Studenti s transparenty a profesoři typu pana Putny
Hned na úvod dnešního Nedělního rána se Ivan Vyskočil podělil se čtenáři ParlamentníchListů.cz o příhodu, která ho nedávno příliš nepotěšila „Byl jsem svědkem, jak do autobusu nastupuje několik studentů. Nesli s sebou transparenty s nápisy jako ‚Babiše do koše‘, ‚Demisi‘ a jiné v podobném duchu. Schválně jsem se díval, jak se s mladickou telecí neomylností hrnou do busu, patrně pyšní na svou angažovanost a jak bez uzardění uplatňují 25% slevu na svoje jízdenky. Slevu, kterou jim i důchodcům dal potažmo Andrej Babiš,“ kroutí hlavou Ivan Vyskočil.
A dodává: „V duchu jsem si říkal: Hoši, copak vám tak dal pan Kalousek, že tak jdete demonstrovat proti premiérovi, který myslí víc na vás, než na sebe? Přesně jsem věděl, že bych se asi místo odpovědi dočkal jen demagogie. To v lepším případě. Spíše by se mi dostalo nadávek a opovržení, neboť by ve mně ihned poznali ten lidský odpad, co volí Zemana a Babiše. Zdá se, že sklízí žeň a úrodu to vzdělání, které jim na školách sázejí do hlav profesoři typu pana Putny.“
Rozsudek „Walderode“, a za co demonstrujete?
Jak Ivan Vyskočil říká, k samotným demonstracím se už nemá cenu nějak dlouze vyjadřovat. „Myslím, že už jsem všechno řekl v minulých článcích. Jen znova musím zopakovat – vážení demonstranti, víte, za co demonstrujete? A hlavně, proč jste nedemonstrovali, když se tady ve velkém rozkrádal náš stát? Kde jste byli se svými hesly a se svým morálním rozhořčením? Lidé mají na transparentech ‚zloděj‘. Ale zapomněli, že tady už není co ukrást. O to se už postaraly předešlé vlády. Teď už zbývá jen zbytek republiky rozdat, dle KDU-ČSL, sudetským Němcům. Po rozsudku ve prospěch pana Walderode bych se ani nedivil,“ pokyvuje smutně hlavou Ivan Vyskočil.
Pohrobci havlovského křídla...
Už 20 let jdou pohrobci havlovského křídla Občanského fóra od porážky k porážce. Nestačilo ani „přemluv bábu“. Morální aspekty jsou na začátku každé revoluce jen zástěrkou pro změnu politických poměrů. Lidé na barikádách si často neuvědomují, za co vlastně bojují. Oni sami jdou mnohdy čestně a poctivě za hesly, která jim ti v pozadí vloží na praporce. Jenže za líbivými hesly je vždycky skryté čertovo kopýtko.“
„Doporučuji všem si toto vážné varování Vlastimila Vondrušky přečíst pozorně celé. Možná vám to pomůže se i pořádně zamyslet nad nedělní Letnou,“ uzavírá citaci spisovatelových slov Ivan Vyskočil.
Neúspěšné politické fosilie a emotivní projevy herců
V tuto chvíli se Ivan Vyskočil dostává přímo k tomu, co se odehrávalo před týdnem na Letné, kde se konala zatím poslední protivládní demonstrace. „Promluvila řada nespěšných politických fosilií, jako Petr Pithart, Václav Malý, atd. Celá řada herců se nechala unést k emotivním projevům. Někteří prý řvali jako smyslů zbavení. Nedivte se. Málokdy se jim naskytne mít v hledišti 250 tisíc příznivě nakloněných diváků. To je pro některé až příliš opojný pocit, že se až divíte, jak neuvěřitelně trapných výkonů jsou schopni.
Někteří z nich jsou příliš mladí, a tak zakoušejí slastný pocit ‚odvážné‘ revolty, kterou jsme zažívali i my v roce 1989. Ovšem my jsme se třásli i z jiného důvodu. Měli jsme i strach a očekávali, kdy proti našim demonstracím vyjedou tanky,“ vysvětluje Ivan Vyskočil a dodává: „Ale Milionu chvilek nějak ušel ten rozdíl. Toho se oni vůbec bát nemusí! A přesto křičí, jak chtějí bránit demokracii. Jakou větší svobodu a demokracii chtějí bránit?? V demokratické Francii už by je dávno rozehnal slzný plyn a policejní jednotky!“
Kde byl Svěrák, podepisovač Anticharty?
Jak Ivan Vyskočil říká, některé herecké kolegy snad omlouvá, že po sametové revoluci byli ještě dětmi. „Nemohli tedy postřehnout ty nepravosti dění po 90. roce. Ale kde byl tenkrát pan Svěrák, člen KSČ a podepisovač Anticharty, že statečně vystupuje až teď?“ ptá se a svému kolegovi vzkazuje. „Tenkrát jste měl demonstrovat, pane Svěráku, a svolávat k angažovanosti. Tenkrát, když se tu rozkrádalo o sto šest a rodinné stříbro se prodávalo do cizích rukou! Až teď? Nyní, když Andrej Babiš dělá vše pro nápravu minula a snaží se naši republiku pozdvihnout mezi prosperující země? A všichni ti rozkradači na něho vymýšlejí a spřádají všechny možné intriky, hlavně ze strachu, že by se na jejich nepravosti ukázalo prstem a byli by voláni k zodpovědnosti. Proto se politika scvrkla pouze na boj proti Babišovi, který se přes všechny klacky pod nohama snaží přivést Česko mezi prosperující země.“
Půta se servilním úsměvem, aneb do politiky bych asi nemohl
Máte rádi Zdeňka Svěráka?Anketa
„Jinou věcí je charakterový profil tohoto pana hejtmana. Mám hroznou nevýhodu, hodící se mi pro mou profesi, ale vůbec se nehodící do této doby – hodně si pamatuju!“ krčí rameny Vyskočil a pokračuje. „Martin Půta je jeden z největších kritiků a odpůrců Miloše Zemana. Přitom je to právě on, kdo při prezidentově návštěvě Libereckého kraje daroval Miloši Zemanovi samopal Sudajev, ‚vtipně‘ prý ‚na novináře‘. Vím, že v politice musí mít člověk jistě silný žaludek. Takže při otevírání Olympiády mladých v Liberci tuto neděli seděl pan Půta, se servilním úsměvem, s panem Babišem. Nicméně si na chvíli odskočil, aby na facebook poslal příspěvek, jak velmi podporuje Milion chvilek v jejich antibabišovských demonstracích. A poté se opět k panu premiérovi vrátil. Je-li dle mého něco ‚chucpe‘, těžko bych hledal lepší příklad,“ říká Ivan Vyskočil.
„Asi bych nemohl do politiky. Takhle silný žaludek nemám. Jen by mne zajímala reakce Milionu chvilek. Dle mého by měli panu Půtovi odepsat: ‚Ty nám nepiš svoji podporu, neb jsi na tom ještě hůř, než námi kritizovaný premiér. Jsi trestně obžalovaný!‘ Ale myslím si, že oni mají stejné zásady jako sluníčkáři. Jsi-li s námi, můžeš žrát syrové krysy a čůrat do umyvadla – nevadí! Běda ovšem, nezpíváš-li s námi stejnou píseň. Pak jsi vyvrhel, lůza, hovado a neinformovaný vidlák!“
Na vyznamenání od prezidenta jsem hrdý
Ivan Vyskočil se rozhodl využít Nedělního rána, aby některé věci nejen svým příznivcům, ale také odpůrcům vysvětlil. „Píšu tyto příspěvky podle toho, co mi můj prostý rozum říká. Nejsem za ně placený a taky nikoho nenutím, že se mnou musí souhlasit. Když článek vyjde, těší mě, že mám na má slova většinu kladných reakcí a děkuju za ně. Jistě jsou i nesouhlasné. To je v pořádku. I některé nadávky mě příliš nevyvedou z míry. Ani já si pro nějaké to ostré slovo nejdu daleko. Jsem přece ze Žižkova,“ usmívá se Ivan Vyskočil.
„Jen pro takové ty malé závistivce chci říct, že k vyznamenání, které jsem od pana prezidenta dostal, nepřísluší žádné peníze! Ani žádná měsíční či doživotní renta. Bohužel. To víte, že bych se jí při svém nízkém důchodu nezřekl. Takže závist je zcela zbytečná. Snad je k závidění jen to, že jsem na vyznamenání hrdý a jsem nesmírně rád a hřeje mě pocit, že pan prezident moji práci takto veřejně ocenil.“
Rubrika: Nedělní ráno s Ivanem Vyskočilem
Gejzíry nenávisti z pravdoláskařů
Na závěr dnešního Nedělního rána se pak se čtenáři ParlamentníchListů.cz Ivan Vyskočil podělil i o svůj „soukromý“ zážitek, který mnohé vypovídá o náladě v naší zemi. „Teď něco, snad příliš osobního, nicméně to o něčem vypovídá,“ zamýšlí se Ivan Vyskočil.
„Jsem po operaci endoprotézy. Přišel za mnou kamarád redaktor Láďa Sysel a udělal článek, jak se doma na zahradě z operace zotavuju. Takový hezký článeček z letní pohody, jak se mi náš pes plete pod berle, a jak mi moje drahá musí vše přinést, protože si s berlemi nepřenesu ven ani kafe. Všechno bych totiž vybryndal. Žadné senzace, žádné pomluvy ani hrůzy, jak už nemám nohu a jsem opuštěný. Prostě nic takového, jen milý letní článeček. A přesto ho převzala řada i bulvárních periodik, tak jak byl, bez jejich oblíbených senzací a hrůz, v milé letní atmosféře,“ vypráví Ivan Vyskočil. „Na internetu k tomu vyšla fotka, jak sedíme s Láďou na zahradě a dáváme si panáka na zdraví. Netušili jsme ani jeden, co tato obyčejná fotka dvou chlapů v absolutní letní pohodě zvedne za, snad celonárodní, diskusi,“ kroutí hlavou herec.
A vysvětluje. „Nešlo o alkohol, ale náhle vyhřezly z pravdoláskařů gejzíry nenávisti – jak se mnou může sedět? Vždyť on je přece pro Zemana! Jiný zase odpovídá, že co má být? Vzápětí nejmenovaná herečka odmítla dát Láďovi interview, neb sedá s někým, kdo podporuje zlo. Nestačil jsem se divit, kolik kamarádů a kolegů se odkopalo,“ říká a podivuje se. „Nevím, jestliže podporuji pana prezidenta i pana premiéra, jestli je to špatné? I po nedávném incidentu se znásilněním 16leté dívenky africkým imigrantem si stále sluníčkáři myslí, že pan prezident mluví do větru a nemá pravdu? Už dlouho před multikulti návalem varuje a nechce ho tady,“ poukazuje Ivan Vyskočil s tím, že dává panu prezidentovi plně za pravdu a stojí si za tím.
„Ale přesto se můžu nadále bavit s kolegy a kamarády. Můžeme si vysvětlovat svoje postoje, ale rozhodně je nebudu nenávidět! Můžu s názory Honzy Hrušínského hluboce nesouhlasit, ale přece nezahodím všechno, co jsme spolu prožili, jen proto, že on má jiný názor než já? O jeho názorech si myslím své, ale nadále ho mám rád jako herce i jako člověka a jako kamaráda, se kterým máme něco za sebou. Ale nenávidět ho by mě v životě nenapadlo! Proboha, kam jsme se to dostali?“ říká zklamaně Vyskočil. A ptá se – „takže vážení sluníčkáři a pravdoláskaři, takhle, jako v té diskusi pod tou nevinnou a pohodovou fotografií, vypadá ta ‚vaše pravda a láska‘?“
„Koukám, že v tom jejich pojetí ‚musí ta pravda a láska zvítězit, i kdybychom těm zemanovcům měli roztřískat hlavy na sračky‘!? Tak tohle snad ne!“ uzavírá Ivan Vyskočil dnešní Nedělní ráno.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora