V amerických prezidentských volbách tradičně kandidují kandidáti dvou největších politických stran Demokraté a Republikáni a vedle nich je obvykle také několik nezávislých kandidátů. V současném stadiu dochází ke „sběru“ kandidátů na amerického prezidenta a pomalu se rýsují a budují šance těch nejvážnějších kandidátů. Kromě toho se kandidátské týmy soustředí na politicky delikátní shromažďování finančních prostředků na nákladnou prezidentskou kampaň. Delikátní proto, že politické sponzorování a lobbování budí už roky oprávněné obavy o politické nezávislosti kandidátů a především potom prezidentů a dalších politiků.
Hillary - Progresivní feministka s jestřábími instinkty
Na straně Demokratů Hillary Clintonová už před časem oznámila svoji kandidaturu na prezidenta USA za Demokratickou stranu. Clintonová kandidovala už v roce 2008, kdy ji ale ve stranickém nominování nakonec porazil současný prezident Obama. Clintonová potom sloužila 4 roky v Obamově administrativě jako ministryně zahraničí. Clintonová je etablovaná politička s relativně progresivní (liberálně-levicovou) agendou, která byla vždy tlumena jejím politickým pragmatismem a středovou pozicí.
V zahraniční politice je bez ohledu na řadu velmi levicových názorů (v americkém kontextu) jako jestřáb. Jejím kapitálem je i to, že by byla první žena ve funkci amerického prezidenta a navíc politička, která bez ohledu na všechny chyby a kompromisy má konzistentní feministické názory. V celku se pozorovatelé shodují, že mezi demokraty má zatím Clintonová velké šance.
Populární Sanders a Biden s otazníkem
Dalším výrazným kandidátem s podporou mezi voliči tíhnoucími k Demokratům je Bernie Sanders, nezávislý senátor za stát Vermont, který je vnímán jako kandidát s tradičním (podle některých zastaralým) levicově-liberálním profilem, který mimo jiné kritizuje například korporativní vlivy v americké politice a to, že velké peníze vlastní politický proces. Podpora Sanderse mezi demokratickými voliči je ale zatím slabší než u Hillary Clintonové, i když jeho pozici není dobré podceňovat. Sanders představuje v evropských rozměrech sociálního demokrata s důrazem na severský model, který se orientuje na témata jako je sociální zabezpečení a vůbec postavení práce v USA. Podpora Sanderse je solidní a podle všeho má jako demokratický kandidát potenciál. Otázka je, zda k tomu, aby vyhrál prezidentské volby.
V posledních dnech se objevuje možnost, že na prezidenta bude za Demokratickou stranu kandidovat ještě současný viceprezident USA Joe Biden. Jeho kandidatura nejspíš může vyjadřovat snahu Demokratů mít více želízek v ohni a nespoléhat se jenom na Hillary Clintonovou. Bidenova kandidatura je ale zatím otevřenou otázkou a na odpověď si bude nutné počkat.
Další z dynastie Bushů
Na straně Republikánské strany je prozatím v nejvýhodnější pozici Jeb Bush, bratr bývalého prezidenta George W. Bushe a syn bývalého prezidenta George H. Bushe, jehož zvolení by potvrdilo pozici Bushů jako „dědičné“ politické dynastie v USA. Názory představuje konzervativního politika, který je proti sňatkům homosexuálů, oponuje potratům, ostře kritizoval Obamovu reformu zdravotní péče a naopak podporuje invazi do Iráku anebo kontroverzní Vlastenecký zákon (Patriot Act). Celkem nepřekvapivě Bush získal největší sumu finanční podpory ze všech kandidátů – v daný moment má k dispozici asi 120 milionů dolarů na kampaň, zatímco Hillary Clintonová má k dispozici „jen“ asi 67 milionů. Obecně jsou to republikánští kandidáti, kdo přitahují velké sumy korporátních peněz v řádech milionů. Naopak například už zmíněný demokrat Sanders získává podporu téměř výlučně od menších dárců, zatímco H. Clintonová od korporací.
Fenomén Trump
Jebu Bushovi a dalším republikánským kandidátům (viz přehled zde) šlape na paty nový „fenomén“ amerických prezidentských voleb miliardář Donald J. Trump. Ten je dlouholetý podnikatel v oblasti realit (majetek odhadem 4 miliardy dolarů) a dále osobnost, která se léta úspěšně pohybuje v americkém šoubyznysu. Trump měl několik televizních pořadů, vystoupil v řadě filmů, má dokonce vlastní hvězdu na hollywoodském chodníku slávy a vyšlo mu několik knih. Trump kandiduje jako republikán a má spíše konzervativní názory, i když v některých bodech nijak vyhraněné a někteří tvrdí, že ve skutečnosti není autentický republikán.
