SMO: Výsledky Velkého sociálně-zdravotního dotazníku

Iniciátory tohoto dotazníku byl Svaz měst a obcí ČR, Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad práce ČR a Česká lékárnická komora. Zpracovatelem byl Svaz měst a obcí ČR.
Ke sběru dat docházelo v období mezi 1. 3. 2016 – 15.4.2016 formou veřejně přístupného elektronického dotazníku, který byl rozdělený na oblasti: Zdravotnictví, Sociální, Zaměstnanost, Vzdělávání, celkem tedy 41 otázek. Účastníky byly všechny obce a města ČR, které jsme elektronicky obeslali.
Celkem bylo vyplněno přes 1200 dotazníků, z nichž nakonec použitelných (s vyplněnými povinnými částmi) bylo 615, čili polovina, což považujeme při tak rozsáhlém dotazníku za neuvěřitelný úspěch.
S ohledem na fakt, že se jedná o cca 10 % obcí a měst v celé ČR, během vyhodnocení se Svaz měst a obcí ČR soustředil na porovnání odpovědí jak v rámci dotazníku, ale také v rámci jednotlivých krajů, kdy data z tohoto pohledu získají větší vypovídající hodnotu. Pro další práci s daty je tento vzorek dostačující, neboť se jedná o více než 600 obcí, které projevily zájem např. problematiku nedostatku lékařů či sociálních pracovníků řešit, a proto tyto obce a města mohou být dále oslovena s nabídkou účasti v projektech zaměřených na témata, která je konkrétně trápí.

Jak se nám podařilo dát všechny dohromady?
Všichni, se kterými jsme na jaře roku 2016 jednali měli o informace zájem. Dotazník byl v únoru 2016 sestaven společně s Ministerstvem zdravotnictví, které se rozhodlo řešit otázku nedostatku lékařů v České republice formou cílené pomoci, a proto pro první fázi podpory a spolupráce v projektech podpory lékařské péče budou obce, jež se šetření účastnily, dostačující. V dotazníku byly následně do sekce Zdravotnictví společně s Českou lékárnickou komorou přidány ještě dvě otázky týkající se nedostatku lékáren v obcích a městech. Jak se totiž ukázalo, informace by využili všichni významní aktéři v sociálně zdravotní oblasti. A dokonce se přidalo i Ministerstvo financí. Během jednání, která se uskutečnila na začátku roku 2016 na Ministerstvu financí, totiž bylo dohodnuto, že Svaz dodá vlastní analýzu nákladů výkonu veřejného opatrovnictví, a proto byl dotazník rozšířen na Sociálně-Zdravotní a doplněn o kapitolu veřejného opatrovnictví. Jak jistě víte, od roku 2017 je opatrovnictví poprvé hrazeno paušální platbou, která byla vypočítána z informací, jež dodaly obce, kraje, Ministerstvo vnitro a také Svaz měst a obcí ČR.

Dalším ministerstvem, které se k šetření rozhodlo připojit, bylo Ministerstvo práce a sociálních věcí, které především zajímala pozice sociálních pracovníků na území obce (v samostatné i přenesené působnosti), a také očekávání a potřeby jednotlivých starostů. V té době vrcholila také jednání o zákoně o sociálním bydlení, a tak jednou z otázek, které se dotazník věnuje bylo právě toto téma.

S ohledem na účast Svazu v pracovní skupině při Generálním ředitelství Úřadu práce byla s vedením Úřadu práce dohodnuta spolupráce při propojování obcí a měst s krajskými a okresními pobočkami Úřadů práce a v dotazníku rázem přibyla oblast Zaměstnanost.
Těsně před zveřejněním byly přidány ještě dvě otázky na vzdělávání v programu Odpovědný zastupitel, které pomohou v lepší organizaci vzdělávání, kterým se Svaz také zabývá.
Z dotazníku, který se původně měl zabývat pouze programem podpory prevence zdraví, řešení problematiky nedostatku lékařů a také tzv. reformou psychiatrické péče, se v průběhu příprav stal Velký Sociálně zdravotní dotazník, který obsahuje 41 otázek. Dotazník mohl zdárně zodpovědět zástupce obce, nebo vedoucí sociálního odboru. Dotazník se dělil na oblast Základních informací, Zdravotnictví, Sociální oblast, Zaměstnanost a Vzdělávání.

A jak jaké jsou výsledky dotazníku?
Dotazník byl do území zaslán, aby byla především přesně identifikována potřeba lékařů, kterých není v České republice dostatek. Z odpovědí vyplynulo, že více jak třetina dotázaných odpověděla, že v současné chvíli v jejich obci lékař chybí. Pokud tuto skupinu obcí sečteme s těmi, které odpověděly, že lékař v současné chvíli v obci nechybí, ale chybět bude, dostáváme se na více než polovinu dotazovaných obcí, které se s nedostatkem lékařů potýkají nebo brzy potýkat budou. V otázce lékařských profesí, kterých je nedostatek, standardně vévodil praktický lékař se stomatologem, třetí nejžádanější profesí byl lékař pro děti a dětský dorost a gynekolog. Více než patnáct procent odpovědí postrádalo jiné specializace, jakými je dětský psychiatr, geriatr, ortoped či oční lékař. Oblast zdravotnictví uzavíraly otázky týkající se zajištění dostupnosti služeb – konkrétně lékáren. Odpovědi byly v této sekci velmi nevyvážené a to i v rámci jednoho kraje, kdy si respondenti stěžovali jak na nedostatek lékáren a jejich zavření po odchodu lékárníka do důchodu a zároveň v jiných obcích bylo poukazováno na to, že je v daném místě „přelékárnováno“ či naopak na monopol jedné lékárny s vysokými cenami. Na otázku, zda v obci chybí lékárna, 24% dotázaných odpovědělo ano, 58% naopak odpovědělo, že ne. V komentářích někteří uváděli, že nikdy lékárna v jejich obci nebyla, zhruba 18% respondentů nechalo tuto otázku nezodpovězenou.

Stárnutí obyvatelstva si nejvíce uvědomují starostky a starostové, a proto se seniorská tématika projevovala nejen v sociální sekci, která byla seniorům věnována, ale také ve zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví kromě zmapování situace ve věci nedostatku lékařů také požádalo o zjištění preferencí témat, která by starostky a starostové rádi řešili v rámci prevence a podpory zdraví. Zde více jak čtvrtina dotázaných projevila zájem o program zdravého stárnutí přispívající k vyšší samostatnosti seniorů. Mezi další upřednostňované programy patřil program správné výživy a stravovacích návyků, který by byl určen nejen pro děti, ale i pro dospělé a také zdravotní osvěta a zvyšování zdravotní gramotnosti.
V případě formy podpory zdraví, kterou by zástupci obcí a měst volili, zvítězily aktivity formou setkávání, jakými jsou Dny zdraví, besedy, skupinové poradenství apod. Tuto formu si zvolila třetina dotázaných. V sekci, která se věnovala tzv. reformě psychiatrické péče by největší zájem o školení zaměstnanců v oblasti legislativy a také o školení v měkkých dovednostech. Tato potřeba na obcích a městech pramení z faktu, že více jak tisíc obcí v České republice vykonává veřejné opatrovnictví, aniž by byli jejich zaměstnanci či zástupci obce k takovému výkonu opravdu vyškoleni. Jako třetí nejfrekventovanější odpovědí byla potřeba posílení počtu zaměstnanců a terénních pracovníků.
Sociální sekce byla věnována otázkám sociálního bydlení, komunitního plánování, potřebě sociálních pracovníků a také seniorům. Na otázku, zda mají obce dostatečný bytový fond, pouze 66 z dotázaných (zhruba 10%) odpovědělo, že ano. Naopak většina, jednalo se především o menší obce, odpověděla, že dostatečný bytový fond v obci nemají a nikdy ho ani neměli. Nicméně pokud by bytový fond v obci byl a jeho část by byla určena na sociální bydlení, tak by více jak třicet procent respondentů (opět největší skupina) chtělo, aby sociální bydlení bylo určeno seniorům, čtvrtina by sociální bydlení ráda poskytla samoživitelkám a samoživitelům s dětmi, další čtvrtina by sociální bydlení použila jako startovací byty, ideálně pro mladé rodiny, deset procent se vyslovilo ve prospěch skupiny nízkopříjmových osob se zdravotním či duševním postižením a pouze dvě procenta respondentů vnímá potřebu využít sociální bydlení pro osoby bez přístřeší a osoby ohrožené sociálním vyloučením.

Sociální bydlení jde ruku v ruce se sociální prací, a proto byli zástupci měst a obcí dotázáni na sociální pracovníky a jejich zaměření, které z jejich pohledu v obci chybí. V této otázce byla respondentům dána volnost v odpovědích, takže nakonec se při sčítání ukázalo, že seniorské téma bylo opět obsaženo hned v několika kategoriích. Pokud bychom nejčastější odpovědi sečetli, největší potřeba sociálních pracovníků je u seniorů a osob ohrožených sociálním vyloučením, především tam, kde se nacházejí děti. V případě osob ohrožených sociálním vyloučením byl také dán požadavek terénní práce, která by byla zaměřena nejen na pomoc z hlediska informování, ale především na aktivní pomoc při řešení problémů a hlavně jejich předcházení. Nejen z této analýzy, ale i v případě jiných problémů se kterými se obce a města potýkají, jako je rušení poboček české pošty, problematika vysokorychlostního internetu, vodárenské infrastruktury nebo nedostatečné dopravní obslužnosti, vyplývá, že se na území České republiky zvyšuje rozdíl mezi oblastmi rozvojovými, a oblasti jako je venkov nebo i některá města, která se vylidňují. Stát by v tuto chvíli měl, aby se tento proces alespoň nezhoršoval, přijmout systémová opatření podpory, neboť problematika osídlení z pohledu demografie se týká nejen horských oblastí a pohraniční, ale i vnitřních periférií krajů, které bývají řídce osídlené. Podporu je proto nutné zacílit do těch území, která ji fakticky potřebují, neboť s ohledem na výše zjištěné, se situace liší kraj od kraje a oblast od oblasti, a proto bude nutné se v budoucnu zaměřit na adresnou podporu, která bude řešit konkrétní problém v konkrétní oblasti, neboť plošná řešení se v této chvíli zdají být neefektivní.