Amerika obkličuje Rusko a Merkelová skáče, jak Obama píská. Jejich tajné služby udělaly něco, co nemá v dějinách obdoby. Hovoří předák akademie ČSSD

Jste představitelem brněnské pobočky Masarykovy demokratické akademie. Jak se díváte na úroveň současné demokracie u nás a ve světě?

V obecném smyslu je formální demokracie hodně, napsat se může ledacos a práva lidí mohou být rozsáhlá, ale jejich naplnění je přitom minimální. Dnes lidé mají velké možnosti cestovat a ledacos číst, ale velká část občanů na to nemá ani čas, ani peníze. K demokracii jsou potřeba navíc svobodné strany a svobody je dnes v politických stranách málo. Například v ČSSD se Jiří Paroubek snažil protlačit přímou volbu všech funkcionářů strany a snahu o primárky, ale nic z toho se nepodařilo, jen okleštěná možnost přímé volby předsedy strany. To, co se dnes vydává za primárky, je paskvil. Osobnosti pak do vrcholné politiky nepřicházejí zdola, ale rozhoduje se o nich na krajské a celostátní úrovni. Partaje v denním i parlamentním životě nenaplňují své proklamace o demokracii.

Demokracie také předpokládá svobodný tisk, v boji názorů musí být pravidla hry, která v politické soutěži nedovolí faulovat a k tomu je potřeba, aby občané měli kvalitní a pravdivé informace. U novin by mělo být jasné, komu straní, a také by měla být jasná jejich vlastnická struktura. Jejich tzv. korektnost je jen zastírací manévr k možnosti prosazování názorů vlastníků médií. Televize by zase mohla být klidně družstevním podnikem, protože ji platí její diváci, a ti by měli rozhodovat o její podobě, ale nyní to tak není. Srozumitelnosti jak tištěných, tak internetových médií by přispěla jasná profilace a možnost ověřit si, kdo je nositelem jejich idejí. V současnosti si tedy člověk jen vyzobává informace a skládá si je do nějaké mozaiky vidění světa.

U médií patřících Andreji Babišovi je vlastnická struktura jasná…

To je absurdní, on se dušuje, že mu jde jen o vlastnictví, že je pro něj podstatný jen profit a že veřejné mínění neovlivňuje. Tomu nemůže věřit ani malé dítě a nedovedu si představit, že by to tak bylo. Ať má noviny, ale pak nemůže být politikem a ministrem, to se neslučuje.

Média přinášejí určitý obraz světa, z něhož plyne, že roste nervozita a napětí. Je podle vás pravda, že znovu nastala studená válka?

Je jasné, že Amerika obkličuje Rusko. Když Obama vyhlásil program restartu vztahů s Ruskou federací, všichni čekali velký pohyb kupředu, výsledkem je ale jednostranné vypovězení jedné ze strategických odzbrojovacích smluv Amerikou a budování základen v blízkosti jeho hranic, o německé politice rozhodují Američané a Merkelová skáče, jak Amerika píská. Bezprecedentní je propojení německých tajných služeb s americkými, kterým předávaly informace o vlastních politicích. Jednání vůči Ukrajině bylo vysloveně nepřátelským aktem, i Rusové přitom měli předtím zájem o spolupráci s Evropskou unií, dnes se z nezbytí obracejí k Číně. Také všechny ty americké spanilé jízdy a cvičení nejsou akty vedoucí k tomu, aby se s Ruskem seriózně vycházelo. Americká ekonomická politika, to je katastrofa a je to mimo jakoukoli kritiku. Obraz mocné Ameriky je chiméra a její skutečná politická síla už není to, co byla dlouhou dobu po druhé světové válce. Křeče její politiky jsou projevem odcházejícího hegemona.

Jak ovlivní Evropu odchod Británie z Evropské unie a jak se díváte na to, jak rozhodování o brexitu probíhalo?

Nejdřív bych se zeptal, jak k tomu vůbec mohlo dojít. Británie byla vždy „svojská“, ona svůj velmocenský komplex nesla těžko a stylizovala se stále do pozice námořní velmoci. V Británii byly vždy síly, které takové postoje zastávaly. Když Britové do EU vstupovali, bylo to z přesvědčení, že integrace přináší prokazatelné pozitivní výsledky pro členské země. Přesto si navíc vymohli výjimky a zvláštní podmínky. Odstředivé síly tam ale byly vždy, a když se vyhrotila situace ohledně migrace, když byla vidět neschopnost špiček EU operativně jednat, vedlo to k tomu, že v referendu Britové hlasovali pro odchod. Referendum je přitom sporné, protože občané nedostali relevantní informace. Labouristé navíc nedokázali lidem ukázat, proč je dobré v EU zůstat.

Pro mě je také zarážející, že Británie dávaná jako příklad demokracie neměla v plebiscitu definovanou kvalifikovanou většinu pro tak zásadní rozhodnutí jako je členství v EU. V referendu se dá hlasovat o tom, zda se bude kupovat ovoce z unie nebo odjinud, ale o tom, jestli budou Britové v tak významné společnosti, by mělo rozhodnout významnější procento lidí. To je projevem nedemokratičnosti, role menšiny, která v demokracii musí být vždy respektována, byla hrubě potlačena. Z výsledku plebiscitu by mělo být jasné, že názor není nahodilý, ale že kvalifikovaná většina potvrzuje, že je to dlouhodobě převažující názor. A o tom se nedá v případě britského referenda mluvit ani náhodou.

