„Nejdřív jsem byl udivený, protože šlo o hloupé obvinění bez důkazů. Pak jsem byl zahořklý, protože se ode mě dost lidí odvrátilo. A nakonec se to stalo úvodem mé knihy,“ říká Vladimir Sněgirev poté, co v hostinci v centru Prahy odprezentoval autobiografii Jak se líže karta – od pólu chladu do teplých krajin. Na prezentaci přišli kromě Rusů také novináři Ondřej Soukup a Petra Procházková. Na prvních stránkách knihy vydané v ruštině je třeba reprodukční fotografie titulku z českého tisku – „Presskarta jako krytí pro spící špiony“. Tak se o něm totiž psalo.
Neoblíbení agenti?
Před více než rokem Sněgirevovi a jeho kolegovi ministerstvo zahraničí neprodloužilo akreditaci pro práci v Česku. Důvod? Z ministerstva přišla zpráva: "Bez komentáře!" ParlamentníListy.cz s ním následně zveřejnily obsáhlý rozhovor s titulkem: "Zařídil první rozhovor Havla v sovětských médiích, pomáhal Štětinovi a teď má nálepku 'ruský špion'. Elitní novinář Sněgirev chce ale svou čest bránit." Ostatně právě Soukup z Hospodářských novin následně nedostal ruské vízum a v novinách se spekulovalo o tom, jestli nejde o odvetu. Ruské ministerstvo zahraničí takové vysvětlení odmítlo.
Novináře Sněgireva na nedávné prezentaci knihy označil zástupce ředitele Ruského střediska vědy a kultury v Praze Oleg Soloduchin za legendu ruské novinařiny, která má spousty následovníků. "Měl jsem dvě možnosti. Odjet domů, ale to bych přiznal svou vinu. A druhou variantou bylo bojovat, bránit se u českého či evropského soudu. Později jsem se uklidnil a normálně pracoval dál. Prezident Zeman mi totiž při rozhovoru řekl: 'počkejte, počkejte, do ničeho se nehrňte, vše bude v pořádku'. Tak jsem se podle toho zařídil," dodává.
Stále v Česku, přestože nemá akreditaci, pracuje. Píše pro Rossijskuju gazetu, úřední list ruské vlády, který vychází od roku 1990, a jehož redakce sídlí v Moskvě. "Sice mi zamini akreditaci neprodloužilo, ale denně mi odtamtud posílají pozvánky na různé tiskovky, konference a tak dále," doplňuje. Nyní třeba plánuje rozhovor s exprezidentem Václavem Klausem anebo píše obsáhlý článek o budoucnosti Evropské unie, o němž říká: "Jak se bude rozvíjet Evropská unie, toť otázka. EU je po Brexitu, Španělsko řeší problémy s Katalánií, o řeckém dluhu se sice nemluví, ale ten stále existuje. Podle mě je však EU, i přes její problémy, jedním z nosníků stability ve světě. Její rozpad by znamenal obrovské problémy pro všechny, Rusko nevyjímaje."
Rukojmí blbců
O Praze se stále informuje jako o hlavní základně ruských špionů v Evropě, až to vypadá, že Pražáci žijí v jednom nekonečném filmu o Jamesi Bondovi. "Podobné politické hry a špionománie nejsou pro vztahy našich zemí dobré. Nevím, proč ze mě udělali agenta. Když jsem přijel jako dopisovatel do Čech, nikoho jsem tu neznal, česky neumím. Naše velvyslanectví mě pozvalo na oslavy vítězství ve druhé světové válce. Seznámil jsem se tam s mnoha starými českými komunisty, celkem známými lidmi, kteří umí rusky. Hodně jsem se pak s nimi potkával. Nejspíš jsou v hledáčku BIS a z toho to vzniklo," vysvětluje dnes.
Jako novinář pracuje Vladimir Sněgirev už více než padesát let. Reportáže psal například z konfliktů v Afghánistánu, Iráku, Sýrii, Libyi, Egyptě a Palestině. Má za sebou také řadu knih a to i o činnosti tajných služeb, válce rozvědčíků, zrádcích a dvojitých agentech. Třeba knihu Generál neviditelného frontu o Borisi Solomatinovi, který byl klíčovou postavou studené války. Také kdysi pomáhal dnešnímu europoslanci za TOP 09 Jaromíru Štětinovi s organizací cestování po sibiřských řekách. Navíc zařídil první rozhovor s Václavem Havlem v sovětském tisku, to se psal ještě rok 1988. Měl kvůli tomu tehdy dost nepříjemností. Nicméně s obviněním, že by byl sám agentem, se prý ještě nesetkal. Po tom českém se od něj Štětina odvrátil.
Když mu reportér ParlamentníchListů.cz namítne, že byl při vlastní cestě Ruskem neustále označován, ať už vážně anebo ve srandě, za špiona a v Syzrani ho dokonce vyslýchala ruská kontrarozvědka FSB, což nedávno vyšlo v knize Špionem Běločechů v Rusku, zalistuje v první kapitole své knihy Jak se líže karta. Kapitola se ostatně jmenuje Agent neviditelného frontu. Když při listování Sněgirev dojde na konec kapitoly, ukáže na poslední větu: "Takoví jsme my, rukojmí blbců a darebáků." A pak dodá: "Pitomci jsou všude. V Česku, v Rusku, v Americe, prostě všude."
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
