Návrh mimo jiné stanoví, že "vláda určuje vnitřní a zahraniční politiku státu". Upravuje také pravomoc hlavy státu sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy. Jasným stanovením vládní odpovědnosti za zahraniční politiku chce kabinet předejít možným sporům s prezidentem v této oblasti. Proti části týkající se vnitřní politiky se už ale vymezily některé opoziční strany, protože domácí politiku má podle nich primárně určovat Parlament.

 

Novela ústavy počítá dále i s tím, že prezident bude při jmenování členů bankovní rady České národní banky potřebovat souhlas Senátu. Nyní jej mít nemusí. Návrh také dává Poslanecké sněmovně právo podat ústavní žalobu na prezidenta, což zatím může učinit jen Senát se souhlasem Sněmovny. Nově by se na Ústavní soud mohly obrátit obě komory Parlamentu, a to bez souhlasu té druhé.

 

Právě s těmito návrhy ale nesouhlasí Hrad. Úprava jmenování členů bankovní rady podle něj ohrožuje nezávislost ČNB na politických strukturách, změna postupu u ústavní žaloby zase prý může vést ke zneužití této možnosti. Hrad navíc odmítá návrh obecně a vyjadřuje obavu, že navrhované zpřesnění kompetencí neodstraní případné nejasnosti, ale naopak je vyvolá.

 

Další součástí návrhu je úprava pravomocí prezidenta vzhledem k soudní moci. Nově má jmenovat předsedu a místopředsedy Nejvyššího správního soudu bez kontrasignace premiéra, která je nyní nutná. Místopředsedy Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu bude jmenovat na návrh jejich předsedů, předsedy a místopředsedy těchto dvou soudů má napříště vybírat jen ze soudců, kteří jsou k nim přiděleni.

 

Novela má v ústavě také zpřesnit některé formulace, které se týkají demise vlády. Podle současné úpravy není jednoznačné, zda s demisí premiéra končí i celá vláda. Novela proto stanoví, že demise předsedy vlády je i demisí vlády.

 

K projednání nyní normu dostane Sněmovna a posléze Senát. Ke schválení ústavní novely je třeba souhlasu obou parlamentních komor, a to třípětinovou většinou hlasů.

 

O upřesnění či omezení prezidentských pravomocí se mluví delší dobu. Více o tom opoziční i koaliční strany diskutovaly zejména poté, co prezident Miloš Zeman předloni navzdory vůli parlamentních stran jmenoval úřednickou vládu Jiřího Rusnoka. Podle některých odborníků tím porušil dosavadní ústavní zvyklosti a jednal proti duchu základního zákona. Podle kritiků také Zeman otálel se jmenováním nynější Sobotkovy koaliční vlády, která se svého uvedení do funkce dočkala až 95 dnů od voleb, tedy nejdéle v dosavadní historii ČR.