Se zahraničními potravinami na českém trhu je tedy potřeba počítat. Otázka je zlepšení jejich pověsti. V případě polských potravin jde zejména o kvalitu. Situaci s nedůvěrou by mohly zvrátit řetězce. Podle akreditačního orgánu United Registrar of Systems Czech (URS Czech), nadnárodní společnost, která se zabývá certifikací mezinárodních podnikových standardů se zastoupením jak v Česku, tak Polsku a dalších zemích, je problém zejména v nákupu. Obchodní řetězce se snaží mnohdy nakoupit za co nejnižší ceny a zboží nedůsledně kontrolují.
Konkurenční prostředí se v posledních letech nejvíce ukazuje na sporech o kvalitu potravin ze sousedního Polska dovážených do České republiky. S Polskem byla loni obchodní bilance záporná ve výši 20 miliard. V oblasti potravin a živých zvířat činila záporná bilance hodnotu 13 miliard korun. Do Česka směřovalo potravinové zboží v celkové hodnotě 23,5 miliardy korun, pokrývají tuzemskou spotřebu z 16 %. Mají však nálepku levných potravin o nižší kvalitě.
„Polsko exportuje do ČR množství potravinových výrobků, je to zhruba 16 % veškerých sem dovážených potravin. U takového objemu dovozu je také možnost, že se někde objeví problémy. Ovšem nedá se opomenout fakt, že hodnota potravin dovážených z Polska do ČR činí zhruba 1 miliardu eur – přičemž problémy se týkaly potravin v objemu asi 0,5 milion eur,“ říká Bartosz Ratowski z certifikačního orgánu United Registrar of Systems Poland (URS Poland).
Naším hlavním obchodním partnerem stále je Evropská unie a nejvýznamnější zemí pro export je Německo. Ačkoli Česko v loňském roce vyvezlo výrobky do 202 zemí a územních celků, tak 13 největších trhů představuje 80 % exportu. Čtyři naši největší odběratelé Německo, Slovensko, Polsko a Francie od nás odkoupili 51 % objemu vývozu. Stoprocentní soběstačnost není možná.
Tlak na nejnižší ceny a nedostatetečná kontrola
„Od firem, které auditujeme v Polsku, slyšíme, že český klient sahá po nejlevnějších produktech. Tamější společnosti musely leckdy požadavky české strany odmítnout, protože nebyly schopny vyrábět za tak nízkou cenu. Často je úroveň jejich standardů tak vysoká, že si ani nemohou dovolit takto extrémně levné produkty vyrábět,“ míní Petr Maličovský z URS Czech. Za nekvalitními surovinami z Polska stojí často nedostatečná kontrola při přejímce zboží českého objednatele. Kontrola kvality nezávislou organizací při přejímce zboží, která běžně funguje nedostatky v kvalitě odhalí. „Český manažer má za úkol nakoupit co nejlevněji, kvalitu neověřuje, i když by měl. Když někde nakupuji, nechám si od dodavatele vyžádat standardy kvality, to se bohužel neděje,“ říká Maličovský.
Potvrzuje to i polská strana za URS Poland. Renomovaní výrobci v Polsku by také byli rádi, aby již bylo vše řádně došetřeno a vyřešeno. V Polsku dochází mnohem častěji ke kontrolám odběratelů z Německa nebo z Anglie než těch z Česka. „Jinými slovy: Češi příliš nehlídají, co vlastně nakupují. Občas se zdá, jako by zdejší odběratelé hledali polské dodavatele v internetových vyhledávačích podle toho, jak nízkou cenu nabízejí. Pro získání kvalitního produktu je ale třeba kontrolovat, ověřovat, vyžadovat certifikáty. Pak víte, s kým spolupracujete a jakou kvalitu můžete dostat. Čím vyšší standardy přitom dotyčná firma využívá, tím více je zřejmé, že dbá na kvalitu a je solidním partnerem,“ potvrzuje Bartosz Ratowski z URS Poland.
Kontroly se v Polsku zvyšují
Podle zkušeností URS Czech si polské firmy uvědomují přínosy opatření v podobě kontrol kvality a závadějí proto vysoké standardy. Polské potravinářské společnosti investovaly do modernizace a inovací potravinářské výroby řádově desítky miliard korun a řadí se tak mezi evropskou i světovou špičku potravinářských podniků v oblasti inovací výroby. Polsko umí čerpat dotace z EU, jejich fabriky jsou „hypermoderní“.
