Deník k tomu například poznamenává, že ačkoliv zcela nepochybně obrovské množství lidí prchá před válkami v Iráku, Sýrii nebo Somálsku, kde jsou skutečně ohroženi na životech, většina z nich zůstává tak blízko k domovu, jak to jen jde. Nejčastěji v uprchlických táborech v sousedních zemích – v Jordánsku, Libanonu nebo Turecku. Pokud se tito lidé vydají tisíce kilometrů zcela bezpečnými oblastmi až do západní Evropy, je prý na místě si položit otázku, zda skutečně ještě prchají před válkou, anebo jestli jejich motivace už nejsou spíše ekonomické.
A pak jsou další imigranti, jejichž motivace jsou čistě ekonomické. Těch nejvíce využívají pašeráci přes Středozemní moře. Základem „pašovacího obchodu“ je západní část Středozemního moře, kde se vyplouvá z pobřeží Libye. „Když zemi despoticky vládl plukovník Kaddáfí, měl je pod kontrolou,“ dodává deník. Někdejší diktátor si toho prý byl dobře vědom a při jednáních s italským premiérem Berlusconim podle deníku s oblibou vyhrožoval, že „nechá Evropu zčernat“. Nyní mají pašeráci volné pole působnosti.
Dělají to prý navíc velmi jednoduše. „Migranty prostě pošlou na volné moře se základními navigačními instrukcemi a mobilním telefonem, na který pasažérům po deseti hodinách plavby pošlou kontakt na italskou pobřežní stráž,“ popisuje deník na svém webu. Pašeráci prý nabízejí imigrantům nejrůznější „balíčky služeb“, z nichž nejdrsnější je přeprava zadarmo pro nemajetné. Ti si pak v Evropě odpracovávají svůj dluh v podstatě otrockými pracemi nebo rovnou prostitucí.
Zabránit se prý této činnosti prakticky nedá. Už proto, že je do byznysu s uprchlíky zapojeno mnoho lidí a navíc se odehrává v oblastech, kde státy (především Libye) nejsou schopny plnit své základní bezpečnostní funkce.
Podobné problémy se objevují i v původních zemích imigrantů. Například z oblasti Eritreje, jejíž uprchlíci měli být podle původního plánu Bruselu delegováni i do ČR, mělo v loňském roce uprchnout 48 tisíc lidí. Utéci ze země mělo při zájezdech na zápasy i 50 členů fotbalové reprezentace. Důvodem mají být poměry v zemi, která používá brannou povinnost jako nástroj pro skryté otroctví.
Ekonomičtí migranti však pocházejí i z výrazně stabilnějších afrických zemí. Důvodem je v tomto případě zejména prakticky nulová ochrana hranic. Burkina Faso má přes tři tisíce kilometrů hranic se šesti zeměmi. Tyto hranice hlídá na pouhých 19 hraničních přechodech asi 300 pohraničníků. Ti si vydělají měsíčně asi 200 dolarů, ze kterých ještě musejí platit pohonné hmoty pro svá služební vozidla. Velkou motivaci k řádnému výkonu své činnosti tedy nemají.
Evropa podle Daily Mailu musí vyřešit řadu otázek. Například míru trestní odpovědnosti zaměstnavatelů, kteří na superlevné pracovní síle z Afriky vydělávají. Především se ale zamyslet nad podmínkami uprchlictví. Deník upozorňuje, že současná pravidla byla koncipována na základě Úmluvy OSN z roku 1951, která však byla koncipována v situaci množství uprchlíků v Evropě v důsledku druhé světové války. Je otázkou, zda nyní lze stejná pravidla vztáhnout i na ekonomické migranty z jiných kontinentů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
