Spojenecká mise ISAF v Afghánistánu po více než třinácti letech končí

Spojenecké aktivity na území Afghánistánu začaly na podzim 2001 bombardováním pozic Tálibánu. V tomto případě se ale jednalo ještě o operaci Trvalá svoboda. Ta zastřešovala celou řadu akcí v mnoha zemích spojených s americkým tažením proti terorismu po 11. září 2001. Síly ISAF byly ustaveny na základě smlouvy o prozatímním uspořádání Afghánistánu z 5. prosince 2001 uzavřené mezi OSN a afghánskou vládou. Vznik mise pak 20. prosince 2001 schválila Rada bezpečnosti OSN s původním mandátem na šest měsíců, který byl později postupně prodlužován.

Pod aliančním velením

Z aliančního hlediska je však zajímavější až datum 11. srpna 2003, kdy řízení této mise převzalo NATO. Role ISAF spočívala v asistenci afghánské vládě a mezinárodnímu společenství při udržování bezpečnosti v místě působení aliančních jednotek. Spojenecké základny podporovaly afghánské úřady v jejich úsilí rozšířit své pravomoci na celé území a pomáhaly zajistit bezpečné prostředí pro konání svobodných voleb, šíření práva a obnovu země. Z počátečních šesti a půl tisíce vojáků se tyto síly postupně rozrostly až na sto třicet tisíc příslušníků koncem roku 2010. Podílely se na nich nejen prakticky všechny členské země Severoatlantické aliance, ale i Arménie, Austrálie, Ázerbájdžán, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Finsko, Gruzie, Irsko, Jordánsko, Korea, Malajsie, Makedonie, Mongolsko, Nový Zéland, Rakousko, Singapur, Spojené arabské emiráty, Švédsko, Tonga a Ukrajina.

Začínali jsme nemocnicí

Armáda České republiky se na této operaci začala podílet od května 2002 vysláním dvou rotací polní nemocnice a polního chirurgického týmu. Další významná etapa našeho podílu začala v březnu 2005. Kromě pyrotechniků a meteorologů, kteří působili na mezinárodním letišti v Kábulu, se jednalo o přibližně čtyřicetičlenný kontingent, rekrutovaný převážně ze 102. průzkumného praporu, působící v provincii Badakšán na severu země. Společně s německými a dánskými vojáky zde měl na starosti ochranu německého provinčního rekonstrukčního týmu (PRT). Celkem se zde v šesti rotacích vystřídalo přibližně dvě stě padesát vojáků. Základna byla umístěna na naplavených valounech a hlíně z řeky Kokča několik kilometrů od hlavního města provincie Fajzabádu. V květnu 2007 si okolní velehory a složité klimatické podmínky vybraly na našem kontingentu daň nejvyšší. Při plnění operačního úkolu zastihla českou kolonu nečekaná bouře. Následný sesuv půdy smetl dolů do údolí terénní vozidlo a dva vojáky. Zatímco jeden z nich svá zranění přežil, druhý, Kolja Martinov, zaplatil životem. Poslední, tedy šestý český kontingent PRT, působil v provincii Badakšán od srpna do prosince 2007.

Zaměřeno na specialisty

V této době došlo k výraznému rozšíření nasazení českých vojáků v Afghánistánu. V listopadu 2006 se téměř padesátičlenný kontingent ujal řízení mezinárodního letiště v Kábulu a přípravy jeho předání civilním orgánům. V dubnu následujícího roku zde začal působit rovněž kontingent české polní nemocnice, chemické jednotky, meteoskupiny a mentorovacího poradního týmu zaměřeného na výcvik afghánských vzdušných sil na vrtulnících Mi-17 a Mi-24/35.

Paralelně s tím došlo k nasazení speciální jednotky Vojenské policie SOG v jedné z nejrizikovějších provincií na jihu země Hílmand. Ve třech kontingentech se zde vystřídalo přes sto vojáků. Nejčernější den pro toto nasazení představovalo nesporně pondělí 17. března 2008. Tehdy při plnění standardního úkolu spočívajícího v patrole zaměřené na doprovod příslušníků dánské skupiny CIMIC došlo k útoku sebevražedného atentátníka. Při něm v městě Girišk zemřel český voják, praporčík Milan Štěrba, dva Dánové, tlumočník a několik místních Afghánců. Další příslušníci kontingentu byli těžce zraněni. Nejhůře na tom byl Jiří Schams.

Vlastní PRT

Za doslova přelomový z hlediska nasazení našich vojáků v Afghánistánu můžeme označit rok 2008. Česká diplomacie již delší dobu usilovala o vytvoření samostatného českého provinčního rekonstrukčního týmu, který by získal odpovědnost za některou z afghánských provincií. Původně se uvažovalo o tom, že převezmeme plnění toho úkolu po Maďarech. Budapešť si ale nakonec stažení svého týmu rozmyslela. A tak se naše pozornost soustředila na provincii Lógar, kde jsme v březnu 2008 vytvořili vlastní PRT. Ten se skládal z vojenské a civilní části. Početně menší civilní složka (5 až 10 osob) se věnovala rekonstrukčním projektům. Tvořili ji převážně experti relevantních ministerstev a rozvojových agentur. Vojenská složka PRT byla mnohem početnější. Zajišťovala bezpečnost všech členů týmu, jejich dopravu a komunikaci s ISAF.

První vojenská část provinčního rekonstrukčního týmu byla postavena především z příslušníků 102. průzkumného praporu z Prostějova. Až do června 2013 se v Lógaru vystřídalo v půlročních etapách jedenáct kontingentů. Původních necelých dvě stě vojáků se postupně navýšilo na téměř tři sta. Tým byl umístěn na základně Shank (pojmenované na počest amerického seržanta, který v Afghánistánu zahynul), vzdálené jen pár kilometrů od metropole provincie. Malá, předsunutá základna, se v průběhu našeho působení rozrostla do obřích rozměrů s vlastní přistávací dráhou.

Působení Čechů v této malé provincii bylo ale hned na začátku poznamenáno tragickou událostí. Ve středu 30. dubna 2008 jeden z našich pancéřovaných humvee najel při plnění operačního úkolu na improvizované výbušné zařízení. Došlo nejen k zdemolování vozidla, ale výbuch zabil řidiče, devětadvacetiletého rotného Radima Vaculíka a další čtyři vojáky zranil. Jednoho z nich těžce.

Nelehká provincie

Výrazné zapojení v Lógaru tak trochu zastínilo dva naše kontingenty, které měly od července 2008 do dubna 2009 v provincii Uruzgán na starost ochranu nizozemské základny Deh Rawod. Od prosince 2009 do prosince 2011 působilo v provincii Paktika celkem sedm kontingentů (v tříměsíčních intervalech) české vrtulníkové jednotky. Ta zajišťovala leteckou přepravu osob a materiálu, podporu nasazení sil rychlé reakce, evakuaci zraněných a nemocných vojáků NATO a afghánských bezpečnostních sborů.

