Lukin je přesvědčen, že vztahy Ruska se Západem byly nastaveny chybně již na samém počátku, tedy po rozpadu Sovětského svazu. Zmiňuje v této souvislosti tzv. post-sovětský konzenzus, který charakterizuje jako stav, kdy byly vzájemné vztahy a do jisté míry fungující spolupráce založeny na vzájemných ústupcích. Ty však podle něj museli vždy dělat především Rusové. Zatímco Rusko bylo schopno vzdát se některých sfér vlivu, Západ naopak nepřestal s exportem „demokracie“ do zbytku světa.
Podle Lukina považují ruské autority řeči Západu o potřebě nastolit na celém světě západní demokracii za pohádky pro děti. Ruští politici, ale i obyčejní Rusové spatřují ve snahách Západu pouze touhu stát se hlavní světovou silou. Západ podle Lukina uvažuje stejně jako v dobách studené války. Také dnes dává najevo svoji jedinečnost a přesvědčení, že jeho pohled na věc je jediný správný. Lukin takový postoj nazývá „primitivní kulturní šovinismus“ a připomíná, že ten je vlastní primitivním kmenům po celém světě.
Nemáte rádi Putina a Rusko? Máme pro vás například tyto původní materiály:
Lukinovi nejvíce vadí neustálé porušování slibů ze strany Západu. Zmiňuje např. slib NATO, že nebude rozšiřovat vojenskou přítomnost na území států sousedících s Ruskem. Podstata západní politiky je založena podle Lukina na uzvírání aliancí, prostřednictvím kterých si nově spřátelené státy podrobuje politicky a ekonomicky. Po vzniku takové závislosti potom těmto státům nezbývá než přijmout i ideologii Západu týkající se lidských práv a demokracie.
Celý článek v angličtině najdete ZDE.
Alexander Lukin zmiňuje, že na rozdíl od východní Evropy Rusové s takovým nadšením západní principy spojené např. se sňatky osob stejného pohlaví rozhodně nepříjímají. Připomíná ruské liberály žijící ve větších ruských aglomeracích. Ti jsou však podle něj v tak nízkém počtu, že nemohou celkovou atmosféru v ruské společnosti nijak výrazněji ovlivnit.
Zajímavé informace přináší Lukin v poslední třetině svého článku. Tvrdí, že mezi ruskými liberály je velmi populární myšlenka na rozdělení Ruska na „několik malých států, které by prosperovaly jako Švýcarsko“. Tuto ideu sám prý poprvé zaznamenal od respektovaného disidenta Kronida Ljubarského žijícího za sovětské éry v mnichovském exilu. Zastával ji však také akademik a vedle Solženicyna vůbec nejznámější sovětský disident Andrej Sacharov.
Myšlenku liberálů na jakési rozparcelování Ruska hodnotí Lukin jako zásadní nepochopení současné politické reality, ale i samotné historie a kulturních hodnot Ruska. Považuje jejich snahy o rozdělení Ruska za fakticky protistátní postoj, jehož kořeny vidí v disidentských dobách Sovětského svazu. I tehdy podle něj, vzhledem k absolutní kontrole veřejného prostoru, bojovali disidenti nejenom proti sovětskému zřízení, ale proti samotnému státu.
Rusové jsou v současnosti podle Lukina nuceni vybrat si ze dvou možností. Buď připustí, aby jejich země zaujala v rámci údajného „demokratického“ procesu podřízenou roli vůči Západu. Nebo budu naopak tleskat režimu, který představuje pro své sousedy hrozbu a do jejich životů zavádí prvky diktatury s nacionalistickými prvky. Rusové tedy musí volit mezi Duginem a Prokhanovem na straně jedné a liberály Němcovem či Kasparovem na straně druhé, popisuje svůj pocit Lukin. A uvažuje nad tím, proč je nutné volit mezi těmito dvěma cestami.
„Nechci žít v obležené pevnosti pod nadvládou těch, kteří vidí všude kolem sebe nepřátelé. Či si myslí, že každý, kdo vysloví kritický názor, musí být nutně zrádce. Jako ruský občan chci znát i názory opozice, i když s nimi nemusím zrovna souhlasit. Stejně tak nechci žít v zemi, kde budou moji kolegové vyhozeni z práce jenom proto, že nesouhlasí s oficiální státní doktrínou,“ píše Lukin.
Podle jeho názoru spousta talentovaných Rusů, kteří jsou postaveni před tuto volbu, opouští svoji zemi. Nedokážou se zařadit do škatulek „prozápadní“ a „protizápadní“ a nenacházejí pro sebe v Rusku perspektivu. Vědci, programátoři, lékaři a další specialisté odcházejí do zahraničí, kde jsou lépe placeni, byť by jinak byli mnohem šťastnější ve své rodné zemi. Neodcházejí však jenom na Západ, ale také do Číny, Thajska nebo Indie, přemítá Lukin.
Lukin odmítá přístup Západu, ale i ruské autoritářské tendence a nabízí třetí cestu, po které by se Rusové měli vydat. Domnívá se, že lze z Ruska vytvořit moderní stát, na který mohou být hrdí všichni Rusové. Stát, kde bude vládnout vyspělá vláda, jež se bude snažit omezit korupci, rozkrádání, xenofobii, nacionalismus a další nešvary, které brzdí Rusko v rozletu. Zároveň by podle něho Rusko mělo zůstat zemí, která nebude popírat své historické tradice. Sebevědomou zemí s vlastním názorem bez obav, jestli takový názor budou schvalovat ruští či evropští liberálové. „Rusko může být státem, který bude v očích okolního světa populární a atraktivní," vyjadřuje se na závěr Lukin optimisticky o budoucnosti své země.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
