„Mrtvým spoluobčanům už není humanismus moc platný.“ Výbušné vystoupení Petra Robejška ve Sněmovně. Téma: Poevropštění islámu, nebo islamizace Evropy?

13. 10. 2017 4:41

REPORTÁŽ Představy, že západní hodnoty platí všude a že je naší povinností je všude prosazovat, jsou výstavním kouskem v galerii utopií, které často stojí lidské životy. V Poslanecké sněmovně to během konference European Security Challenges prohlásil politolog Petr Robejšek, když jako hlavní řečník vystoupil v bloku s názvem Poevropštění islámu, nebo islamizace Evropy? Demokratičtí politici jsou podle něj oprávněni chovat se podle západních morálních standardů jen tehdy, když to jejich protivník ocení, jinak ohrožují bezpečnostní zájmy svých obyvatel. Zdůraznil, že Česká republika Západu nic nedluží a má právo odmítnout jeho pomatené představy o multikulturalismu.

„Mrtvým spoluobčanům už není humanismus moc platný.“ Výbušné vystoupení Petra Robejška ve Sněmovně. Téma: Poevropštění islámu, nebo islamizace Evropy?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Robejšek

Západním společnostem vládnou dekadentní elity, které jsou z větší části omámeny právy. Jen tak lze vysvětlit jejich zcestné představy o tom, že západní hodnoty platí všude a že je naší povinností je prosazovat všude. I to zaznělo na konferenci pořádané think-tankem Institut 2080 a politickou skupinou Evropského parlamentu „European Alliance for Freedom“ pod záštitou poslance Parlamentu ČR Martina Lanka. Jednou z částí konference byl i blok s názvem „Poevropštění islámu, nebo islamizace Evropy?“. Moderování se ujal publicista Marian Kechlibar, který se na blogu Kechlibar.net otázkám islamizace Evropy dlouhodobě věnuje. Hlavním řečníkem byl mentor strany Realisté Petr Robejšek, který poprvé kandiduje v blížících se volbách.

V úvodu svého vystoupení připomněl jednu z historických událostí, kdy čínský kníže Siang bojoval v roce 638 před naším letopočtem se silnějším státem Šu. „Jeho vojska už byla sešikována, zatímco nepřítel se teprve plavil přes řeku. Rádci ho vyzývali, aby zaútočil. Nechtěl. Šlechtic přece nenapadne člověka v potížích, reagoval kníže na jejich naléhání. Vojska státu Šu se začala vyloďovat a poradci ho opět nutili k útoku. On jim odpověděl stejně. Povel k útoku dal teprve tehdy, až byl nepřítel sešikován. A prohrál. Není jisté, zda prohrál proto, že byl změkčilý, hloupý nebo naivní. Ale jisté je, že se západní země dnes chovají stejně. Je to tím, že dekadentní elity vládnou společnostem, které jsou z větší části omámeny právy,“ konstatoval politolog a publicista Petr Robejšek.

Mrtvým spoluobčanům už není humanismus, v němž žili, nic platný

Jen tak si lze podle něj vysvětlit scestné představy o tom, že západní hodnoty platí všude a že je naší povinností je všude prosazovat. „Tato víra je výstavním kouskem v galerii utopií, které často stojí lidské životy. K utopiím, které stojí lidské životy patří i představa, že pokrok je funkcí času, že je nezvratný. Naopak nárůst svobody je možný jen tak dlouho a v té míře, jak to dovolí celková bezpečnostní situace. V některých případech musí být samozřejmě svoboda omezena ve prospěch bezpečnosti. Proč? Mrtvým spoluobčanům už totiž není humanismus politického a právního systému, ve kterém žili, příliš mnoho platný. Proto je třeba na prvním místě chránit životy příslušníků vlastní společnosti, a to všemi prostředky. Nejdříve je nutné zajistit existenci naší civilizace a teprve potom hovořit o svobodách a právech cizinců, kteří žijí nebo chtějí žít na našem území,“ zdůraznil Petr Robejšek.

Za další utopii, která v konečném důsledku může stát lidské životy, považuje takzvaný postmodernismus. „Představa o tom, že všechny výplody lidské mysli, tudíž i hodnoty, podle nichž se společnost třídí, mají stejný význam, jsou stejně hodnotné, a tudíž mezi nimi neexistuje žádná nadřazenost, je příklad sebevražedné perverze tolerance. Ústavy dovolují ostře zasáhnout. Kupříkladu článek 21 Code civil des Français, francouzského občanského zákoníku, říká, cituji: ´Nikdo, kdo neprokáže svoji asimilaci do francouzské pospolitosti, nemůže být Francouzem´. Tak se ptám, proč francouzská vláda neuplatňuje svoje vlastní zákony. A odpovídám: Protože moc tam vykonávají dekadentní lidé,“ zdůvodnil nečinnost francouzské vlády politolog.

Západu nic nedlužíme a jeho pomatené představy přijímat nemusíme

Poukázal rovněž na to, že nikdy nesmíme zapomenout, že války byly a jsou hodnotově asymetrické, protože proč bychom je jinak vedli. „Nepřátelé jsou ti, kteří odmítají naše představy o smyslu, oprávnění a způsobech dosahování cílů v našem hodnotovém systému. Nepřátelé jsou ti, kteří kritizují, zpochybňují nebo zavrhují naše hodnoty. Co to jsou vlastně hodnoty? Hodnoty nejsou nic přirozeného jako třeba dýchání. Hodnoty jsou lidské výmysly, které se neprosadí prostě proto, že jsou dobré samy o sobě, nýbrž hodnoty jsou pokusy vytvořit a udržet ostrov určitého pořádku v celkovém moři chaosu. Proto jsou hodnoty něco jako velmi vzácné orchideje, které přežijí pouze ve skleníku s pancéřovými skly. Jednoduše řečeno, hodnotový systém přežije pouze tehdy a do té míry, do jaké je jeho nositel ochoten a schopen použít na jeho obranu násilí,“ vysvětlil Petr Robejšek.

Z vyřčeného proto plyne, že hodnotový systém s vysokou mírou tolerance nebo volnosti musí být navenek i dovnitř zaštítěn použitím síly. „To konkrétně znamená, že zachování tolerance a rovnosti uvnitř státu předpokládá ochotu a schopnost smířit se s tím, že mimo něj panuje netolerance a nerovnost. Mimochodem jenom tak mohl Západ přežít tzv. studenou válku. Západní země se sice vojensky obrnily proti Sovětskému svazu, ale zároveň neudělaly nic pro to, aby ve střední a východní Evropě prosadily svoje hodnoty. Jenom na okraj. Také proto Západu nic nedlužíme. Naopak. Západ nemá sebemenší právo dělat nám dnes svědomí, když odmítáme přijmout jeho pomatené představy o multikulturalismu a o údajné obecné platnosti demokratických a lidskoprávních hodnot,“ připomněl publicista a komentátor skutečnost, že Česká republika bývá peskována, když se některým pomatenostem vzpěčuje.

Přibombardovávají demokracii k civilizacím, které jsou ve středověku

Je přesvědčen o tom, že západní názorové elity se ve studené válce chovaly mnohem racionálněji než dnešní západní elity. „Tehdejší kavárenští debatéři sice s politováním a s dráždivým mrazením v zádech psali o skandálních poměrech v komunistické totalitě, ale neudělali nic pro její násilné odstranění. A dnes? Byli to právě vlivní francouzští filozofové, kteří ultimativně požadovali, aby byl Kaddáfí svržen a odstraněn od moci. Povšimněte si toho paradoxu. Západní mocenské a názorové elity se ve studené válce neodvážily prosazovat demokracii, a to dokonce ani tam, kde již jednou existovala, jako třeba v bývalém Československu. Ale dnes hrdinně přibombardovávají demokracii k civilizacím, které mají blíž ke středověku než k jedenadvacátému století. Jak pokrytecké, jak bezúčelné, jak hloupé, jak nebezpečné,“ zhodnotil Petr Robejšek.

V závěru svého příspěvku shrnul, co z této analýzy plyne pro bezpečnostní politiku demokratických zemí. „Za prvé se vůči našim nepřátelům musíme chovat stejně nepřátelsky jako oni vůči nám. Pak máme šanci, že neprohrajeme. Chceme-li vyhrát, musíme být ochotni porvat se ještě o stupeň agresívněji než naši nepřátelé,“ konstatoval politolog. Důležitý je ale i druhý bod, že v soupeření civilizací nezvítězí ta humánnější, nýbrž ta, která se dokáže prosadit. „Způsob boje výrazně ovlivňuje ten, kdo má nižší morální standardy. Ten, kdo tuto skutečnost nerespektuje, dopadne jako kníže Siang, o němž jsem mluvil na začátku, proto také předem prohrál. Z toho plyne, že za morálku nelze bojovat jenom morálně, nýbrž v první řadě účelně. A když nechceme bojovat účelně, tak nemá smysl bojovat vůbec,“ vysvětlil Petr Robejšek.

Je třeba se chovat podle morálních standardů jen k tomu, kdo to ocení

„Demokratičtí politici jsou oprávněni chovat se podle západních morálních standardů jenom tehdy, když to jejich protivník ocení a oplatí stejnou mincí. Jinak západní vlády ohrožují vitální bezpečnostní zájmy svých obyvatel a prohřešují se proti základním elementům tzv. společenské smlouvy,“ uvedl politolog třetí pravidlo, jímž je třeba se řídit. „Za čtvrté není radno se ofenzívně vměšovat do lokálních konfliktů v prostorech, kde neplatí západní normy chování. Rozumnější je pouze odvracet ohrožení, která z těchto lokálních konfliktů vznikají pro západní země,“ připomněl Petr Robejšek a zopakoval, že je třeba mít na paměti, že hodnotový systém přežije pouze tehdy a do té míry, do jaké míry bude ochoten a schopen použít pro svou obranu násilí.

Součástí konference European Security Challenges, která se uskutečnila v Poslanecké sněmovně, byl v rámci bloku „Poevropštění islámu, nebo islamizace Evropy?“ promítán také rozhovor s Michaelem Stürzenbergerem natočeným speciálně pro tuto akci. Tento německý novinář byl v srpnu potrestán šesti měsíci podmíněného odnětí svobody za „urážku náboženského cítění“, protože na svém facebookovém profilu zveřejnil článek o vzájemné náklonnosti nacistů a islámu ve třicátých letech, což doprovodil historickou fotografií. V den konference se Michael Stürzenberger zúčastnil jednání u odvolacího soudu v jiném soudním případu podobného typu. Byl osvobozen, ale ten zmíněný dosud běží.

Islám není třeba poevropšťovat, pokud je skutečně náboženstvím míru

Hosty konference byli i Jan Zmeškal a Milan Podlipný z Centra pro studium politického islámu v Brně. „Pokud je islám náboženstvím míru, podporuje toleranci, terorismus a násilí páchané ve jménu islámu ve skutečnosti nemají s islámem nic společného, tak pokud by tohle bylo pravda, proč by bylo třeba islám poevropšťovat?“ nadhodil první jmenovaný klíčovou otázku. Připomněl také, že od 11. září 2001 je ve světě registrováno 31 828 džihádistických útoků. Poukázal na paralelní společnost v evropských městech jako důsledek imigrace lidí islámského vyznání a hrozbu implementace práva šaría. „Podle něj neexistuje rovnost lidí. Káfir, tedy nevěřící, je prezentován jako nejhorší stvoření. Dobro a zlo je definováno na základě příslušnosti k islámu,“ připomněl Jan Zmeškal.

Tolerance je pro muslimy něco naprosto cizího, jejich přáteli se nemohou stát káfiři, tedy bezvěrci. Jeho kolega z Centra pro studium politického islámu v Brně zase upozornil na to, jak bychom měli správně číst pojmy. „Když se řekne islamismus, měli bychom vědět, že jde o politický islám. Když se řekne islamista, tak to ve skutečnosti znamená džihádista. Stejně tak radikální islám chápejme jako politický islám. Synonymem umírněného islámu je náboženský islám. Terorismus lze nahradit užitím slova džihád, místo o teroristovi se má mluvit o džihádistovi. Migrace je hidžra a reformní muslim není nic jiného než odpadlík od islámu,“ vysvětlil účastníkům konference Milan Podlipný.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

VIDEO plné sprostých slov: Naštvaný občan nahrál prohlášení, koho rozhodně nebude volit

15:30 VIDEO plné sprostých slov: Naštvaný občan nahrál prohlášení, koho rozhodně nebude volit

Rozezlený občan poslal jasný vzkaz všem lidem, kteří volí komunisty. Ve videu kolujícím po internetu…