Číslem jedna uplynulého týdne ve sdělovacích prostředcích byla pro mediálního odborníka Petra Žantovského žádost o vydání expremiéra Petra Nečase k trestnímu stíhání. „Zajímavé je už to, že žádost do Poslanecké sněmovny přinesl osobně vrchní státní zástupce pan Ištvan. To je velice zvláštní událost, která se nestává. Nepamatuji se, že by jiný vrchní státní zástupce s podobnou žádostí přišel do Poslanecké sněmovny sám. Obvykle se to řeší úředními postupy. Tady z toho je zřejmé, že se jedná o velmi naléhavou politickou objednávku,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Podle něj se můžeme jen ptát, o jak naléhavou politickou objednávku jde, v jakém smyslu má být řešena a jakým způsobem. Ale to, kdy můžeme čekat výsledek, nelze předvídat. „Netypičnost tohoto postupu vypovídá i o tom, že zrovna s těmi demokratickými mechanismy jsme skutečně ještě v plenkách. Mně se na tom líbil postoj Karla Schwarzenberga, který velice brzy odmítl způsob jednání, za který jsou nyní ti tři bývalí poslanci stíháni. A myslím si, že to udělal proto, že je pevně ukotven několikasetletou tradicí své rodiny v evropských souvislostech a štábní kultuře. To se v české demokracii zatím příliš neuchytilo,“ míní Petr Žantovský.
Nemravné a politicky odporné to je, ale korupce?
Považuje to za zvláštní věc i v kontextu s tím, z čeho má být Nečas obviněn. „Nikoli z toho, z čeho paní Nagyová, nýbrž z toho, že se měl dopustit korupce vůči Tluchořovi, Šnajdrovi a Fuksovi tím, že je za odchod ze sněmovny odměnil nějakými státními nebo polostátními trafikami. To je otázka obecně pojmu korupce a jak ji vyjádřit. Určitě se shodneme na tom, že je to tehdy, když se ovlivňuje nějaké jednání ve veřejném zájmu. A teď je otázka, jestli jakékoli hlasování pánů Tluchoře, Šnajdra a Fuksy je ve veřejném zájmu. No já to nevím. Myslím, že je v zájmu jejich voličů, ale je otázka, jestli to je veřejný zájem,“ zamýšlí se mediální odborník.
Psali jsme:
Podobný problém má i s definicí korupce ve fotbale. Tam se jedná o komerční záležitosti a do nich nepatří pojem korupce v tomhle smyslu. „Ano, budeme si určitě přitakávat, že to je velmi nemravné, a že nominace pana Pekárka na jeden den, na jedno hlasování, než ho zavřeli, a dobrovolný odchod poslanců ze sněmovny je v tom kontextu tehdejší situace vlády a ODS nemravná. Je to politicky odporné, ale je to korupce? Je to trestný čin? Já se domnívám, že ne, že náš zákon takto detailní není a je to dobře,“ podotýká Petr Žantovský, že sdělovací prostředky nedostatečně zasadily do souvislosti prohlášeni vrchního žalobce Ivo Ištvana, že Nagyová a spol. se z vazby dostanou do půli srpna.
Dramatický nepoměr u Nagyové a Ratha
„Je zvláštní, protože v kontextu s tím, že pan doktor Rath, bývalý prominentní politik a hejtman, je ve vazbě mnohem delší dobu a koluzní vazba v jeho případě už dávno vyčichla. A zase navzdory tomu, že se mi nikterak nelíbí to, za co je obviněn, tak se domnívám, že v jeho případě se jedná o prostou šikanu. Ta rozhodování soudů by se měla nějak sjednotit a měla by se aspoň trošku podobat. Jestliže paní Nagyová má být ve vazbě dva měsíce a doktor Rath už rok a dva měsíce, tak to mi přijde jako dramatický nepoměr. A opět se na to neupozorňuje a já v tom hledám u médií a novinářů osobní afinity. Ale to, že je Rath leckomu nesympatický, by nemělo hrát roli v tom, jak se informuje o jeho případu,“ tvrdí Petr Žantovský.
Jako druhé téma uplynulého týdne volí události kolem Edwarda Snowdena stále dlícího v terminálu letiště Šeremetěvo v Moskvě. „Připomeňme, že pan Snowden, který pracoval asi deset let pro americkou vládu, jmenovitě pro agenturu Nationsl Security Agency, tedy známý národní bezpečnostní úřad, a také CIA. Byl to tedy prominentní pracovník, technik IT, který měl přístup k utajovaným skutečnostem a byl za to taky náležitým způsobem odměňován. To nebyl nějaký obyčejný ajťák s nějakou malinkatou penzičkou. To byl velmi dobře placený zaměstnanec pro práci s tajnými daty,“ upozorňuje pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský.
Snowdenův postup lze nazvat také i docela obyčejnou zradou
A dodává, že ten pracovník vyzradil část těch dat a předal informace novináři Greenwaldovi píšícímu pro britský Guardian a kdekomu dalšímu a společnost WikiLeaks to rozjela jako globální kauzu. „Teď je z toho taková etická bramboračka. Protože je otázka toho, kam až sahá loajalita k zaměstnavateli, zvláště je-li tím zaměstnavatelem úřad té nejdůležitější vlády na světě a kde tedy už končí tahle loajalita a začíná jakási vnitřní etická odpovědnost vyzradit utajovaná data, co měl udržet v tajnosti, protože tato data jsou schopna ohrožovat základní postuláty etiky, humanity a já nevím čeho dalšího. To je věčný etický problém, který asi my neposoudíme,“ přiznává Petr Žantovský.
Má ale pocit, že právě tak na tento problém média příliš nenahlížejí. „Naši novináři, jak už jsou tak většinově zvyklí, jsou takoví ti libertariánsky založení revolucionáři z podstaty, a tak jim je sympatický každý takový člověk, který se vzepře nějakému režimu. Inu proč by ne. Ale je třeba znát všechny souvislosti a je třeba vidět, že ten režim ho deset let velice slušně platil, takže to v jeho případě lze nazvat docela obyčejnou zradou. Takže se nelze divit Spojeným státům, že po něm pasou. Tady vidím chybějící úhel pohledu českých médií na tuto kauzu,“ podotýká mediální odborník.
Předčasné volby by nás stály tři čtvrtě miliardy korun
A z uplynulého týdne nemůže pominout jmenování nové české vlády. „Její složení se dalo plus mínus předpokládat, žádná překvapení se nekonají. Možná je pro někoho překvapením nominace Jiřího Balvína na post ministra kultury. Uvidíme, jak se s tím popere. Já jsem na to velice zvědav, protože pana Balvína znám jako zkušeného manažera a znám také velice dobře chod toho ministerstva, které velice často trpělo absencí manažerského pohledu na věc. Jsem proto zvědav, jestli tohle setkání bude šťastné pro pana Balvína i pro kulturu,“ začíná pro ParlamentníListy.cz mediální odborník Petr Žantovský třetí téma drobnou glosou.
Za důležité považuje v této souvislosti dva aspekty. „Jeden zněl v nadějných slovech Bohuslava Sobotky, který předběžně nevyloučil podporu téhle vládě. To by mohlo znamenat, že by Rusnokova vláda dovládla až do řádných voleb, což by asi bylo i dobře. Další volby v nestandardním termínu totiž znamenají obrovské náklady, to je nějaká tři čtvrtě miliarda ze státního výdajů ze státního rozpočtu a zase na vyhazování úplně nemáme,“ konstatuje Petr Žantovský s tím, že se situace alespoň trošku standardizuje a uklidňuje.
Fischer může stahovat sympatie velké části veřejnosti
„A to navzdory tomu, že má určitě pravdu rétorika členů bývalé vládní koalice, že tahle vláda nevzešla z žádných voleb a nereprezentuje žádný voličský potenciál, protože je expertní nebo úřednická. To je všechno pravda, ovšem Tošovského vláda také neměla žádný takový mandát a Fischerova více než roční vláda také neměla žádný takový mandát a nic se nestalo. Stát se nerozpadl, státní rozpočet byl sestaven, dodržen, deficit rostl podobně jako předtím nebo potom. Možná tentokrát poprvé neporoste, uvidíme,“ poznamenává mediální odborník.
Jan Fischer
Za druhý významný aspekt pak považuje roli Jana Fischera v nové vládě. „Velmi dobře rozumím tomu, proč to bylo nabídnuto právě jemu i v kontextu s jeho neúspěšným pokusem o prezidentství i tím, že za ním stojí poměrně značná část veřejnosti z hlediska sympatií k jeho odbornosti nebo k něčemu, co je vnímáno jako jeho odbornost. A také z hlediska určité – třeba i nezasloužené – pozitivní pověsti té jeho vlády, kdy se jakoby nic vážného nestalo. Přeloženo do češtiny, nestal se žádný průšvih. To také může znamenat, že se nic neudělalo. Já myslím, že to tak i bylo, ale to je druhá věc. Fakt je ten, že Fischer z tohoto pohledu může na sebe stahovat pozornost a sympatie velké části veřejnosti, a že to od premiéra Rusnoka určitě nebyl hloupý tah,“ myslí si Petr Žantovský.
Z nejlepšího muže na hlavu státu je ten nejhorší na Ministerstvo financí
To jiná věc už je, jestli Jan Fischer bude dobrý ministr financí, ale to teď nedokáže předvídat. „V této souvislosti je docela legrační pozorovat některá naše média a novináře, kterak si z pana Fischera začínají dělat trychtýř a takové splachovadlo na různé negativní informace a nastavují mu, kde jen mohou, křivá zrcadla. Přitom ještě před rokem touto dobou jsme téměř ve všech novinách četli jednoznačně, že pan Fischer je kandidát číslo jedna a je to nejlepší muž na hlavu státu. Dneska už se z nejlepšího muže na hlavu státu stává nejhorší muž na Ministerstvo financí. Tak já myslím, že to nebude ani tak o Fischerovi jako o českých novinářích,“ uzavírá své ohlédnutí za uplynulým týdnem Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
_profil_top.jpg)
