"Titulek mě upoutal, protože jsem si nebyl vědom, že by nějaká krize mé vlasti najednou byla současnější než jiné. Pročítám se textem, který se zdá být ukázkou myšlení kavárny glasgowského typu. Jen místo havloismu 'čecháčkovství' je řeč o Češích a jejich neschopnosti," začíná s kritikou pohledu šéfredaktora Jana Čulíka, který vyjádřil ve článku "Zvládne Česká republika současnou krizi?", přírodovědec a Čechokanaďan Jiří Jírovec. A jde mnohem dál.
Mafiánská verze kapitalismu
"Problémem českého prostředí prý je 'nepragmatické a ideologicky zaťaté uvažování'. Ani to není nic nového. Takové myšlení je například podporováno zákonem, který odsuzuje předcházející režim an blok, a přepisováním historie badateli z ÚSTR, kteří ex post hledají pro takový zákon zdůvodnění," říká Jírovec.
"Češi", píše šéfredaktor BL, "si vytvořili svou vlastní, velmi nepříjemnou a mafiánskou verzi kapitalismu, a těžko z toho obviňovat Západ a Spojené státy." Podle Jírovce se nabízí otázka, kteří Češi? Jestli Václav Klaus, Václav Havel anebo Miloš Zeman onu mafiánskou verzi vytvořili a jestli konali v souladu s praktikami, které vládnou v okolním světě anebo s hloupostí Čechům vlastní nedbali na rady Západu a USA, aby místo mafiánského, budovali kapitalismus s tak nějak lidskou tváří.
"Dodneška nejsou v Česku řádně uznávány odbory, protože to je přece přežitek z komunistické éry! Že to umožňuje tvrdé vykořisťování zaměstnanců, vidí každý, kdo dokáže odložit ideologické brýle," píše se v BL. "Kdyby se šéfredaktor BL trochu porozhlédl po světě, tak by věděl, že odbory jsou nenáviděné zejména v baště svobody USA a že velké společnosti dělají vše, aby svým pracujícím v zorganizování bránili," na to Jírovec.
O blábolu šéfredaktora
Text pokračuje, jak píše Jírovec, pozorováním, že existuje "frustrace z té kruté verze kapitalismu, kterou si Češi nechali za poslední čtvrtstoletí vnutit." A k tomu dodává: "Snad jde o náznak, že existují dvě kategorie českých blbců. Jedna, která vnucovala a druhá, která si nechala vnutit, co by jinde občané nepřijali? Fascinuje mě představa vyspělého západního lidu, který si nedá nic líbit. Po skoro třiceti letech strávených v Kanadě jsem si spíš všiml, že tam lid drží hubu a krok," dodává.
Uvedený citát z BL podle Jírovce připomíná blábol, ale je to jen konstrukt, který šéfredaktorovi umožňuje definovat onu krizi z titulku: "U části českého obyvatelstva (tato frustrace vede) k opačné ideologické zaslepenosti. Západ se pro ně stal zosobněním veškerého zla a jako protiklad a záchranu vidí tito čeští občané nyní ve vládě mocnosti, která je v dnešní době vůči západnímu světu v opozici - autoritářské vládě Vladimira Putina v současném Rusku."
"Jenže ono to je trochu jinak. Ideologická zaslepenost v Česku jistě existuje, ale to je výsledek obrovské protiputinovské propagandy," sděluje Jírovec a dále uvádí, co píše šéfredaktor BL Čulík: "Kdyby v Česku existovala nestranná média, o nichž by občané byli přesvědčeni, že nešíří jen svou vlastní propagandu v rámci agendy svých majitelů a ideologicky přesvědčených novinářů, média, jimž by občané důvěřovali, protože by byli přesvědčeni o jejich nestrannosti, daly by se jejich prostřednictvím neutralizovat lži a nesmysly, které šíří putinovská propaganda v rámci své neuvěřitelně sofistikované hybridní války. Jenže, protože taková média v Česku nejsou, země je vůči Putinově strategii nesmírně zranitelná."
To je dle Jírovce pravda, která, bohužel, svrchovaně platí i pro BL. Ty rovněž mají svou vlastní agendu danou zájmy jejich majitele a zaměstnávají ideologicky přesvědčeného novináře, který je zaťatý do míry svému chlebobárci možná i nepříjemné. BL prý předstírají objektivitu, ale pro jistotu nepřipustí žádné argumenty, které by šly proti jejich očividné "putinofobii". Proto ztratily podle Jírovce většinu bývalých autorů.