Kontroverzní Trump boří alespoň na první pohled zavedené postupy americké politiky. V zásadě nepotřebuje vnější finanční podporu, protože může z velké části podpořit sám sebe a být sám sobě lobbistou a korporací. V daný moment jako „enfant terrible“ Republikánské strany vede žebříčky podpory. Důležitá je Trumpova politická rétorika – to, jak dokáže adresovat politická témata, která některé Američany především z republikánského spektra oslovují. Trump je populista, který komunikuje v podstatě v apolitickém a protestním stylu s prvky zábavního průmyslu: kritizuje americkou politiku jako takovou, dává průchod zamlčovaným tématům stylem, který není politicky korektní, ale je vnímán především republikánským voličem jako „osvěžující“ hlas a nešetří svoje konkurenty mezi demokraty ani republikány. Trump je šoumen, což je v americké kultuře určitá výhoda a má podle všeho schopnost oslovovat úzce nejenom republikány. V současný moment má Trump náskok mezi všemi ostatními kandidáty a to i přes velmi pohrdlivou kritiku řady amerických médií a komentátorů.
V posledních dnech Trump vzbudil silné emoce svými výroky vůči imigrantům v USA, kde se jedná o letitý problém, který je periodicky výrazným tématem volební kampaně. Trump, který měl paradoxně dvě manželky imigrantky (Češku Ivanku Trumpovou a nyní Slovinku Melanii Knauss-Trumpovou), představil plán reformy imigrační politiky, který vzbudil poprask na americké scéně. To, co je v podstatě za Trumpovým plánem, je nová forma antiglobalizační rétoriky, která na Západě v poslední době (a celkem nepřekvapivě) roste kvůli negativním efektům a nové formě amerického izolacionismu. Trump tak vedle hlasité kritiky Mexika (jako zdroje imigrantů, kriminality a hospodářských problémů USA), kritizuje také velmi silně ekonomicky konkurující Čínu. Nicméně podle kritiků je Trumpovo pojetí reformy zjednodušující, má mnohem více společného s „mýtem, který slouží sám sobě“ než s politickou realitou a jde o „ostudnou formu politiky“. Celkem logicky si proti sobě obrátil početnou hispánskou komunitu a její média.
Jestli se může Donald Trump stát americkým prezidentem, je v současné době otevřená otázka, kterou američtí komentátoři živě diskutují. Do Bílého domu vede ještě složitá cesta skrze primární volby a proces nominace kandidáta skrze národní republikánský konvent a všechny převodní páky strany. Nicméně to, že má Trump v daný moment dobře nakročeno, je očividné.
Aféra „Emailgate“
Nejistota nyní panuje kolem Hillary Clintonové, která musela v roce 2008 ustoupit v mnohém umírněnějšímu Baracku Obamovy (např. Clintonová měla mnohem radikálnější program sociálních a zdravotních reforem než Obama). Silná pozice Clintonové je v současné době ohrožená skandálem kolem její emailové komunikace a vyšetřováním incidentu v Benghází, kde byl zabit americký velvyslanec. Clintonová čelí obviněním, že si na osobní email ve funkci ministra zahraničí přeposílala dokumenty s utajovaným statusem, čímž porušila úřední protokoly a zákony USA. Republikánská opozice má zcela jistě zájem na tom Clintonovou „sestřelit“ nebo aspoň oslabit. Clintonová má ale samozřejmě oponenty v rámci Demokratické strany, takže eskalace skandálu ji staví do nevýhody.
I přes tuto aféru má ale jako kandidátka poměrně stabilní podporu. Její pozici jako demokratického favorita může v určitém smyslu ohrozit už zmiňovaný vstup Joa Bidena do hry a také rostoucí podpora Bernieho Sanderse.
Kdo konkrétně bude nakonec u kandidátského finiše, se dnes nedá přesně určit. Pokud to bude Donald Trump a Hillary Clintonová, tak by se jednalo o originální souboj mezi dvěma rozdílnými pojetími americké politiky. Jestli tak mají šanci americkou politiku změnit k lepšímu, je samozřejmě jiná otázka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Veronika Sušová-Salminen
_profil_top.jpg)
