Fotogalerie: - Kniha o Jiřím Pelikánovi
Kaple Italského kulturního institutu na pražské Malé Straně v úterý večer hostila exkluzivní hosty v čele s prezidentem Milošem Zemanem. Odehrála se zde totiž prezentace knihy „Jiří Pelikán – nepohodlný exulant“.
Jde o rozhovor československého exulanta Pelikána s italským novinářem Cariotim. Italský originál vyšel v Miláně už v roce 1998, rok před Pelikánovou smrtí. Jiří Pelikán, který v kritické době sovětské okupace šéfoval Československé televizi, to v exilu dotáhl skutečně vysoko. Deset let byl poslancem Evropského parlamentu za Italskou sociálnědemokratickou stranu.
O Pelikánově práci v Evropském parlamentu (členem byl dvě volební období, v letech 1979 – 1989) hovořila ve své řeči jeho žena, herečka Jitka Frantová Pelikánová. Ta vyzdvihla úsilí, s jakým se na půdě europarlamentu pral za zájmy své rodné země, ale i za občanská práva v Polsku, Číně, Afghánistánu a dalších zemích.
„V roce 1979 se stal kandidátem italské socialistické strany v prvních volbách do Evropského parlamentu. Byl zvolen více než 130 tisíci preferenčními hlasy. Během své desetileté práce v Evropském parlamentu pronesl stovky proslovů a zorganizoval bezpočet rezolucí,“ zmínila Frantová s tím, že také hájil utlačované disidenty jako Adama Michnika nebo Václava Havla. Tomu dělal po roce 1990 poradce. V říjnu 2011 byla dokonce v Římě po Jiřím Pelikánovi pojmenována ulice.
Zeman napsal předmluvu ke knize a manželce Pelikána udělí vyznamenání
Prezident Miloš Zeman, který se představení knihy v Italském kulturním institutu nejen zúčastnil, ale ke knize také sepsal předmluvu, se s Jiřím Pelikánem znal dlouhá léta. Setkávali se například na Vysočině.
„Mohu vzpomínat na naše setkání na Vysočině, na jeho hrob v Novém Veselí, ke kterému občas přiložím svíčku. Budu mluvit ale o něčem zcela jiném. Budu mluvit o Jitce Frantové Pelikánové, která byla nejen manželkou velkého muže, ale také autorkou nádherného představení Moje pražské jaro, které se hrálo v Římě za účasti italského prezidenta Napolitana a měl jsem tu čest slyšet ho i v českém provedení,“ uvedl prezident Zeman s tím, že Frantové letos 28. října na Pražském hradě udělí státní vyznamenání.
Poté se prezident jal lobbovat za přejmenování některé z ulic v Olomouci po Jiřím Pelikánovi. „Vítám mezi námi dva náměstky olomouckého primátora. Bývalý primátor mi třikrát slíbil, že v Olomouci pojmenuje náměstí nebo minimálně ulici. Nemám rád lidi, kteří neplní své sliby. Jsou tady dva náměstci olomouckého primátora. Možná, že jeden z nich se stane primátorem a já, kdykoli přijedu do Olomouce, je budu pronásledovat slovy: Jste takoví jako váš předchůdce? Také vy nedokážete dodržet slib?“ obrátil se Zeman v přeplněné kapli Italského kulturního insitutu na hosty z Olomouce, kde se Pelikán v roce 1923 narodil.
„Všichni z nás, kdo žijí v politice, vědí, jak těžké je získat místo na kandidátce, ať už do Evropského nebo domácího parlamentu. Je prakticky nemožné pro cizince, kde se všichni rvou o místa na volitelných pozicích, aby získal možnost jako jediný československý poslanec ve svobodném světě reprezentovat svoji vlast. A za to je potřeba poděkovat celé Itálii,“ konstatoval Zeman a obrátil se na italského velvyslance.
„Milý pane velvyslanče. Vidím, že šetříte. Na předsednickém stole není víno, já mám rád chianti, ale minerálka... Nicméně dovolte mi, abych na závěr svého vystoupení hluboce poděkoval Itálii a italskému národu, že umožnili Jiřímu Pelikánovi, aby byl hlasem svobodného Československa. Viva Italia!“ zakončil Miloš Zeman svou řeč na představení knihy rozhovorů s Jiřím Pelikánem.
Na akci v prostorách kaple Italského kulturního institutu dorazila kromě prezidenta republiky řada dalších známých osobností českého veřejného života. V publiku bylo možné zahlédnout expremiéra a člena bankovní rady ČNB Jiřího Rusnoka, někdejšího politického vězně a šéfa Jazzové sekce Karla Srpa, exministra Jiřího Balvína nebo známého pražského advokáta a mecenáše Pavla Smutného či legendu české levice v parlamentu, exposlance ČSSD Zdeňka Jičínského.
- Další reportáže ČTĚTE ZDE
|
Úvodní slovo prezidenta Miloše Zemana v knize Jiří Pelikán – nepohodlný exulant. Rozhovor s Antoniem Cariotim. Milí čtenáři, držíte v ruce knihu – rozhovor s výjimečným člověkem – Jiřím Pelikánem. Je pro mne velkou ctí, že mohu napsat krátký úvod ke knize mého vzácného přítele. Kniha jeho života je příběhem autentického československého demokrata. Je to strhující bezmála románový příběh složený ze sedmi stěžejních kapitol. První životní kapitolou byla účast v odboji, zatčení gestapem a uvěznění na několik měsíců. Následně po propuštění z vězení z důvodu nezletilosti prožil zbytek války v ilegalitě pod falešným jménem Paroulek v obci Kořenec. Po únoru 1948 se odvíjela druhá kapitola, kdy stál v čele akčního výboru provádějícího masové čistky v řadách vysokoškolských studentů. On sám tuto činnost později označil „za hanbu svého života“. Třetí kapitolou bylo jeho působení v Mezinárodním svazu studentstva, kde jako předseda působil a jednal tak, že ho tehdejší českoslovenští „mocní“ chtěli v roce 1961 uvěznit. K čemuž naštěstí nedošlo. Čtvrtá kapitola se odehrávala v Československé televizi, která se pod jeho vedením stala televizí milovanou a sledovanou diváky jako nikdy předtím, a bohužel ani potom. Pátou kapitolou byl rok 1968, kdy se Československá televize stala hlavní „zbraní“ nenásilného národního odporu proti okupaci. Proto také tzv. normalizace začala brutální personální čistkou v televizi. Jiří se naštěstí nestal vězněm, ale jako exulant začal žít svou šestou kapitolu, kdy jako představitel československé socialistické opozice vydával v Itálii Listy, které v letech 1971–1989 patřily k hlavním exilovým časopisům. Tento dvouměsíčník se hojně pašoval do Československa a udržoval tak v nesvobodné zemi kontinuitu svobodného myšlení. Sedmá kapitola Jiřího Pelikána byla příběhem prvního československého a českého poslance Evropského parlamentu. Jeho zvolení v roce 1979 (a po pěti letech znovuzvolení) – hlasy italských voličů – patří k největším politickým úspěchům československého exilu. Pelikán byl „hlasem Československa“ v Evropském parlamentu. Byl to unikátní, historický okamžik, kdy Jiří symbolicky zvítězil nad okupací naší vlasti, kdy v duchu tradice českých exulantů od Jana Amose Komenského až po prezidenta Edvarda Beneše bojoval za okupovanou vlast, za národ a humanistické myšlenky. Jeho krásný a bohatý příběh měl symbolickou pointu, když vstoupil do ČSSD v již svobodné vlasti, a já jsem byl při tom. Milý Jiří, s velkou úctou a radostí píšu tyto řádky pro čtenáře Tvé knihy, která obohatí i ty, kteří neměli možnost Tě poznat. Když zapálím svíčku na Tvém hrobě v Novém Veselí, řeknu: „Jiří, nejsi zapomenutá legenda…“ Miloš Zeman, prezident České republiky |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
