Kuřárny v hospodě: V Evropě normální

Protikuřácký zákon se stal předmětem politického handlu

A pokud už nějaký politik poukáže na to, že v Evropě je to s bojem proti kouření trochu jinak, než se nás snaží přesvědčovat z českého ministerstva zdravotnictví, je označen za lobbistu tabákových firem a nebo za člena strany (KSČM), která nám dnes nemá co radit. Je až komické, jak se někteří poslanci před parlamentními prázdninami předháněli v tvrzeních, že je škoda, že protikuřácký zákon nebyl ještě přijat a že se tak určitě brzy stane. Protikuřácký zákon už totiž přestal být právní normou, ale předmětem politického handlu. Je už vlastně jedno, jak je napsán, co vlastně zakazuje, jaké jsou sankce za neplnění, zda není příliš jednostranně zaměřený a čím nám všem bude prospěšný, ale o to, že si vládní koalice slíbila jeho přijetí, tak ho bez hlubšího posouzení prostě přijme.

Co je horší – alkoholik, nebo kuřák?

Kouření neprospívá lidskému zdraví a mělo by se omezovat, nově připravovaný zákon takové ambice ale ve skutečnosti vůbec nemá. Je to jen další z mnoha zákazů a příkazů, kterými nám současná politická garnitura otravuje život. Aktuálně se nyní objevila informace, že alkohol je v mnoha směrech pro onemocnění rakovinou stejně nebezpečný jako nikotin. Proč naši poslanci se stejným úsilím v připravovaném zákoně o ochraně lidského zdraví nebojují proti alkoholu a alkoholikům? Že by v řadách poslanců a vládních činitelů bylo více alkoholiků než kuřáků?

Fakta o kouření proti politické slepotě

Šéf poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek se již na veřejnosti několikrát omlouval, že on a další jeho poslanci hlasovali pro pozměňovací návrh poslance Bendy z ODS, aby v nekuřáckých restauracích mohly být i kuřárny. Jako by se dopustili smrtelného omylu a sami se vyčlenili z pokrokové Evropy.

Je to ale hluboká neznalost problematiky, jak a kde se v evropských státech doopravdy kouří. Taková neinformovanost je až zarážející, a to i proto, že o protikuřáckých zákonech v Evropě nedávno informovala agentura ČTK. Pokud nejde našim politikům o to, dostat se na čelo potírání kuřáků v Evropě (nejpřísnější jsou v tom absolutistické režimy, například v Islámském státě je kouření trestným činem a ve středoasijském Turkmenistánu, kde vládne diktátor Gurbanguli Berdymuhamedov, bylo kouření zrušeno rozkazem vládce), lze těžko pochopit jejich současné bezmyšlenkovité protikuřácké tažení.

Přitom prodej cigaret se nikde ve světě po zavedení antikuřáckých omezení nezmenšil tak, aby výrazně poškodil tabákový průmysl. A i ti nejtvrdší bojovníci proti kuřákům, jako například šéf zdravotního výboru Rostislav Vyzula z hnutí ANO, který zákon s přijatými kuřárnami označil za kuřácký, a ne protikuřácký, by měli slyšet protiargumenty a začít žít v realitě.

I v boji proti kouření to jde často lépe po dobru než po zlu

V Rakousku je například sice kouření zakázáno na veřejných místech včetně barů a restaurací již od ledna 2009. Větší podniky musí mít ale oddělenou kuřáckou část, tedy kuřárny! Menší restaurace a kavárny o velikosti do 50 metrů čtverečních se mohou dokonce rozhodnout, zda budou kuřácké, nebo nekuřácké.

Ještě tolerantnější jsou ke kuřákům v Německu a právě oddělené kuřácké prostory, našimi slovy kuřárny, jsou běžnou součástí nekuřáckých restaurací. Od září 2007 zde sice platí zákaz kouření ve všech spolkových institucích a veřejných dopravních prostředcích, dále si pravidla určují ale samy spolkové země. V praxi je to podobné jako u nás nyní. Většina restaurací, kde se vaří, je nekuřácká, v těch menších se kouřit může. V nekuřáckých restauracích jsou oddělené kuřácké místnosti, tedy, páni vládní poslanci, opět kuřárny. A ještě poslední příklad pro naše neznalé zákonodárce. Také na Slovensku mají povinnost zřídit v nekuřáckých restauracích oddělené prostory pro kuřáky, kuřárny. Tam, kde se prodávají jen nápoje, je na rozhodnutí majitele, zda bude jeho podnik kuřácký, či nikoli.