Budou na brexit navazovat odstředivé tendence v dalších zemích Evropské unie?

Tyto tendence se projevovat budou. U nás se datují už od doby, kdy byl předseda Svobodných Petr Mach ještě Klausovým zaměstnancem. U Václava Klause je to typický způsob komunikace s veřejností a myslím, že jeho strašení Únií je možné označit za lhaní. On sám podával jako premiér přihlášku České republiky do EU s konkurenčně tvrdými podmínkami pro náš průmysl a zemědělství a dnes se bude proti Unii ohrazovat. To je naprosto farizejské a divím se, že jeho názory pořád ještě média zajímají. Euroskeptické síly nicméně budou odchodem Británie posíleny. Dřív byly pochyby, jestli je odchod vůbec možný a za jakých podmínek. To je dnes jasné, ale domnívám se, že pokud budou lidé ve vedení Evropské unie jen trošku rozumní, budou poukazovat na to, že EU je výsledkem dlouhého snažení a nedovolí, aby někteří její členové si byli rovnější, než druzí. Ne že budou bývalé velmoci druhého řádu jako Francie a Itálie s pomocí Británie o své újmě provádět takové zahraničně politické akce, jako byla intervence v Libyi, jejíž tragické důsledky pak dopadly na všechny členské země. Nemyslím, že by se EU rozpadla, měla by ale také nastat personální obměna evropských špiček, takoví lidé jako Juncker ji ohrožují. Za EU nemohou jednat nevolení představitelé, jako Merkelová a Hollande. To je výsměch demokracii.

Co říkáte na polarizaci společnosti, která je patrná jak v Británii během referenda, ale i jinde ve světě i u nás?

Pro to nemám žádné exaktní vysvětlení. V minulosti jsme už zažili kroky, které společnost rozdělovaly – za války, po Únoru 1948 i po roce 1989, ale to nevysvětluje, proč toto rozdělení dnes vychází tak půl na půl. Lidí práce je ve společnosti většina a z výsledků voleb to přitom není patrné. Volby či různé názorové průzkumy prokazují, že u lidí chybí jasný vztah mezi jejich základními, existenčními, zájmy a jimi manifestovanou názorovou preferencí. Proto se jejich hlasy překlápějí na stranu mocných, na stranu pravice, jakkoliv by měly posílit levici. Je tady velká skupina „lidí práce“, kteří se stali servisem pro mocenskou špičku – všichni ti právníci a experti na kde co. Ti mají zájem udržet stávající stav. Patří tam ale i řada dělnických profesí a zaměstnanců, stylizujících se do role těch, kdo jsou blízcí těch mocných. Absolutně se z nich vytratil pocit společenského zařazení a řádu. Pak jsou zde třeba dlaždiči schopni volit ODS, která nahrávala všem podvodníkům. To je úplně zvrácené a je to skoro jakýsi masochismus, kdy tito lidé jednají a volí proti svým základním zájmům. Myslím, že tady nastal posun, že velká část společnosti ztratila vidění společenských vztahů. Proto si myslím, že je tady padesátiprocentní hranice rozdělení společnosti.

Situace v postkomunistických zemích je naprosto tristní, u nás se Klausovi povedla atomizace odborového hnutí a jeho dehonestace. Majetek odborů, který si jednotliví bossové rozdělili, se „projedl“ a dnes nemají potřebnou sílu. Tato síla tady chybí. Glorifikováním moci peněz a profesí s nimi spojenými za vydatného působení bulváru vymizela hrdost lidí práce na to, že jsou tvůrci společenských hodnot. Na nich záleží, zda společnost bude prosperovat a také zda bohatství mocných zůstane skutečným bohatstvím, nebo se nahromaděný majetek promění v bezcenné papíry a předměty. A také ty bohaté vrstvy si přitom neuvědomují, že bohatství jim nebude k ničemu, pokud nebude mír, nechtějí si přiznat, že jejich bohatství je závislé na světovém míru a konsensu ve společnosti.

Myslíte si tedy, že společenský konflikt bude trvat a bude stále silnější?

Dochází tady k jakémusi přerodu a svědčí o tom řada ukazatelů společenského vývoje. V takových okamžicích teorie říká, že stačí malá síla a změny se dají do pohybu. Bude tedy záležet, jakou kvalitu ta síla bude mít. Jsme na rozcestí. Připomíná mi to Masarykovu situaci v boji o vznik samostaného Československa, kdy stačila malá skupinka zapálených lidí, která přesvědčila velmoci a stála u rozpadu mocnářství a vzniku nového státu. Myslím si, že budou posilovány prvky hospodářské demokracie, které povedou k rozšiřování podniků s účastí zaměstnanců, k průhlednosti hospodaření, dojde k omezení daňových rájů a zavedení spravedlivějšího společenského řádu. Doufám, že lidé ve vedoucích funkcích budou natolik moudří a prozíraví, že si uvědomí, že prohlubování rozdílů mezi bohatými a chudými je cesta do hrobu. Poměrně exaktně to řekla i nová britská premiérka, i když mám pochybnosti o naplnění těchto proklamací. Myslím, že přijde zvrat, který společnost posune dál podobně, jak tomu bylo za každé průmyslové revoluce. Nová již klepe na dveře.