Jak čeští spotřebitelé poznají, že se konkrétního polského výrobku nemusejí obávat? Existuje nějaké značení kvality?
Pro získání kvalitního produktu je třeba kontrolovat, ověřovat, vyžadovat certifikáty vydávané pouze od nezávislých certifikačních firem, které jsou akreditovaní pro provádění certifikačních auditů, což je dáno správnou značkou na certifikátu. Pak víte, s kým spolupracujete a jakou kvalitu můžete dostat. Čím vyšší standardy přitom dotyčná firma využívá, tím více je zřejmé, že dbá na kvalitu a je solidním partnerem. Důležitá je dostatečná kontrola při přejímce zboží českého objednatele. Kontrola kvality nezávislou organizací při přejímce zboží, která běžně funguje totiž nedostatky v kvalitě odhalí. „To samozřejmě běžný kupující nepozná, ale může sledovat etikety. I polské potraviny mají značky kvality, jako je například Poznej dobré jídlo, Značka integrované produkce, PQS – Standard kvality, Systém QMP či QAFP – značka jakosti zemědělských produktů a potravin. Je potřeba vytvořit tlak na maloobchody a nezohledňovat jen cenu. Tlačit, aby se k nám dovážely i kvalitní potraviny, nejen ty nejlevnější. Jen tak mohou být i v českých obchodech kvalitní polské produkty,“ upozorňuje Petr Maličovský, generální ředitel URS Czech.
Jak je to s potravinami v Polsku?
V Polsku rozhodně je podle Ratowskiho široký a pestrý výběr potravin, funguje síť lokálních výrobců, mnoho místních výrobků člověk koupí jen v určitých krajích. Ale i trh jako celek je v zemi jinak rozdělený: existují tři obchodní sítě, všechny ve vlastnictví polských majitelů, které mají určitým způsobem trh regionálně rozdělený. Stanovili si, že budou do jisté míry dávat přednost polským výrobkům. Na trhu mají velmi významný podíl, společně s místními výrobci činí přes 60 procent. Poláci své domácí výrobky také rádi podporují, například některé velké polské společnosti mají často interní systém, v jehož rámci využívají přednostně domácí produkty. Poláci kladou důraz na kvalitu potravin. Je to do značné míry dáno tradicí. Mnoho let bylo v Polsku na 40 % obyvatel zaměstnáno v zemědělství a potravinářském průmyslu. Historicky mají Poláci k tomuto sektoru vybudovaný vztah. Po roce 1989 vyrostlo hodně zpracovatelů a mezi sebou museli bojovat nejen cenou, ale také kvalitou.
Přesto se případy nekvalitních potravin objevují
„Pro obě země, myslím, platí, že není nastavena dostatečná úroveň kontroly ze strany státních orgánů, a především pak sankce a postihy viníků. V Česku jsou pokuty stále velmi nízké, na výrobce tedy jejich odstrašující efekt neplatí. V Polsku jsou pokuty sice nastaveny mnohem přísněji, ale je tam skutečně mnohem větší počet firem, které by měly státní orgány zkontrolovat, což nestíhají. Samy dobré a renomované polské firmy stojí o to, aby byl počet státních kontrol v Polsku větší a obor tak měl i díky tomu lepší pověst,“ říká Bartosz Ratowski z URS Poland.
Aféry s polskými potravinami existují, jsou tu problematické případy. Kontrolní orgány i v Polsku měly pracovat rychleji a efektivněji. Například kauza s technickou solí v uzeninách se táhne už pět let. Byla to ovšem především aféra týkající se daňového podvodu. Samotná sůl totiž prošla všemi přísnými hygienickými kontrolami v potravinářském průmyslu a splňovala normy. Podstatou bylo, že technická sůl byla zařazena v jiné daňové skupině, tudíž bylo možné ji nakoupit levněji. Systémy kontroly však možnost náhledu do účetnictví nemají.
URS Certifikace/United Registrar of Systems Czech s.r.o.
Historie sahá do roku 2006, kdy bylo v Praze otevřeno oficiální zastoupení společnosti ROS Group sídlící ve Velké Británii a jež má pobočky ve 32 zemích světa. Společnost URS Czech působí pod střechou mezinárodní skupiny ROS Group holdings také v Polsku, Maďarsku a na Slovensku. Firma disponuje oprávněním provádět certifikační audity vydaným akreditačním orgánem United Kingdom Accreditation Service a asociací International Automotive Task Force. Více informací na naleznete na http://www.urs-certifikace.cz/.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
