Premiéru dalšího dílu čtvrté série Show Jana Krause uvidíte v pátek 27. prosince ve 22.10 na Primě.
V roli hostů se poprvé objeví i diváci.
Prvním hostem Jana Krause byl Štefan Margita, kterého moderátor představil jako světovou extratřídu operního nebe. „Já myslím, že u nás je operní zpěv trochu nedoceněný. U nás jste spíše ten od Zagorky. Trochu je mi z toho smutno,“ posteskl si moderátor. „Máte pravdu, že jsem pro hodně lidí v Česku hlavně ten od Zagorky. I v Americe se mi stalo, že mě oslovila nějaká paní a zeptala se, jestli je tu se mnou také moje paní, ale úplně se netrefila a řekla: Helenka Vondráčková. Řekl jsem, že nikoli, že už je doma v Řitce,“ pobavil moderátor diváky. Pan Margita vzpomínal, jak v newyorské opeře vystupoval naposledy před 4500 diváky. „V Metropolitní opeře existuje osoba, tzv. cover, který nastudovává role se zpěváky, aby mohl zaskočit, když by byl nějaký zpěvák indisponován. A představte si, že tento člověk stále souběžně s někým zkouší roli, už 20 let, a ještě nikdy nevystupoval. Za tu dobu se totiž nikdo neomluvil ze svého vystoupení. To vypovídá o tom, jak prestižní je vystupovat v Metropolitní opeře,“ vyprávěl pan Margita. Moderátora zajímalo, jak si pan Margita „pěstuje“ hlas. „Jednou se ptali Dominga, jak si pěstuje hlas. On řekl, že s oponou hleny přicházejí a s oponou dolů zase odcházejí. Je to hlavně psychika,“ vysvětloval pan Margita. Moderátora zajímalo, proč pan Margita nezpívá tady a nebo na Slovensku. „Nezvou mě. Oni nezvou nikoho, kdo zpívá v cizině. Zezačátku mě to mrzelo, že mě nezvou třeba do Národního. Teď by mě více mrzelo, kdyby mě nezvali do Metropolitní opery,“ přiznal pěvec a dodal, že příští rok chystá s Dagmar Peckovou turné v Čechách a na Slovensku s názvem „Začínáme končit“. „Co děláte, když jste indisponován?“ chtěl vědět moderátor. „Grappa a zázvor. To zabírá. Kloktám grappu a vařím zázvor,“ prozradil pan Margita. Jana Krause zajímalo, jestli je pan Margita někdy nervózní, že nedá nějaký vysoký tón. „To se stane občas každému, že zakokrhá,“ ujistil ho pěvec. Moderátora zajímalo, jestli má pan Margita nějaký recept, jak se držet v kondici. „Nepokouším osud a jsem ukázněný. Třeba nepiju studené a nejím zmrzlinu před premiérou. Alkohol také škodí, maximálně tak bílé víno v rozumné míře, ale třeba grappu nepiju, tu jen kloktám,“ vysvětloval pan Margita. Probrali spolu, kam se posunulo dnešní pojetí operních inscenací. „V jakém nejmodernějším kousku jste vystupoval?“ chtěl vědět Jan Kraus. „To bylo v Metropolitní opeře, kde jsem na popruzích létal, chodil po šikmé ploše do kopce a podobně,“ prozradil pěvec. „Co text?“ chtěl vědět moderátor. „Hlavně pořád něco mlít, protože se stane, že vám skutečný text vypadne,“ prozradil pěvec. Dodal, že má rád legraci na jevišti a že občas svým kolegům zaškodí. „Třeba jsem kolegovi přilepil k podlaze botu a on ji chtěl obout a nic,“ smál se pan Margita. Moderátora zajímalo, jak pan Margita vnímá různé publikum. „Němci jsou dobré publikum. Italové nic moc. Ti jsou takoví, že všemu rozumí. Nedávno jsem byl svědkem toho, že začali bučet na jednoho zpěváka jen proto, že to nebyl jejich miláček. Anebo existuje taková praxe, že si můžete za sto eur zaplatit někoho z publika, kdo bude při představení křičet bravo. To se mi stalo, že za mnou před představením někdo přišel a nabízel mi to. Odmítl jsem,“ prozradil pěvec.
Moderátor přivítal evangelickou farářku Vendulu Kalusovou a zajímalo, ho, jak to chodí u evangelíků doma. „To jako řeknete, já jdu na bohoslužbu a zatím ohřej vodu. Nebo si doma říkáte, co budete kázat na bohoslužbě? Nebo můžete říct, hele, to mi neříkej, to si říkej na bohoslužbě?“ zajímal se moderátor. Zajímalo ho, jak probíhají bohoslužby v příbramské věznici, kde paní Kalusová působí jako kaplanka. „Zrovna jsem dnes byla na bohoslužbě ve věznici,“ prozradila paní farářka. „Přijdu tam třikrát týdně na deset hodin. Dělám bohoslužby. Někteří lidi se díky tomu třeba začnou zamýšlet nad svým životem, že by něco mohli dělat jinak, že něco udělali špatně. Myslím, že přesně od toho církve jsou, aby mezi sebe přijímali i takové lidi, kteří udělali něco špatně,“ vysvětlovala paní Kalusová. „Zatímco dříve se lidem v kostelech říkalo, jak mají žít, dnes, myslím, že je potřeba lidi poslouchat, jak žijí, co prožívají a na to reagovat,“ probírala paní farářka, jaká je dnes funkce církve. Vyprávěla o tom, že v rámci své kaplanské činnosti se moc často nesetkává třeba s vrahy, ale spíše třeba s lidmi, kteří „sedí“ za drogy. Vyprávěla, že sedmý rok působí na farnosti ve Hvozdnici. „Lidí v mé farnosti přibývá, tak mám radost,“ podotkla. Moderátor chtěl vědět, jestli paní farářka dělá někdy bohoslužbu svým třem dětem. „Dvě jsou dospělé, ty se mnou už nebydlí. A ten nejmladší chodí do kostela docela rád. A bohoslužby nebo kázání jsem jim doma nikdy nedělala,“ vysvětlovala paní farářka. „O čem nejradši kážete?“ chtěl vědět moderátor. „To není otázka toho, o čem kážu, ale sleduju, co se kolem děje, a reaguju na to a většinou se mi to pak spojí s nějakým biblickým příběhem,“ vysvětlovala paní farářka. Probrali spolu, že živobytí v církvi není nijak excelentně placené. „Myslím, že bude ještě hůře, třebaže si o nás lidi myslí, že církve budou díky restitucím bohaté. Spíše mnozí z nás řeší, že si vyhlédnou druhé zaměstnání. Já už ho třeba mám – v té věznici. Ostatní kolegové třeba učí angličtinu, počítače…“ vyprávěla paní Kalusová. „Ale jsou i jiná hlediska, jak hodnotit práci, třeba jestli vás to baví. Přece nemusíme všechno přepočítávat na peníze,“ uzavřela to paní farářka.
Třetím hostem byl pan Jiří Werich Petrášek, který je nemanželským synem Jana Wericha. Moderátora zajímalo, jak se pan Petrášek dozvěděl, že je synem Jana Wericha. „Existují takové tři momenty v mém životě. Já jsem žil v rodině Petrášků, moji rodiče byli hrozně fajn a maminka mi řekla, že jsem synem Jana Wericha, až po jeho smrti. Byl to velký zlom. Tak jsem si trochu i papírově zjišťoval, jak sedí určité okolnosti. První rok života jsem se dokonce jmenoval jako vy, tedy ne Kraus, ale Jan. Pak jsem byl odložen do kojeneckého ústavu a v necelém roce si mě vzali naši domů a udělali ze mne Jiřího. Když to nedávno vytáhl bulvár, i když nechápu, jak na to přišli, tak jsem si nakonec řekl, že se nemám za co stydět,“ vyprávěl host, který pracuje jako ředitel střední školy. Přiznal, že k jeho koníčkům patří hraní divadla, dabing, ale i moderování. Podotkl, že v 90. letech absolvoval stejný kurs účetnictví jako Jan Kraus. „Ale můj obdiv k Vám mi nedovolil, abych Vás oslovil,“ dodal host. „Já bych tehdy omdlel, kdybyste mi řekl, že jste Werich,“ odpověděl moderátor. Host přiznal, že se mu hodně změnil život od doby, co se provalilo, že je syn Jana Wericha. „Mně nejde o žádnou fyzickou podobu s Janem Werichem. Ale myslím, že je hrozně fajn, že mám v sobě ten jeho humor, to člověčenství,“ přiznal. Prozradil, že jméno své biologické matky zná, že to tehdy byla jakási začínající star, ale že ji nebude jmenovat. „Nechci dělat reklamu někomu, kdo mě nechal v kojeneckém ústavu.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