Provincie Wardak leží sice od Kábulu co by kamenem dohodil, o to složitější byla bezpečnostní situace na tomto území. A právě zde jsme od září 2010 do října 2013 nasadili české mentorovací jednotky. Celkově se jednalo o pět OMLT týmů a jeden tým MAT. Jejich úkolem bylo cvičit, mentorovat a pomáhat v procesu plánování, velení a řízení afghánské pěší jednotky o síle praporu. Naši vojáci působili i na předsunutých stanovištích a mnohem častěji než v jiných částech Afghánistánu se dostávali pod palbu. První kontingent prošel touto misí bez výraznějších šrámů, o to větší porci smůly si vybral ten druhý. Poslední květnový den 2011 najelo české obrněné vozidlo nedaleko vesnice Salar na improvizovaný výbušný systém ukrytý v propustku pod silnicí. Rotmistr Robert Vyroubal při tom utrpěl smrtelné zranění. Krátce po incidentu podlehl následkům způsobeným výbuchem i afghánský tlumočník. Velitel 2. jednotky podplukovník Michal Kucharský byl zraněn lehce a řidič rotmistr Ivan Vorel těžce. Uplynulo jen něco málo přes čtyři měsíce a ve stejné oblasti bylo povstalci napadeno předsunuté stanoviště Salar. Během následného boje byl 9. října 2011 těžce zraněn rotmistr Adrian Werner, který po třech měsících již v České republice svým zraněním podlehl. „Nasazení mentorovacích jednotek v Afghánistánu, ke kterému došlo v září 2010, jsme věnovali velkou pozornost. A to z hlediska jak výcviku vojáků a přípravy jednotky, tak i jejího vybavení potřebným materiálem. Přípravná etapa trvala celý rok. Počítali jsme s tím, že to nebude snadné. Věděli jsme, že se jedná o bojovou operaci se vším všudy. S výjimkou 2. jednotky nám v případě všech ostatních přálo štěstí. Jednoduchá záležitost to ale skutečně nebyla,“ řekl nám v této souvislosti bývalý zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – ředitel Společného operačního centra MO generálmajor Aleš Opata.

Rozloučili jsme se s Lógarem

V červnu 2010 došlo k významné organizační změně, která se bezprostředně dotkla českých vojáků působících v Afghánistánu. Na kábulském mezinárodním letišti bylo zřízeno úkolové uskupení AČR mise ISAF. Mělo poskytovat podporu a nepřetržité velení a řízení všem českým podřízeným jednotkám na afghánském území.

Na podzim 2013 došlo k výrazné redukci počtů našich vojáků nasazených v této misi. Po odchodu českých vojáků z Lógaru se naší nejpočetnější jednotkou v Afghánistánu stala od října toho roku strážní rota BAF (Bagram Air Field). Jejím úkolem bylo střežit a aktivně chránit jednu z největších spojeneckých základen v této zemi Bagrám. Její příslušníci operovali i v okolí základny s cílem eliminovat nepřátelské aktivity proti tomuto velkému objektu. A právě při plnění tohoto zadání došlo v úterý 8. července 2014 k největší hromadné ztrátě příslušníků naší armády v její novodobé historii. Vojáci 2. strážní roty BAF vykonávali v brzkých ranních hodinách patrolu ve východoafghánské provincii Parvan. Prověřovali místa možného odpalu raket na základnu. Zhruba ve tři čtvrtě na osm místního času se zapojili do rozhovoru se zdejšími obyvateli. Mezi ně se však vmísil sebevražedný atentátník ve stejnokroji afghánské policie. Ten také odpálil výbušninu umístěnou v ochranné vestě. Následná exploze zabila čtyři naše vojáky (pátý, Jaroslav Lieskovan, podlehl svým zraněním o týden později, 14. července) a více než desítku místních obyvatel, mezi kterými nechyběly děti.

V misi ISAF kromě této strážní roty působila až do samého konce výcviková letecká jednotka AAT (Air Advisory Team). Sídlila na mezinárodním letišti v Kábulu a zaměřovala se na poradenství a výcvik afghánských pilotů a pozemního leteckého personálu. Na kábulském letišti byl až do závěru mise ISAF dislokován náš národní podpůrný prvek, velitelství úkolového uskupení a chirurgický tým. V misi ISAF působili také vojáci 601. skupiny speciálních sil z Prostějova.

Od prvního ledna 2015 nahradí ISAF operace Resolute Support − Rozhodná podpora. Tato nebojová mise bude mít však mnohem menší rozměry. Po dobu několika let by měla pomáhat s výcvikem afghánských vojáků a policistů.