„Komunisté by měli být první, kdo by se měl Němcům odsunutým z ČSR omlouvat. Nechápu, proč už to dávno neudělali. Svého času totiž schválením a aktivním prováděním divokého i řádného vyhánění českých Němců porušili jednu ze svých stěžejních zásad: proletářský internacionalismus,“ píše Řezáč s tím, že po roce 1968 a v „normalizaci“ tímto pojmem mávali jako klackem nad hlavami „pravicových oportunistů“.
„Nejvíce ten, který si za tzv. buržoazní nacionalismus odseděl léta v kriminálech. A čím jiným nežli buržoazním nacionalismem, dovedeným k praxi etnického vyčišťování, byly poválečné transfery celých národnostních skupin? Byli i takoví komunisté, kteří teorii i praxi odsunu kritizovali. A co si za to vysloužili? Zase jen kriminál,“ poznamenal Řezáč.
Zároveň zkonstatoval, že komunisté tuto i jiné zásady nebrali vždy vážně. „Po vstupu svého hlavního patrona, stalinského SSSR, do války, obrátili na čtyráku a zapojili se do vlasteneckého tažení proti Německu a Němcům bez ohledu na třídní hledisko (další zásada), kterým se do oné chvíle řídili. Kdyby byla KSČ důsledná, jak to žádala později od jiných, zásadu proletářského internacionalismu ve válce a po ní dodržovala, nemohla by s odsunem podle národnostního (nacionálního) hlediska souhlasit. Jenže to by jí možná rozhodujícím způsobem ztížilo nastoupenou cestu k moci. A moc, nikoli zásady, to bylo vždy pro stalinskou KSČ to hlavní...“ podotkl.
Podle Řezáče by se tak měla KSČM nyní omluvit svým německým třídním bratrům, z nichž mnozí byli bez ohledu na zásady v lepším případě vyhnáni, v horších, doložených případech povražděni.
A především by si měli „nynější soudruzi“ podle něj dávat pozor, aby kvůli mávání nacionálním klackem do zahnívající louže okamžitého politického prospěchu neušpinili jen sami sebe.
Celý text ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef