Na jedné straně stojí proromští aktivisté, kteří stále považují integraci za správnou cestu, jak začlenit menšinu do majoritní společnosti a zachovat si lidskost a solidaritu. Odsuzují předvolební nápady jako „vesnice pro lůzu“, stejně tak kontejnerové domy pro Chanov. Například podle dokumentaristky Apoleny Rychlíkové je právě koncentrace velkého počtu chudých lidí na jednom místě tím hlavním problémem a řešením je rozstrkat je mezi ostatní, jak uvedla pro Český rozhlas.
Opačnou skupinu tvoří místní, kteří si na příval takzvaných nepřizpůsobivých naopak stěžují, chtějí najít zastání a „jen“ žít v klidu, nikoli v kriminalitě, která začala ústit v násilné činy.
Začalo to obtěžováním a vydíráním dcerky, po které dotyční chtěli peníze. Rodina má za sebou i zkušenosti s vykrádáním svého bytu, který obývá v ulici M. G. Dobnera. To vystřídalo zastrašování.
Na dveřích bytu nacházela symboly ženského přirození nebo nápis „chcípni“. Se svým strachem se čtyřicetiletá Mostečanka svěřovala regionálnímu Deníku. Situace se totiž nelepšila.
Až mediální tlak přiměl úřady, aby se zaměřily na četnější kontroly v domě, kam může bez problému vejít kdokoli, aniž by zde bydlel.
K cedulce „zamykejte dveře!!!“, která visí na vnitřní straně vchodových dveří, jsou někteří nájemníci očividně lhostejní, přestože jeho důležitost umocňují hned tři vykřičníky.
Zoufalá matka zažila i zkušenost, že její syn musel hasit oheň na rohožce, ona skončila v mdlobách, dcerku naštěstí ten víkend odvezla do bezpečí mimo bydliště.
Minulou neděli byla žena na prahu svého bytu dokonce přepadena, skončila s poraněním v nemocnici, aniž by si něco bližšího pamatovala.
Dlouhodobě ji někdo z místních pronásledoval, šikanoval. Policie ani úřady tomu prý nevěnovali pozornost, až došlo k násilnému činu. Paní na policii vypověděla, že v incidentu, který vše rozehrál, šlo o romské výrostky, jak uvedl Mostecký deník.
Že se vyhrožování a vydírání na Mostecku obecně rozmáhá, potvrdil ParlamentnímListům.cz nedávno v rozhovoru i samotný šéf mostecké policie Jiří Volprecht. Počet „nebezpečného vyhrožování“ na Mostecku meziročně vzrostl o více než 50 procent.
Z místa činu: Vagíny, kálení a pervitin
Na místo napadení, které policie vyšetřuje jako pokus o těžkou újmu na zdraví a porušování domovní svobody, jsme se jeli podívat.
K události došlo jen pár metrů od hlavní třídy: ulici M. G. Dobnera od ní dělí budova úřadu práce. Lokalitu v téměř samotném srdci města charakterizují zejména čtyři třináctipatrové věžové domy.
Na domě, kde k šikanování a následně trestnému činu došlo, se objevil obrazec ženského přirození, který zde prý donedávna nebyl. Stejně jako exkrementy na chodbách domů.
Ve věžáku, kde začátkem září došlo ke zmiňovanému přepadení ženy, je dnes obsáhlé poučení, které to dokládá. Stojí v něm například: „Na chodbách a ve výtahách je neustálý nepořádek. Myslíme, že doma taky neházíte odpadky na zem. Tak se podle toho chovejte na veřejnosti!“ Vadí také „vysedávání na schodech, kde neustále jsou zbytky jídel, plechovky a jiné chuťovky. Dále vykonávat potřebu na chodbách je vrchol bezohlednosti k ostatním nájemníkům“.
Dveře i vývěsky se hemží dalšími vzkazy a příkazy, ale i stížnostmi a zoufalými výkřiky s touhou žít v pořádku, čistotě, klidu a bezpečí.
„Schází se tu i feťáci. Tady seženete perník bez problémů do pěti minut,“ dozvídáme se od klučiny s následným vysvětlením, že „perník“ znamená pervitin.
Blok 386, o který tu jde, je nejspodnější ze čtyř věžových domů. Hned přes silnici na rohu je velké záchytné parkoviště, které je dosti frekventované, lidé odtud docházejí například do Business centra nebo na hlavní třídu Budovatelů, na které sídlí magistrát, Prior nebo obchodní megacentrum. Nejde tedy o žádnou zapadlou uličku nebo okrajovou část obce.
Vnitřek třináctipatrového věžového domu je řešen tak, že se chodba nachází uprostřed a nemá žádná okna. Na patře je 6 bytů, 2 malometrážní (1+0 o velikosti 27 metrů čtverečných) a 4 větší (3+1 o velikosti 63 metrů čtverečných). Každý dům je samostatným Společenstvím vlastníků jednotek. Foto: Lucie Bartoš
Integrace versus segregace
Město Most mělo ještě před pár lety dvě sociálně vyloučené, romské aglomerace. Šlo o Chanov na periferii obce a o oblast takzvaných Stovek. Když chtěla radnice čerpat dotace na regeneraci například sídliště Sedmistovek neboli Liščí vrch, kde žije rozmanitá struktura nájemníků - od sociálně slabších přes učitele, úředníky i zdravotníky, toto místo neprošlo. Nebylo ještě „dostatečně deprivované“, aby mohlo být do integrovaného plánu rozvoje „IPRM DEMOS – Deprivované mostecké zóny a občanské soužití" zažazeno.
To se již očividně změnilo.
