Jsme relativně levní a skromní. Jdeme také do nebezpečnějších míst, říká šéf Člověka v tísni Šimon Pánek

11.03.2018 10:50

Ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek každým rokem rozděluje stamiliony mezi potřebné v Česku a v cizině. Když se podle něj řekne Člověk v tísni, je to vyhraněný názor na lidská práva v zahraničí a postoje vůči české společnosti. „Jdeme do spousty těžkých témat a nedáváme si bobříka mlčení,“ uvedl ředitel organizace Šimon Pánek v rozhovoru pro server e15.cz.

Jsme relativně levní a skromní. Jdeme také do nebezpečnějších míst, říká šéf Člověka v tísni Šimon Pánek
Foto: Hans Štembera
Popisek: Šimon Pánek

Zahraniční vlády dávají peníze právě české organizaci i přesto, že má na lidská prává vyhraněný názor. Podle Pánka je to tím, že jsou dobří a v některých situacích lepší než západní instituce. „Umíme více improvizovat, máme dost velkou kuráž, jdeme do nebezpečnějších a senzitivnějších míst − i o kus dál než velké nevládní organizace hlavně z USA,“ řekl a dodal, že jsou také mladí a pružnější.

Velkou roli podle ředitelových slov hraje kvalita, vnitřní pravdivost, otevřenost. „Hodnoty, o nichž všichni mluví, ale zdaleka ne ve všech firmách nebo organizacích se opravdu dodržují,“ míní Pánek, který je přesvědčen o tom, že donátoři nejsou hloupí, umí si vše zjistit, změřit a podle toho nakládat se svými penězi. „Jsme relativně levní a skromní,“ uvedl pro server e15.cz.

Upozornil však na to, že do vypsaných projektů a tendrů, kde je třeba pomoci, ale nedávají vůbec smysl, se nehlásí. „Byla by to frustrace na všech stranách. Frustrovaní jsou lidé, kterým pomáháte, protože jim pomáháte špatně, děláte něco jiného, než potřebují,“ vysvětlil Pánek s tím, že nakonec jsou frustrovaní i oni, protože dělají něco, na čem vidí, že nemá smysl, a frustrovaný je nakonec i donátor, který financuje něco, co nedává smysl.

Jak nákladná je ve skutečnosti jedna taková mise se prý přesně nedá určit, jelikož náklady se odvíjejí od různých faktorů. Levné obecně bývají mise v bezpečných zemích. Typicky prý v transformujících se státech na Balkáně, v Moldavsku, v Gruzii. Pomáhají třeba se zavedením systému sociálních služeb. „Nestavějí se tam školy, nevozí tisíce tun potravin, nemusejí mít bezpečnostní zajištění, vysílačky, landrovery, neprůstřelné obrněné místnosti,“ upřesnil a zmínil, že taková mise může dávat smysl i za několik milionů ročně.

  • Původní zdroj ZDE

Za severní Sýrii byl například loňský obrat 450 milionů. „Živili jsme tam 200 tisíc lidí měsíčně, což samozřejmě stojí strašné peníze,“ uzavřel s tím, že několik posledních let to vypadá, že svět se hodně komplikuje, a posunuje se k nějaké multipolaritě s různými centry moci.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: nab

Mgr. Ondřej Kolář byl položen dotaz

návrat Ukrajinců

Je podle vás fér někoho nutit jít válčit, když nechce, a lze takové lidi vůbec nějak motivovat? Jestli někdo před válkou utekl, myslíte, že je něco, co ho přiměje jít válčit? Vždyť není nic cennějšího, než život. A jelikož se válka pro Ukrajinu nevyvíjí vůbec dobře, není třeba řešit, co bude Ukrajin...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

George Soros. Nové nařčení, které nikdo jen tak nesmete

20:21 George Soros. Nové nařčení, které nikdo jen tak nesmete

Americký prezident Joe Biden se potýká při řešení situace na prestižních univerzitách, obsazených pr…