Zjednodušeně řečeno, oddělené kuřárny jsou zcela normální součástí protikuřáckých zákonů v zemích, které s námi sousedí, a nikdo se nad nimi pohoršeně nepozastavuje, jako někteří naši zákonodárci. A ještě slíbená nápověda z agentury ČTK našim poslancům pro zamyšlení na letní prázdniny.

Povinná letní četba pro poslance, než zvednou ruce pro český protikuřácký zákon. Souhrn zemí podle abecedy, jak se doopravdy kouří a nekouří v Evropě

DÁNSKO – Zákaz kouření ve veřejných prostorách začal platit v roce 2007, později se přidal i zákaz kouření na nástupištích. Výjimku tvoří bary a kluby pod 40 metrů čtverečních rozlohy, kde se kouří bez omezení, stejně jako v kuřárnách vyčleněných u velkých restaurací.

ESTONSKO – Od roku 2005 je zakázáno kouření ve veřejných uzavřených prostorách, na restaurace a bary byl zákaz rozšířen v roce 2007, ovšem umožňuje oddělené kuřácké místnosti.

FINSKO – Zákaz kouření platí v restauracích, kavárnách a hospodách od června 2007. Kouření je povoleno pouze v barech v uzavřených kuřáckých prostorách, kde se nesmí obsluhovat nebo konzumovat jídlo nebo pití.

CHORVATSKO – Od května 2009 byl zaveden zákaz kouření na pracovištích a úřadech (s výjimkou kuřáren) i v restauracích (s výjimkou zahrádek). Omezení pro restaurace ale byla asi po půl roce zmírněna – menší podniky mohou být za splnění určitých podmínek kuřácké, větší podniky musí mít pro kuřáky oddělené prostory.

ITÁLIE – Od ledna 2005 zakazuje kouření v uzavřených veřejných zařízeních, včetně restaurací a barů, všude ale mohou být speciální kuřácké místnosti.

NIZOZEMSKO – V roce 2008 byl v Nizozemsku vydán zákaz kouření v restauracích a barech. Zákon byl po dvou letech zmírněn, kouření je povoleno v barech, které nejsou větší než 70 metrů čtverečních.

NĚMECKO – Od září 2007 platí v Německu zákaz kouření ve všech spolkových institucích a veřejných dopravních prostředcích; dále si pravidla určují samy spolkové země. Více než polovina z nich zakazuje kouření v barech a restauracích s výjimkou oddělených kuřáckých místností.

POLSKO – Od ledna 2011 je zakázáno kouřit ve všech veřejných vnitřních prostorách, existují však výjimky pro restaurace, které mohou mít uzavřené prostory pro kuřáky.

PORTUGALSKO – Od ledna 2008 zakazuje kouření v téměř všech veřejných prostorách, velké restaurace mohou vyčlenit kuřárny.

RAKOUSKO – Kouření je zakázáno na veřejných místech včetně barů a restaurací od ledna 2009. Menší restaurace a kavárny o velikosti do 50 metrů čtverečních se mohou rozhodnout, zda budou kuřácké, nebo nekuřácké. Větší podniky musí mít oddělenou kuřáckou část.

SLOVINSKO – Od roku 2007 zakazuje kouření v uzavřených veřejných prostorách, včetně restaurací a barů, umožňuje však zřízení kuřáren.

SLOVENSKO – Od dubna 2009 je omezeno kouření ve veřejných uzavřených prostorách, včetně restaurací, kde musí být od září 2009 oddělené místnosti pro nekuřáky nebo musí být restaurace zcela nekuřácká. Tam, kde se ale prodávají jen nápoje, je na rozhodnutí majitele, zda bude jeho podnik kuřácký, či nikoli. V červnu 2013 byl zákaz kouření rozšířen také na obchodní domy.

SRBSKO – Zákon o zákazu kouření na veřejnosti byl schválen v listopadu 2010, podniky menší než 80 metrů čtverečních si mohou vybrat, zda budou kuřácké nebo nekuřácké, větší podniky musí mít oddělené prostory pro kuřáky.