„Prosíme nájemníky, aby zde neodkládali staré pečivo. Raději ho pověste na kontejner. Stačí, že tu máme už několik let štěnice, pečivem sem lákáte i krysy“. Takový vzkaz najdeme například v jednom z panelových domů na sídlišti Liščí vrch v přízemí u topení, na kterém někdo zřejmě v dobré vůli nechával zbytky pro sociálně slabší sousedy. Kdosi fixou dopsal: „Mám je doma!"
Na jiném místě opět papírový vzkaz: „Nekuřte ve výtahu a na chodbě domu!! Domovník“.
Po integračním procesu, kdy se národnostní menšiny roztrousily postupně do různých částí města, dosud dvě původní ghetta nezmizela. A nepřibyl k nim jen Liščí vrch. Štěnice a potkani, kteří se rovněž dostali jako „havěť“ do jednoho ze sloganů předvolební kampaně, nejsou jen tam.
Ze stránky Otevřené radnice Most, která ve svém předvolebním sloganu mluvila o „havěti".
Domy hrůzy
V současnosti eviduje radnice naopak 6 lokalit s nepřizpůsobivými, 2 mikroghetta a k tomu nárůst počtu ubytoven na zhruba šest. Agentura si je vědoma i dalších lokalit, kde je vyšší podíl sociálně vyloučených osob.
Ulice M. G. Dobnera je dnes začleněna hned za Stovky – tedy mezi deprivované lokality Mostu, s vysokým podílem nezaměstnaných, osob v hmotné nouzi, ohrožených sociálním vyloučením.
Za nejproblematičtější byl obyvateli v rozhovorech s terénními pracovníky shodně označován druhý dům shora - č. p. 2941. Je mimochodem v nejhorším stavu – neopravená a poničená chodba, v některých podlažích nesvítí světlo, výtah se zasekává, nepořádek uvnitř i venku, zničené poštovní schránky.
Fotogalerie: - Ulice hrůzy
„Podle výpovědí obyvatel je v domě také několik osob s mentálním postižením nebo závažnou psychiatrickou diagnózou, zmíněny byly osoby nejen užívající, ale také distribuující a vyrábějící návykové látky. Podle obyvatel se skladba domu zhoršila po privatizaci, která proběhla přibližně před 5 lety,“ píše se o ní ve Strategickém plánu sociálního začleňování Statutárního města Mostu na období 2017-2019, který byl letos revidován. Je zveřejněn na městském webu a vznikl ve spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování, která je jakýmsi garantem pro „objektivní“ sociální inkluzi.
Problémové osoby se sem stěhují třeba z Kladna, ale i ze Slovenska. Začíná jich tu být více než původních Mostečanů. „Mnozí sousedé byli z vývoje v domě nešťastní, byty nepříliš výhodně prodali a odstěhovali se. Podle obyvatel se nájemníci často mění, stěhování je doprovázeno výskytem štěnic. Za problém byly opakovaně označovány garsonky obývané početnějšími rodinami,“ stojí také ve zprávě Agentury.
Obyvatelé lokality obecně popisovali strach, ponejvíce spojený s osobami, které tráví čas v blízkosti vchodu do č. p. 2941. V domech jsou využívány čipy - u vchodových dveří a částečně u výtahů.
Radnice o sociálně-patologických jevech v této oblasti moc dobře ví. Lokalitu proto zařadila do takzvaných bezdoplatkových zón hned v první vlně. Ještě před dvěma, třemi lety tudy lidé procházeli bez obav.
Začarovaný kruh
Podle Strategického plánu Agentury je v Mostě hranice mezi vyloučenými a začleněnými obyvateli neostrá. „Problémy spojené se sociálním vyloučením se dotýkají všech obyvatel lokalit – nezájem některých vlastníků o dění v domě, nedostatek aktivit pro děti a mládež, štěnice…,“ uznávají lidé z Agentury v druhé kapitole uvedeného materiálu, kde mimo jiné stojí věta: „Nepříznivá situace obyvatel lokalit generuje četné problémy v oblasti sousedského soužití, přičemž tyto spory jsou srozumitelné pouze v kontextu celých lokalit jako pomyslného organismu“.
Vytěsnění nepřizpůsobivých či Romů na periferii města, například do „vesnice pro lůzu“, není sice v souladu s proromskou strategií v České republice, a to ani přesto, že například Chanovští jsou ve „své“ komunitě spokojení.
Ale integrační proces pro změnu počet segregovaných oblastí v Mostě nezmenšil, vytváří však postupně další.
Debata v tomto duchu probíhala nyní v září mimo jiné na facebookovém profilu Jiřího Marii Siebera, který se v Mostě vlastníkům stará o správu bytů a také nabízí deratizační služby:
Primátor vidí řešení ve vlastnictví domů
„Roste frustrace a pocit bezvýchodnosti jak na straně Romů, tak i majoritní společnosti,“ stojí v aktualizované Strategii romské integrace.
Podle údajů Rady Evropy žije v ČR kolem 200 000 Romů, kteří tvoří asi 1,9 % celkové populace. Jak však bylo již uvedeno výše, podle stávajících odhadů se s tíživými a vyhrocenými problémy sociálního vyloučení potýká kolem 80 – 100 tisíc Romů, což představuje asi třetinu až polovinu z celkového počtu Romů žijících v ČR. Odhadem polovina až dvě třetiny Romů jsou integrováni do většinové populace.
„Město Most se potřebuje dostat k vlastnictví stávajících bytů, které jsou spekulanty a realitními kancelářemi zneužívány pro obchod s chudobou a způsobují příliv nepřizpůsobivých, a tím i dalších nežádoucích jednání ve městech,“ vidí jedno z řešení primátor města Mostu Jan Paparega. Ten je mimo jiné příznivcem kontejnerových rodinných domů pro chanovské Romy.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš
