„Projekt ,Výtvarníci v československých legiích' je první vlastní výukový materiál vytvořený pro děti z našich škol, který je však zároveň použitelný i ve školách v Česku pro výuku českého jazyka, dějepisu a zeměpisu. V našich podmínkách bychom zároveň chtěli propojit českou historii s dějinami země, kde naše školy působí. A pro to jsou legionáři, kteří se zasloužili o vznik Československa, ideální. Formovali se v USA, Francii, Itálii, Rusku,“ podotkla Lucie Slavíková – Boucher. A jakou mají první učební texty pro malé Čechy žijící v cizině podobu?
Historie legionářských umělců
Autoři textů se zaměřili na umělce z řad československých legionářů. „Je to snáze uchopitelné a materiály jsou dobře využitelné i pro mladší děti. Ty budou moci výukové listy použít i při výtvarné výchově. Zároveň jde o multikulturní pohled na toto téma,“ sdělila Slavíková – Boucher. Autoři výukových listů vybrali deset jmen, mezi nimi například uznávaného malíře Františka Kupku, který pobýval převážnou část života ve Francii, nebo sochaře Františka Mičku, jenž se po roce 1922 usadil v USA, kde mimo jiné spolupracoval na vytvoření monumentálního sousoší čtyř amerických prezidentů v Mount Rushmore. Hledání informací o některých z nich ale připomínalo detektivní práci.
„Zrovna o Františku Mičkovi se toho moc neví. Například v Chicagské univerzitní knihovně jsme narazili na jeho korespondenci s ministerstvem zahraničních věcí, kde se ohrazuje proti své výpovědi ze zastupitelského úřadu ve Washingtonu ve dvacátých letech. Také příběh malíře Oskara Brázdy je zajímavý. Studoval v Itálii, kde se oženil se švédskou šlechtičnou Amélií Posse. Odstěhovala se s ním do Československa, kde koupili zámek Líčkov. Amélie se aktivně zajímala a zapojovala do tehdejšího politického a kulturního dění, díky ní zámek Líčkov navštěvovaly významné osobnosti jako T. G. Masaryk a Edvard Beneš. Po její smrti se Oskar Brázda podruhé oženil, jeho manželka, paní Marie Brázdová, nám poskytla mnoho zajímavých informací pro vytvoření výukového materiál o tomto umělci. Stále žije na zámku Líčkov, kde vytvořila Galerii Oskara Brázdy.“
Exiloví spisovatelé jako pokračování
Na projekt výtvarníků se jako návazné projekty nabízí zpracování osudů českých legionářských spisovatelů a dalších umělců, kteří žili v období první republiky v zahraničí. „Je to zatím ve stádiu úvah. Pro žáky by bylo zajímavé pracovat s texty českých autorů, které tvořili mimo vlast. Ve Francii to nebude problém, ale nejsem si jistá, jestli najdeme dostatek zajímavých osudů třeba i v Anglii nebo v Německu. Exilová literatura po roce 1968 je velmi dobře zmapovaná. S tou prvorepublikovou to asi bude dost tvrdý oříšek,“ naznačila Slavíková – Boucher. Časem by tak mohly vzniknout unikátní učebnice pro malé Čechy žijící s rodiči v zahraničí.
Občanské sdružení Česká škola bez hranic zaštiťuje devět stejnojmenných subjektů, v nichž se učí podle jednotného programu, a zhruba s dalšími třiceti školami ve světě spolupracuje. Celkem je navštěvuje bezmála 1500 dětí. Vznikají často jako nezisková sdružení z potřeby rodičů, kteří mají zájem na tom, aby jejich děti nezapomněly česky. Žáci od 6 do 15 let se v nich učí češtinu, ale i literaturu, dějepis a zeměpis se zaměřením na Česko. Jsou klasifikováni ve čtyřech stupních, které jsou popisovány slovně a rozepsány do dílčích výstupů. Cílem je, aby se žáci v deváté třídě co nejvíce přiblížili znalostem svých vrstevníků v České republice.
Blýskání na lepší časy?
Předsedkyně sdružení Česká škola bez hranic Lucie Slavíková – Boucher žije ve Francii s přestávkami od roku 1990, ale vlastně stále pendluje mezi Paříží a Prahou. První Českou školu bez hranic založila při Českém kulturním centru právě v Paříži v roce 2003. Na sklonku loňského roku ParlametnímListům.cz sdělila, že se bude pro tyto školy snažit zajistit systémové peníze ze státního rozpočtu, aby měly šanci přežít a mohly se i nadále věnovat také dětem ze sociálně slabších rodin.
„Myslím si, že by bylo spravedlivé, abychom dostávali peníze ze státního rozpočtu ve smyslu peněz na žáka, jako je to u základních škol v Česku. Je to v zájmu nás všech. Staráme se totiž o české občany, kteří mají z Ústavy nárok na základní vzdělání a navíc jednoznačně prokazují svůj zájem o zemi původu. Pokud je stát nepodchytí, tak je ztratí, což by byla velká ekonomická i hospodářská újma do budoucnosti,“ řekla.
„Usilujeme o zapojení těchto škol do české vzdělávací soustavy jednoduše proto, že výuka zahraničních Čechů v českém jazyce je důležitá. Pro nás i pro ně. České zahraniční děti a jejich rodiče nepotáhne nic domů, pokud děti nedostanou šanci jednoduše pokračovat ve vzdělávání v Česku. Právě to by zapojení zahraničních škol mohlo zajistit,“ prohlásil už v roce 2010 o projektu Česká škola bez hranic kandidát na ministra školství a senátor ČSSD Marcel Chládek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