Více názorů Jana Čulíka:
Washington mluví o zbraních
"Když jela Merkelová s Hollandem do Moskvy a následně byla zahájena jednání Minsk II, člověk by čekal, že mírumilovné Spojené státy americké slovně tuto diplomatickou snahu podpoří. Washington ale místo toho začal mluvit o zbraních, které Porošenkovi (pro)dá, když dohoda selže. To v podstatě byla výzva k tomu, aby Porošenko, pokud chce dál bojovat, dohodu mařil," argumentuje Jírovec s tím, že k tomuto názoru lze dospět bez sledování ruských zdrojů. Těch není prý třeba ani pro pochopení zprávy o ostřelování letiště v Doněcku. To totiž znamená, že Kyjev porušuje Minskou dohodu. Separatisté si přece nebudou ostřelovat letiště, které před několika týdny obsadili.
Jírovec vyzývá, abychom si povšimli ještě jedné pasáže v článku BL: "Ovšem bez ideologických brýlí je nutno pohlížet dneska i na to, jak se především za poslední rok začalo chovat Rusko vůči vnějšímu světu. Můžeme stokrát argumentovat, že Západ byl údajně vůči svým postojům k Rusku příliš agresivní, vznik současné ostře agresivní politiky ruského státu vůči sousedním zemím a celé Evropě je však nepřijatelný, nebezpečný a pro veškeré státy Evropy je obrovským problémem, zejména proto, že Evropa ani Západ jako celek nemají žádné prostředky jak se proti tomu postavit. I kdyby nakrásně bylo pravda, že v Kyjevě vládne 'fašistický režim' (což je nesmysl, šířený ruskou propagandou), žádná země nemá právo kvůli tomu zasahovat na cizím území a anektovat území cizí země."
Kritka Britských listů
"Byla to, myslím, Ilona Švihlíková, která v článku v BL dokládala, jak USA před několika lety mařily snahy Kremlu zlepšit spolupráci s EU. Z jazykového hlediska je citovaná pasáž pozoruhodná použítím zpochybňující slovíčka 'údajně'. Obsahově to je důkaz neochoty vnímat realitu. Situaci na Ukrajině je přece nutné vidět v souvislosti s geopolitickými strategiemi, jejichž cílem je oslabit Rusko. Byl to snad Putin, který způsobil Majdan? Zmámil Putin evropské politiky, aby netrvali na dohodě, kterou podepsali s Janukovičem? Byl to on, kdo přiměl ukrajinský parlament, aby přijal protiruské zákony?" Pokládá řečnické otázky Jírovec.
Čulíkův výrok je podle něj současně i dokladem dvojího metru. "I kdyby byl Západ vůči Rusku příliš agresivní, vznik agresivní ruské politiky vůči Evropě je nepřijatelný. K tomu lze dodat, že to byl Západ, který začal se sankcemi, že to byl Západ, který autoritativně tvrdil, že má důkazy vůči Rusku, ale nikdy je neukázal. Stejný přístup lze najít v případě Krymu a Kosova. Když dva dělají totéž, není to totéž," sdělil Jírovec. Šéfredaktor BL prý mluví z vlastní zkušenosti, když píše: "Když v české vnitropolitické debatě kdokoliv řekne jediné slovo, je okamžitě stoprocentně předpověditelné, co všechno ostatní bude ten člověk říkat."
Platí to Podle Jiřího Jírovce i pro BL. "Objeví-li se v nich Rusko, bude následovat varování před samotným Putinem. Kouzlem nechtěného se Putin vloudil i do poslední věty citovaného článku: 'Problémy s vydíráním českých občanů parazitickými exekutory nevyřeší obdiv k Vladimíru Putinovi. To spíš naopak.' Všechno přece souvisí se vším," napsal pro Parlamentní Listy.cz Jírovec. V roce 1997 právě on poslal českým sdělovacím prostředkům článek ironizující intelektuální schopnosti Václava Klause. Díky jemu se nakonec stal pravidelným přispěvatelem Britských listů. Nicméně Britské listy nyní zavrhl jako cenzurou prokvetlý projekt a píše pro ParlamentníListy.cz.
Dřívější názory Jiřího Jírovce:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
