"Štamgasti české kavárny perlí o tom, že je třeba postavit se Putinově agresivitě, a připomínají Chamberlaina, jenž nebyl dost tvrdý vůči Hitlerovi a pak z toho byla válka. Jistě, chybička se vloudila a místo toho, aby se tehdejším Západem podporovaný Hitler vrhnul na nenáviděný Sovětský svaz, předcházela takovému útoku válka proti Anglii a Francii. Hitler si potřeboval otevřít koridor přes Polsko, aby pak na východě dobýval kýžený Lebensraum," začíná krajan z Kanady Jiří Jírovec svůj komentář k napjaté situaci ve vztazích mezi Ruskem a Spojenými státy americkými. A ohledně USA si servítky nebere.
Astronomický dluh USA
"Paralela Mnichova je ovšem nepoužitelná, protože současná 'agresivita' Ruska je pouze reakcí na jednání USA, které posunuly svoji hranici zájmů až na hranice Ruska. Rádio Jerevan nebylo kdysi schopno odpovědět na otázku, kde bude SSSR kupovat obilí, až na celém světě zvítězí socialismus. Stejně tak se můžeme ptát, kde si budou USA půjčovat peníze, až ovládnou celý svět. Anebo, komu pak budou prodávat zbraně. It's the economy, stupid. Z čistě ekonomického hlediska je zřejmé, že USA potřebují obrovský a současně trvalý přísun finančních prostředků. Proto je jejich státní dluh astronomický a krytí úroků je založeno na finančních operacích," vysvětluje.
Rusové měli před Putinem dva vůdce, kteří se podle Jírovce zachovali jako naprostí idioti. První byl Gorbačov, který uvěřil Západu, a aniž by cokoli dostal zpět, "rozpustil" SSSR a Varšavskou smlouvu. Druhý byl Jelcin, "demokrat", který několik let vládl pomocí prezidentských dekretů. Během jeho vlády poklesl hrubý národní produkt Ruska o čtyřicet procent a on sám byl Američany považován "za jejich muže v Kremlu".
"Putin se dostal k moci po Jelcinovi. Pravděpodobně za slib beztrestnosti pro svého předchůdce. Během Putinovy éry se podařilo zvrátit nepříznivý stav ekonomiky – zadlužení Ruska leží kdesi mezi Norskem a Rakouskem – a obnovit kontrolu nad ruským přírodním bohatstvím," dodává.
Komu chaos prospívá?
Ekonomka Ilona Švihlíková napsala: "Záměrné vyvolávání chaosu, tedy zesilování nestability, podpora lokálních konfliktů mimo území USA, které zabrzdí hlavní rivaly – geopolitického a vojenského rivala – Rusko, ekonomického rivala – Čínu. Zároveň bude možné za dolary financovat nákupy zbraní pro 'správnou stranu.' Například podpora Izraele, či 'polovojenských' ukrajinských jednotek. Tímto opatřením USA zabijí hned několik much jednou ranou: destabilizují Euroasii + Afriku, přičemž samy jsou dostatečně geograficky vzdáleny. Rusku a Číně přidělají hodně starostí tak, aby neměly síly, respektive byly oslabeny pro svůj rozvoj. Upevní dominanci dolaru. Dodají zakázky svému zbrojnímu průmyslu, neboť vojensko-průmyslový komplex je hlavní páteří americké výroby a místem, kde se koncentruje vývoj nových technologií."
Takový názor, jak říká Jírovec, není ovšem vhodný pro širší veřejnost. Ta je ohlupována propagandou o ruské rozpínavosti a masírovaná peticemi zpěváků a režisérů. Těmto hlupákům nedochází, že, jak Švihlíková uzavírá: "Spojené státy nejsou schopny, pokud vůbec někdo je, chaos řídit. Dynamika sil a nezamýšlených důsledků a tak dále je příliš silná. Snaží se ale pro sebe získat výsledky těchto procesů a chaos vyvolávat, posilovat tam, kde jim to přijde výhodné pro jejich zájmy."
V tom nejedeme
"Ten chaos se nakonec může vymknout z ruky a skončit katastrofou. Dokazuje to Libye a Sýrie, o Iráku a Afghánistánu ani nemluvě. Omílají se lidská práva, ale nikdo se nepozastaví na utrpením milionů lidí, které válka proti diktátorovi v Sýrii přinesla. Možná, že by raději trpěli pod Asadem," dodává krajan.
Nýmandi v české vládě podle něj strkají hlavu do písku, aby neviděli, co se ve světě děje. "Jistý Zaorálek se velmi, ale opravdu velmi pohoršil nad tím, že Putin lhal ohledně Krymu. Kde byl tento pán, když Blair a Bush lhali o důvodech k válce v Iráku? Když se projednával vstup ČR do NATO, Jan Kavan se ve Sněmovně zeptal, jestli je možné z této organizace vystoupit. Tato otázka je velmi aktuální i dnes. Jenže mezi českými politiky se nenajde nikdo, kdo by řekl 'v tomhle s vámi nejedeme'. Místo toho vláda souhlasí se spanilou jízdou amerických jednotek po českém území," doplňuje.
Na jaře roku 1968 byla podepisována petice žádající neutralitu Československa. Ani tato myšlenka nepřestala být dle Jiřího Jírovce aktuální. I malý stát může těm velkým říct 'v tomhle s vámi nejedeme'.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
