„Cyniky může uklidňovat snad jen to, že než se celý proces vstupu Turecka (s Daešem po boku a vojenskoprůmyslovým komplexem Aliance v zádech) do Evropské unie úspěšně uzavře, možná tu už žádná – národními zájmy a zátarasy rozdělená – Evropská unie ani nebude,“ poznamenává úvodem Spencerová.
Spencerová se následně zabývá komentářem Belgin Akaltanové v deníku Hurriyet, která se zaobírá těmi 17 vteřinami, v nichž ruská stíhačka narušila vzdušný prostor Turecka a následně byla sestřelena tureckými bojovými letadly. „Myslím si, že nás Putin nechá za těch 17 vteřin zaplatit, jednoho po druhém; všechny… Ale, mám práci, mám budoucnost a mám život. Mám dítě a manžela. A tak nemám touhu psát o těch 17 vteřinách,“ píše Akaltanová o strachu z prezidenta Erdogana.
Spencerová poukazuje i na dva novináře z deníku Cumhuriyet, kteří byli uvězněni za „vyzrazení státního tajemství“ a nyní apelují na Západ a EU, aby ve svých vztazích s Tureckem nezametaly pod koberec otázku lidských práv a svobod.
Jak Spencerová následně konstatuje, Brusel Turecku věnuje tři miliardy eur za to, že bude bránit přílivu migrantů do Evropy, který ale podle všeho samo iniciovalo. „A k tomu navíc oživí přístupová jednání, která sice formálně započala v roce 1999, ale fakticky nikdy žádného pokroku nedosáhla. Až nyní. Brusel sice ujišťuje, že bude ‚hlídat‘, jak bude Erdoganova vláda s penězi nakládat, stejně jako nespustí ze zřetele ‚dodržování‘ lidských práv v Turecku,“ podotkla Spencerová.
„Je velmi těžké rozumově uchopit, proč se EU nechává Erdoganovým Tureckem vydírat. Může za tím být prostá neschopnost unijních lídrů vymyslet něco konstruktivního a shodnout se na tom, čemuž by napovídala třeba snaha Angely Merkelové ‚rozbít‘ Unii na státy ochotné nechat se Německem v migrační krizi vést a na ty druhé. Může za tím být třeba i strach mnoha unijních států urazit Recepa Erdogana, protože by pak mohl veřejně ukázat, že teroristy v Sýrii a Iráku nepodporuje jen on. Může to být ale také jen přiznání faktu, že vedení Evropské unie o Evropské unii vůbec nerozhoduje,“ zamýšlí se Spencerová.
V době, kdy například donedávna „věrný“ Irák už na svém území otevřeně odmítá americké jednotky „k boji proti Daeši“ (což samozřejmě Pentagonu v jejich vyslání „na pomoc irácké vládě“ nijak nebrání), je Turecko pro NATO podle Spencerové o to důležitější.
„Tím spíš, pokud by se měl naplnit scénář, v němž postup syrské armády a spojeneckých šíitských oddílů s ruskou leteckou podporou na severu Sýrie ‚vymaže‘ turecký vliv na vývoj tamní války. Turecko by tak z geopolitického hlediska ztratilo na významu a Severoatlantická aliance by přišla o jeden z pilířů, nemluvě už o otřeseném egu a domácí popularitě samotného prezidenta Erdogana, který sní o obnově mocné Osmanské říše,“ říká Spencerová.
„NATO proto znovu tvrdí, že je v případě ‚hybridního napadení‘ Turecka připraveno použít článek o kolektivní obraně, a oznámilo navýšení počtu svých letadel a protileteckých systémů na jihu Turecka, což sice v praxi jen navýší napětí na syrsko-turecké hranici, ale současně ‚opětovně ujistí‘ Ankaru o podpoře Západu poté, co odtud Německo stáhlo své rakety Patriot,“ uzavírá analytička své zamyšlení.
Původní text ZDE.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
