Ocenění ženy převzaly v rámci Svátků řemesel v Kunštátě z rukou představitelů kraje. O udělení letošních titulů rozhodla Rada Jihomoravského kraje 27. dubna 2015.
Titul Mistr tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje vznikl jako forma veřejného uznání a podpory osobám, které dokonale ovládají znalosti a dovednosti tradiční rukodělné výroby, účinně a kvalifikovaně je prezentují a předávají toto umění dalším generacím. Uděluje se pouze v oborech tradiční rukodělné výroby, které jsou zásadním způsobem ohroženy nebo kterým hrozí zánik. Nositelé titulu mohou být dále nominováni na ocenění Nositel tradice lidových řemesel udělované Ministerstvem kultury ČR. Titul je spojený s finančním darem Jihomoravského kraje, který v letošním roce činí 10 000 Kč, a také s pamětní bronzovou plaketou z dílny akademického sochaře Miroslava Kováříka.
Anna Búřilová, Zdeňka Zábojová a Marie Žáková svou dlouholetou prací přispívají k uchování znalostí a dovedností našich předků. Jejich výrobky v sobě dodnes nesou připomínku starých časů. Všechny z oceněných při tvorbě záměrně dodržují tradici, pracují s originálními, často původními nástroji a navrací se ke starým výrobním technologiím a téměř pozapomenutým vzorům, aby co nejvíce přiblížily historii dnešku.
Anna Búřilová z Hodonína, výroba dekorativního perníku z formy
Anna Búřilová se výrobě dekorativního perníku začala plně věnovat kolem roku 2000. Ke kreativním činnostem v oblasti tradiční lidové tvorby měla díky své mamince vždy velmi blízko. K tvorbě tradičního dekorativního perníku paní Búřilovou inspirovalo několik starých perníkových forem, které se zachovaly v její rodině a o nichž původně nikdo nevěděl, k čemu slouží. O téma se začala zajímat v odborných knihách a časopisech. Dozvěděla se, že těsto na perník z dřevěných forem se vyrábí z tmavého lesního medu, mouky a koření. Poměr těchto surovin, stejně jako postup výroby perníkového těsta, je tajemstvím každého perníkáře. Postupně se paní Búřilové podařilo dopracovat ke složení těsta i vlastní technologii výroby perníku. Práce s těstem je fyzicky náročná, je třeba ho důkladně vypracovat, vyválet a pečlivě vtlačit do dřevěných forem. Takto připravený perník se po vyklopení z formy nechává uležet nejméně deset dní a peče se na plechu potřeném včelím voskem.
V současné době je její perník profesionálně zvládnutý tak, že se stává vyhledávaným zbožím nejen u nás, ale i v zahraničí. Paní Anna Búřilová používá k výrobě perníku kolem sedmdesáti perníkových forem, jejichž výrobcem je mj. pan Oldřich Kvapil z Hořic, držitel titulu Nositel tradice lidových řemesel, který uděluje ministerstvo kultury. Technologie výroby perníku se stala v rodině paní Búřilové rodinným tajemstvím, s jeho výrobou je obeznámen manžel i syn paní Búřilové.
Zdeňka Zábojová ze Sebranic, výroba vlněných vlasových koberců
Zdeňka Zábojová se práci v oblasti textilní výroby věnuje už od mládí. Vyučila se pánskou krejčovou, v roce 1979 nastupuje do dílny ÚLUV ve Zboňku u Letovic, kde se na ručních dřevěných stavech vyráběly vlněné vlasové koberce. Paní Zábojová prošla celou výrobou a získala kvalifikaci tkadlena na ručním stavu. Po zrušení ÚLUV na počátku 90. let se osamostatnila a ve svém domě vybudovala dílnu na výrobu vlněných koberců.
Paní Zábojová navazuje na tradici ruční výroby vlněných vlasových koberců, započatou v roce 1923 rodinou Červinků a firmou Persia v Letovicích. Dílna rodiny Zábojových disponuje dvěma stavy o šíři 50 a 100 cm, na kterých je zpracovávána bavlněná a vlněná příze. Příze je pořizována v přádelnách, kde je spředena a upravena pro tkaní na ručních stavech. Koberce jsou zhotovovány klasickou technikou plátnové vazby. Smyčky jsou tvořeny vkládáním kovových přípravků, jejichž výška určuje výšku vlasu. S technologií ruční výroby koberců je seznámen manžel paní Zábojové, dcera i syn. Spolu se svou rodinou je jediná na území České republiky, která uchovává tradiční ruční výrobu vlněných vlasových koberců.
Marie Žáková z Vnorov, výroba tradičních batikovaných kraslic
Marie Žáková se výrobě tradičních batikovaných vnorovských kraslic věnuje od roku 1965. Obec Vnorovy, kam se paní Žáková přivdala a kde se malování kraslic naučila od své tchýně Františky Žákové, je uměním místních krasličářek známá v širokém okolí. Mnoho let malovala paní Žáková kraslice po zaměstnání ve volném čase především pro potřeby Ústředí lidové umělecké výroby. Od začátku 90. let dvacátého století se věnuje zdobení kraslic v podstatě celý rok, nejvíce práce je však vždy tradičně v zimních a jarních měsících předcházejících velikonočnímu období.
Paní Žáková je vynikající krasličářkou, která batikovanou technikou maluje kraslice vnorovské, dolnoněmčanské, halúzkové, slavkovské, zelové i valašské. Technika batiky je považována za nejstarší a nejrozšířenější na našem území. Spočívá v postupném nanášení barev od nejsvětlejší po nejtmavší a jejich překrývání roztaveným voskem. Vosk je nanášen tzv. stužkou, plechovou dutinkou přichycenou na krátkém dřívku. Po setření vosku zůstává na kraslici zachována požadovaná barva a ornament. Nejtypičtějšími barvami vnorovských kraslic jsou bílá, žlutá, červená a černá. Oporou při práci je paní Žákové její manžel a obě dcery, které svému umění rovněž naučila.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
