Nejprve se Koubová zeptala Kulyka, co si vůbec o nově přijatých zákonech, které mimo jiné zakazují komunistickou stranu, myslí. „Domnívám se, že tyto zákony měly být přijaty již dříve,“ říká Kulyk a vysvětluje, že konečně mohou zúčtovat se sovětskou minulostí a posunout se dál.
Konflikt na východě Ukrajiny je podle něj i bojem o sovětskou minulost, který je do značné míry zapříčiněn sovětským odkazem, který je v ukrajinské společnosti stále silný. „Největší koncentrace těchto reliktů, upomínajících na sovětský režim, je právě v oblasti Doněcka a Luhanska,“ říká Kulyk, čímž vysvětluje, proč právě tyto oblasti jsou baštou proruských separatistů.
Většině soch sovětské éry nepřisuzuje žádnou hodnotu, byly dělané „podle jednoho mustru“. Rozhodně se neobává toho, že by jejich strháváním vytvářeli „bílá místa v ukrajinské historii“. Připomíná, že diskuse o režimu a komunismu není zakázaná a je přípustné nechat tyto „relikty“ v muzeích.
Přišla řeč i na Stepana Banderu, vůdce ukrajinského národního povstání, kdy se Koubová ptala, zda dostanou uznání povstalečtí vojáci. „Já si myslím, že tyto zákony jsou v tomto ohledu poctivé, tedy v tom ohledu, že poprvé za několik desetiletí se takhle na státní úrovni dostává uznání lidem, kteří bojovali za nezávislost Ukrajiny a bez jejich přispění by dnešní nezávislá Ukrajina nebyla možná.“ Svoji myšlenku zakončil citátem: „Každý národ si své hrdiny vybírá sám.“
A jaký je vlastně dopad nových ukrajinských zákonů? V první řadě otevírají archivy, možnost nahlédnout do utajených dokumentů. Archivy zpřístupňují složky od roku 1917, přičemž obsahují mnoho dokumentů nejen SBU, ale i KGB a její předchůdkyně Čeky.
V archivu SBU se dají najít věci týkající se Pražského jara a intervence vojsk Varšavské smlouvy, zváštní zprávy o reakcích na invazi a dopisní materiály, které si měnili naši tehdejší občané s Ukrajinci. Řada dopisů od vojáků, kteří se podíleli na invazi, ve kterých se píše, že je tu nikdo nepřijímá a že je tu dusná atmosféra, a jsou tam i dopisy obyčejných lidí, kteří se vyjadřovali proti intervenci. Udává to nový pohled na celou situaci.
Najdete tam i operativní zprávy skupiny diverzantů, které Sověti poslali z Ukrajiny do Československa a Polska, kde tito teroristé měli terorizovat místní, zabíjet, nahánět strach, byli maskováni jako vojáci ukrajinské povstalecké armády či jako členové ruské osvobozenecké armády. Tedy buď jako banderovci, nebo jako vlasovci.
Archiv spadá pod SBU, roku 2017 by měl ale přejít pod zprávu Ústavu národní paměti, který je formálně podřízen ministerstvu kultury. Funguje však docela nezávisle.
Nejvíce proti těmto zákonům brojí komunisté, které tímto Ukrajina zakázala, a Opoziční blok, bývalá socialistická a populistická strana exprezidenta Janukovyče.
Některé archivy SBU jsou stále ještě na okupovaných územích, jelikož „hybridní válka“, která se na Ukrajině vede, začala zevnitř, a tudíž tyto strategicky významné budovy byly obsazeny jako první.
Na dotaz, jak přijetí nových zákonů vnímají Kulykovi ruští kolegové, řekl, že tamní ministerstvo zahraničí s nimi sice nesouhlasí, to mu však nebrání, aby hrdě pozval svoje kolegy historiky do svého archivu, kde jim ukáže svobodu, ve které by mohli pracovat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: spa
