Soud s Kesudisem proběhl v srpnu a odsouzený i žalobce se vzdali práva na odvolání. Michal Kesudis se neodvolal, protože podle svých slov potřebuje shánět práci a ne běhat po soudech. Miroslavě Paškové z internetového časopisu Ozbrojené složky, která dala vojenské policii podnět k jeho stíhání, se trest zdá zoufale nízký. Inkriminovaný výrok z webové diskuse, za který byl Michal Kesudis odsouzen, zněl: „Tak jsem někde četl, že se osamocenému afghánskému vlastíkovi na jízdním kole podařilo odvařit čtyři naše žoldáky. Je to samozřejmě úspěch, neboť čeští žoldáci patří vedle amerických k těm úplně nejzkušenějším, to, co se jim stalo, si po čertech zasloužili, dobře jim tak. Smrt našich kluků v Afghánistánu prý nebyla zbytečná. Souhlasím a jsem vděčný afghánským odbojářům, že nás těch šmejdů zbavili, bez nich nám bude líp, smrt okupantům, čest odbojářům.“
Mirka Pašková a Jana Černochová se v počátku diskuse snažily z Kesudise dostat motiv, proč tak radikálně komentoval událost. „Když vojáci padli, v časopise české armády začali provádět cenzuru. Uvedli, že budou mazat i jindy přijatelné příspěvky. Myslím si, že jsem zpětně reagoval právě na tohle, právě ze zlosti kvůli té cenzuře,“ vysvětlil v diskusi Kesudis a odmítl přitom, že by své vyjádření psal z nenávisti. Miroslava Pašková kritizovanou cenzuru zdůvodnila tím, že na stránku tehdy chodili i příbuzní padlých a nepovažovala za vhodné, aby tam byly takové komentáře.
Debatní klub (ReproFoto: Youtube)
Urážka nebo politický názor?
Co bude dle vašeho odhadu největší problém pro Českou republiku na konci roku?Anketa
Obhajoby Kesudisova postoje z pozice křesťanství se ujal Pavel Letko a vyvolal tím bouřlivou reakci Černochové i Miroslavy Paškové, které se opakovaně ptaly, jak je možné, aby se křesťan zastával někoho, kdo slaví smrt jiného. Pak se ale projevil neduh téměř celé následné diskuse, totiž to, že každý s diskutujících se držel hlavně myšlenky, kterou chtěl sdělit, bez ohledu na to, jestli tím přímo reaguje na argumentaci protistrany. Pavel Letko se tedy jako křesťanský anarchista spíš věnoval tématu Afghánistánu, politickému pohledu na tamní situaci a naše vojenské angažmá tam i jinde ve světě. Zdůraznil ale také, že nepovažuje za vhodné, aby někdo byl za politický názor souzen. Tématem se tedy stalo to, zda Kesudis skutečně vyjádřil politický názor nebo zda šlo jen o urážku zemřelých a debata místy přecházela spíš v hádku, aniž by se strany sporu jakkoli shodly.
Debata se tak opakovaně stáčela ke způsobu Kesudisova vyjádření a jeho přání smrti vojáků. „Trváte na tom, že si přejete něčí smrt,“ reagovala na Kesudisovu obhajobu Pašková a připomněla, že u soudu řekl, že vojáci neměli žádnou čest, a tak je ani nemohl urazit.
Kesudis: Vedeme nekoloniální válku
Spíš než k vyjasnění tohoto tématu ale opět diskuse mířila k řešení otázky, zda je v pořádku to, co česká armáda dělá v misích. Podle Kesudise tam „vedeme útočnou válku“, podle poslankyně Černochové a Miroslavy Paškové v Afghánistánu zajišťujeme mír, cvičíme policii a armádu a zajišťujeme bezpečnost. Kesudis trval na tom, že tam vojáci nemají co dělat a že jde o nekoloniální válku. To bylo dalším důvodem marného hledání definice, co vlastně takový pojem znamená, a bylo jasné, že se na něm strany nemohou shodnout. Tomu ovšem u pravicové političky, redaktorky armádního časopisu na jedné straně a křesťanského anarchisty s komunistou na straně druhé nemohlo být divu.
Nakonec v debatě přece jen došlo na soudní případ Michala Kesudise. Podle Černochové podmíněný trest není příliš tvrdý a hlavně vymezil hranici, kam až lze v takové debatě zajít. Podle Pavla Letka trest naopak neměl být takový, je nepřiměřený a mnohem nebezpečnější jsou podle něj výroky, které pronáší například Martin Konvička, když říká, že je třeba lidi posílat do plynu nebo táborů.
Pašková: Klidně trest natvrdo
Podle Jany Černochové v případě Michala Kesudise ale určitá míra společenské nebezpečnosti je a Miroslava Pašková prohlásila, že by jeho jednání klidně mohlo být „ohodnoceno“ nepodmíněným trestem, nejhorší podle ní je, že se Kesudis neomluvil. „Pan Kesudis si tohle dál může myslet, poplival čest vojáků a před soudem řekl, že žádnou nemají. On nebere soud tak, že překročil nějakou normu,“ řekla v debatě Pašková. Poslankyně Černochová pak vyjádřila víru, že by se Kesudis na věc díval jinak, kdyby na letišti viděl rakve, které byly přivezeny do republiky z Afghánistánu s těly mrtvých vojáků. „Možná byste se s pocitem zoufalství těch lidí, kteří tam byli, těmto rodinám omluvil,“ řekla poslankyně Černochová. „Možná bych to udělal, kdyby se ty rodiny omluvily těm afghánským obětem za to, že tam poslaly své syny zabíjet,“ kontroval Michal Kesudis. Tím zase rozpoutal emociální projevy a debatu o statutu a praxi vojáků na misích. Pašková opět uvedla, že na nich naši vojáci nikoho nezabíjejí, ale spíš pomáhají.
Jak přišli, tak odešli
Nakonec Michal Kesudis stejně jako u soudu uznal, že forma, kterou pro vyjádření názoru zvolil, nebyla správná, ale soudní proces podle něj nebyl o tom, jestli se nějak vyjádřil, ale o tom, že schvaloval trestný čin a dopustil se podpory hnutí k potlačení práv a svobod. „Já jsem ale nic takového nespáchal. Přestal jsem věřit této justici. Vyjadřoval jsem se k naší agresi v Afghánistánu a účasti v nekoloniální válce. Že to někdo pochopil jinak, není má vina,“ řekl v debatě Kesudis.
Všichni debatující se nakonec rozcházeli s tímtéž přesvědčením, s nímž do diskusního klubu přicházeli, jen poslankyně Černochová vyjádřila spokojenost s tím, že u Pavla Letka „viděla záblesk nesouhlasu“ s Kesudisovým postojem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: dan
