit, kdo za podivnou firmou skutečně stojí, zdali společnost neuplácela, aby kontrakt získala, jak vznikly pohledávky a kam se pohonné hmoty doslova „vypařily“.
K postupu SSHR v případu Viktoriagruppe více ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