ŠVÉDSKO – Od června 2005 platí zákaz kouření uvnitř budov, kde se servíruje jídlo a pití. Restaurace mohou mít zvláštní kuřácké místnosti, kde se ale jídlo ani pití podávat nesmí.

ŠVÝCARSKO – Od května 2010 platí federální zákon zakazující kouření v uzavřených veřejných prostorách a na pracovištích pro více osob. Restaurace a bary mohou zřídit kuřácké místnosti. Některé kantony mají příslušný zákon přísnější.

Celkem v 15 evropských zemí tedy uznávají vyhrazené kuřácké místnosti.

Bezmyšlenkové zákazy nic nezmůžou, kouří se stále

Tam, kde nemají v restauracích prostory pro kuřáky, jako například ve Španělsku a ve Francii, mají kuřáci možnost kouřit na zahrádkách, které se ze tří stran uzavřené stále častěji stávají součástí vytápěných barů a restaurací. V Irsku a Anglii vyhovují kuřákům různými kluby, na něž se nevztahují pravidla pro restaurace. Podobně lze kouřit v uzavřených prostorech v různých pivních a jiných klubech i v Belgii a Norsku.

A zbývající země Evropy, ve kterých je takzvaný absolutní zákaz kouření? Že by to snad byly příklady pro naše zákonodárce? Těžko si z nich brát vzor. V Bulharsku je úplný zákaz kouření v uzavřených veřejných prostorách, včetně restaurací, barů i pracovišť od července 2012. Na Kypru platí již šest let zákaz kouření ve všech uzavřených veřejných prostorách, včetně restaurací a barů, kde se smí kouřit jen na zahrádkách. Od ledna 2007 platí zákon zakazující kouření na všech veřejných místech, včetně barů, restaurací či diskoték v Litvě, v Lotyšsku je kouření v restauracích i barech zakázáno od května 2010. V Maďarsku od ledna 2012, v Makedonii už od roku 2005. Od prosince 2015 začal platit zákon, který zakázal kouření ve všech uzavřených veřejných prostorách, včetně zábavních podniků a v blízkosti dětských hřišť v Rumunsku. Rusko zakázalo kouření na pracovištích, nádražích nebo dětských hřištích v červnu 2013, v restauracích a barech platí zákaz od června 2014. S dodržováním zákazů právě v těchto zemích je to ale velmi složité a porušení zákona se téměř vůbec netrestá.

Ještě horší je to v Turecku a v Řecku. Zde například platí od září 2010 úplný zákaz kouření v uzavřených veřejných prostorách, včetně barů. Řecko je státem s největším počtem kuřáků v Evropě a vymáhání dodržování zákona je zde slabé, takže některé bary a restaurace kouření tolerují. Podobně jako v Turecku, kde byl zákaz kouření ve veřejných uzavřených prostorách zaveden v květnu 2008; od července 2009 byl rozšířen i na restaurace a bary.

Jak vyhovět nekuřákům a nezapomínat na kuřáky

Ze všech příkladů, jak v Evropě regulují kouření, je patrné, že většinou jde o protikuřácká opatření, kde právo na čistý vzduch mají nekuřáci, ale myslí se při tom i na kuřáky, kteří dostávají pro svou závislost rozumný prostor. Vyzulou i Sobotkou odmítané kuřárny jsou v Evropě nejčastějším řešením. Vzor z Turkmenistánu si snad brát nebudeme. Náš současný platný protikuřácký zákon, kdy je na restauratérovi, zda se u něj bude, nebo nebude kouřit, platí skoro deset let a bez tvrdého přístupu proměnil již přes osmdesát procent českých restaurací na nekuřácké podniky. Je to i odpověď pro některé známé české restauratéry, jako například propagátora kvalitní gastronomie Romana Vaňka, kteří si stěžují, že stále ještě nemáme „proevropský“ protikuřácký zákon. Máme. Určitě lepší než ten, který se vláda snaží všemi silami protlačit parlamentem. Někdy to totiž jde lépe po dobru než po zlu. A kdo nechce, aby se v jeho restauraci kouřilo, má právo v ní kouření zakázat.