_635695218277763486.JPG&id=73502)
Kabinet prý o privatizaci menšinového státního podílu v OKD hlasoval na dvakrát. Nejprve nanečisto, jak se to někdy dělá, aby si Špidla ověřil, že skutečné hlasování dopadne podle očekávání. „Dělalo se to v superzávažných věcech. Když si premiér nebyl jistý, jestli mu věc projde, a záleželo mu na ní, vybídl k orientačnímu hlasování,“ zavzpomínal Svoboda. On sám prý patřil mezi ty ministry, kteří své kolegy vyzývali, aby s privatizací OKD nespěchali. Marně. Privatizaci dokončila vláda pod vedením Stanislava Grosse. Ve Svobodovi prý celý proces vzbuzoval nedůvěru.
„Zakázky se strkaly na jednání vlády na poslední chvíli. Vláda se tlačila, aby se rozhodlo hned, a to vždy s argumentem, že když se nerozhodne hned, vyzradí se nějaké obchodní tajemství. Dalo se tomu čelit jenom tím, že se řeklo ne. Jenže pak hrozilo riziko, že ten, kdo řekne ne a rozhodnutí zdrží, bude obviněn z toho, že vynáší informace ven,“ uvedl Svoboda.
Na poslední chvíli prý chodil se zakázkami na vládu především Stanislav Gross. Jako ministr zahraničí prý Cyril Svoboda nemohl zhodnotit, zda kabinet dostane za menšinový podíl dost peněz nebo málo. Musel to prý vědět především odpovědný ministr financí Bohuslav Sobotka (ČSSD). Víc už si toho po letech Svoboda nepamatuje. Ví jen, že za ním nechodili lobbisté.
Zarazilo ho opravdu to, že se o privatizaci napřed hlasovalo nanečisto. To zažil ve vládě maximálně tak pětkrát, což svědčí o tom, že šlo o výjimečný nástroj. Možná byl použit proto, aby ministři nevypadali jako hlupáci.
„Šlo o to, že jinak by se investoři podivovali, co to je za rozhodnutí vlády, že vláda nejprve rozhodne a za deset minut to revokuje. To by kabinet vypadal jako nerozhodnutý a absolutně nesvéprávný. Když si premiér nebyl jistý, jestli mu věc projde, a záleželo mu na ní, vybídl k orientačnímu hlasování," prozradil Svoboda.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
