Ty nejhorší případy: Vypravili jsme se mezi bídu

11.03.2014 10:06

Vysokoškolačka zemřela na ulici na selhání orgánů. I takhle může končit život bezdomovce. Pracovníci centra ve Valašském Meziříčí, které poskytuje lidem bez přístřeší pomoc, nemají dobré zprávy: Lidé jsou bez práce, na ulici a přibývá jich.

Ty nejhorší případy: Vypravili jsme se mezi bídu
Foto: Daniela Černá
Popisek: Hana Sulovská

Anketa

Který pravicový politik je nejlepší?

56%
15%
4%
14%
hlasovalo: 9219 lidí

Práce chybí a nezaměstnanost je rekordní. To se ovšem nedá říct o vytížení zaměstnanců sociálních služeb. Těm práce i klientů přibývá. „Určitě. Sociální situace lidí se zhoršuje. Jsou bez práce, na ulici, těžko hledají zaměstnání a špatně se jim hledá bydlení,“ uvedla Hana Sulovská, vedoucí úseku služeb pro lidi ohrožené sociálním vyloučením z valašskomeziříčské charity. Přitom ubytoven je v regionu celkem dost, přesto lidé často dají přednost životu bez střechy nad hlavou. „Někteří lidé neumí žít na ubytovně. Žijí často dlouhou dobu venku, takže je pro ně velký problém respektovat jiné prostředí a hospodařit se sociální dávkou. Samozřejmě jsou to lidé, kteří kouří a budou si kupovat i alkohol. Strašně těžko se to ale posuzuje,“ dodala Sulovská.

0,8 a 1 promile alkoholu je povoleno

Ve Valašském Meziříčí funguje kromě jiných sociálních služeb i terénní služba, noclehárna a denní centrum. Mírná hladina alkoholu je tu povolena. „U nás musí lidé dodržovat určitá pravidla. Například hranici 0,8 promile alkoholu v krvi a když je venku zima, tak tolerujeme jedno promile. Uklízí se tady, mohou se podívat na televizi. Člověk chce být přirozeně součástí nějakého systému a my mu zázemí na přechodnou dobu vytvoříme. Když má ale později člověk jít a zkusit žít sám, je pro něj rozjezd velmi těžký,“ uvedla Sulovská. V centru s klienty pracují a snaží se je motivovat k tomu, aby šli alespoň žít na ubytovnu. Jenže i když se tohle podaří, člověk zůstává dál bez práce. „Máme zkušenost, že spousta lidí z běžné společnosti nemůže najít práci, takže je velmi těžké, aby někdo nabídl práci bezdomovci. Třeba seženou nějakou brigádu, ale aby dostali smlouvu třeba na rok, to je u těchto lidí nereálné,“ doplnila. Šance, že se z ulice dá dostat zpět do běžného života, je tak zcela minimální.

Na ulici končí i vysokoškolsky vzdělaní lidé

Důvody, které vedou k životu na ulici, jsou učebnicové: ztráta zaměstnání, bydlení, rozvod, rozvrat rodiny. „Kdo je slabší osobnost nebo nemá kolem sebe lidi, o které by se opřel, tak situaci neustojí,“ podotkla Sulovská. Bezdomovectví není výsadou lidí nižšího vzdělání, žebrat mohou i vysokoškoláci. Záleží na tom, do jaké situace se člověk dostane. „Měli jsme tu mladou ženu, vysokoškolačku, která pak zemřela. Tento případ byl vůbec nejhorší z naší praxe. Ta žena žila i s partnerem několik let na ulici. Přitom měla rodiče a dítě, ale opustila je, protože její vazba na partnera byla velmi silná a nedokázala se od něj odpoutat. Nakonec onemocněla, selhaly jí orgány, pila 35 let,“ popsala Sulovská. I když jde často o tragické osudy, sociální pracovníci tvrdí, že agresivitu u klientů řešit nemusí. Pokud policie u potyček bezdomovců ve městě zasahuje, tak mimo charitní centrum.

Letos má charita na přežití

Setrvalým paradoxem zůstává, že stejně jako lidé bez domova jsou v nejistotě i poskytovatelé sociálních služeb. I v charitním centru v Meziříčí jsou odkázáni na každoroční žádání o peníze na ministerstvu s nejistým výsledkem. „Ocenili bychom všichni větší stabilitu, abychom se nemuseli bát, že příští rok dostaneme míň peněz, než kolik je nutné mít na provoz,“ vysvětlila Sulovská.

„Potřebovali bychom klid, abychom se nemuseli pořád strachovat o to, jestli budeme muset propouštět nebo snižovat úvazky. Letos je to naštěstí na přežití,“ dodala. Sama přitom věří, že se postupně s novou vládou situace změní k lepšímu. „Některé kroky se dělají proto, aby ke změnám došlo, takže počkáme, co bude za půl roku a za rok. Vláda to nemá jednoduché a změny, které bychom my pocítili, až tak neproběhly. Věřím, že se bude vláda věnovat i otázce sociálního bydlení a ubytoven, kde lidé na sociálních dávkách žijí. Měla by být do systému vtažená další sociální služba, která by pomohla lidem v tom, aby dokázali na ubytovnách žít a hledat si práci,“ uzavřela.

Bezdomovectvím je v České republice ohroženo až 100 tisíc lidí, podle úřadů žilo bez přístřeší na podzim 2013 asi 30 000 lidí.

Bojovat s chudobou a sociálním vyloučením má historicky první Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020, kterou schválila Rusnokova vláda. Má zatím pouze základní obrysy a většina opatření by měla začít platit až po roce 2015.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Daniela Černá

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

„Mladí si myslí, že všechno zachránili Američané“. Plzeňský památník obětí války se smutným osudem

21:38 „Mladí si myslí, že všechno zachránili Američané“. Plzeňský památník obětí války se smutným osudem

Zrezivělý památník; víc, než se na pohled zdá. Jména škodováckých obětí druhé světové války po necel…