Rozhořel se nám spor. Evropská unie nám přiklepla 32 miliard korun z částky, kterou jsme měli alokovanou na dotace. Dle příznivců EU jde o velkorysý dar, protože dotace bychom stejně nevyčerpali a museli je vracet. Podle odpůrců EU jsme dostali stejné peníze podruhé. Do toho příznivci EU hlásí, že evropské státy si v koronavirové krizi vyměnily víc pomoci zadarmo, než kolik nám Čína prodala. Jenže to bylo bez účasti Bruselu... No, napravila EU svou pověst? Už lze říci, že proti „koroně“ dělá dost?
Upřímně řečeno, argumenty skalních zastánců Unie mi připadají už fakt hodně křečovité. Postrádají nápad, neopírají se o fakta, za to válcují kritiku tak demagogicky, že je to až neuvěřitelné. Fakt v té karanténě s každým dnem čím dál víc kroutím hlavou, jak „kvalitní“ obhajobu u nás „bruselští“ mají. Mně to připomíná už jen domeček z karet. Ale to souvisí se samotnými „bruselskými“, jejichž vlastní proklamace jsou čím dál prázdnější, obsahově vytunelované. Mnohým z nás, co jsme naplno zažili ještě poslední roky vlády KSČ, musí z té podobnosti běhat mráz po zádech. Ve mně to vyvolává pocit obecného zmaru. Samozřejmě platí, že když něco končí, něco jiného začíná, ale s tím „čímsi budoucím“ se pojí až příliš mnoho nejistot a nejasností, na to, aby se na to jeden těšil jako dítě na Ježíška.
Kalousek je připraven na ozbrojený odpor proti Babišově vládě. Šli byste s ním?Anketa
Brusel má dost sil řešit mimořádná opatření, která si nechal schválit Viktor Orbán v Maďarsku. Je v Maďarsku ohrožena demokracie? A i kdyby ano, co říci na srovnání postupu EU s „Brežněvovou doktrínou“? Je správné, když Brusel hájí ty „evropské hodnoty“, jež bychom měli všichni sdílet?
Nevím, jestli je v Maďarsku „ohrožena demokracie“, někde jsem dokonce zahlédla komentáře, že sama maďarská opozice neprotestuje proti Orbánovi tolik jako třeba „bruselští“ nebo třináct západoevropských států, které měly potřebu vydat k tomu společné prohlášení o „hlubokém znepokojení“. Koneckonců, „domácí“ klid může být i pochopitelný, protože opatření, která Maďarsko pod Orbánem proti koronaviru přijímá, přináší kýžené výsledky, které jsou podle všeho i lepší než u nás. Ale obecně opravdu nevím, nesleduji maďarskou politiku nijak zevrubně.
Psali jsme:
Nicméně, vy zmiňujete bránění „evropských hodnot“ jako srovnatelné s „Brežněvovou doktrínou“. No, proč to nesrovnávat. Brusel s těmi „hodnotami“ stojí a padá, a pokud se přestanou dodržovat jednotná pravidla, tak k čemu je nám Unie? To mi připadá vcelku logické – když jsme se jednou tak nějak dohodli, že budeme hrát třeba fotbal, tak je pak opravdu divné, když si někdo na hřiště tahá bicykl nebo boxerské rukavice.
Na druhou stranu ale vedení EU prokázalo v rámci koronavirové krize svou zbytečnost, jednotlivé státy jednají samy za sebe, zavírají se dokonce hranice, což značí, že ta „výstavní výloha“ celé EU začíná povážlivě praskat. A to už byla popraskaná kvůli neshodám na otázkách migrace, financování nebo energetiky. EU se sice v dohledné době nejspíš nerozpadne, a dokonce bude – fakt bláznivě, úplně už na psychiatrickou diagnózu – přibírat nové členy, jak nyní už v koronakrizi činí v případě Albánie a Severní Makedonie, ale nejspíš postupně přestane být jakousi nadstátní strukturou, jaká se z ní stala, ale spíš jen jakýmsi svazkem států, které spojuje poloha na společném kontinentu. Z čehož plyne, že poroste význam a „slovo“ silných států typu Německa nebo Francie, což ale zase ve svém důsledku nejspíš posílí význam svazků zemí, které spojuje geograficky „sdílený osud“, čímž míním samozřejmě třebas i naše země Visegrádu plus Rakousko. A je otázkou, jak procesy na evropském kontinentu ovlivní skutečnost, že se „transatlantické partnerství“ také obsahově vytrácí čím dál víc. A „vzdálenosti“ mezi Evropou a USA budou jen narůstat, neboť USA budou mít svých problémů dost. A nejen problémů, protože mohou mít i své nové vize. A tak stále nevíme, jak si lídři světa ten nový, postkoronavirový, řád představují. Se zájmem proto sleduji, jak se Trump domlouvá s Putinem i se Saúdy na společném postupu na ropných trzích, z nichž očividně chtějí „vyzmizíkovat“ tradiční ropný kartel OPEC. Nevím, ale třeba je to první vlaštovka, která naznačuje, co a jak do budoucna bude. Ale třeba taky ne, samozřejmě.
Fotogalerie: - Vlajka EU v plamenech
Nějak se vám to vymklo z ruky, mohl by říct filmový major Maisner americkému prezidentovi a dalším činitelům USA, pokud jde o vývoj koronaviru v Americe. V zemi, kde statisíce lidí nemají žádné zdravotní pojištění, se čeká až 250 000 obětí. Do toho dorazila do Spojených států pomoc ze strany Ruské federace, kterou Donald Trump uvítal. Má pravdu profesor Oskar Krejčí, když tvrdí, že jde o první vážnou krizi na americkém území od občanské války? A lze čekat, že Američané budou méně odolní než Evropané?
Tou menší odolností myslíte jejich imunitní systém? Nebo fakt, že drtivá většina Američanů nemá zdravotní pojištění, takže i v případě pandemie má takříkajíc smůlu? Nebo že jejich posedlost svobodami všeho druhu notně komplikuje jakékoli snahy o omezování a karantény? Americkým problémem je samozřejmě i fakt, že si padesátka států řeší problém každý po svém, takže ve finále tvoří „pytel blech“, které se mohou navzájem zamořovat do aleluja. Tuhle jsem koukala na letecké mapy – v Evropě už jen pár osamělých linek, zatímco USA jsou letecky dál prošpikované, jako by se nic nedělo. Ukočírovat to všechno z jednoho centra, z Washingtonu, musí být opravdu šílené, ale na druhou stranu platí, že z hlediska listopadových prezidentských voleb má Trump nyní celé USA takříkajíc sám pro sebe – Demokratickou stranu koronavirus zcela vyloučil ze hry a odstrčil ji od jakýchkoli důležitějších procesů, takže může jen a jen kibicovat přes média. Protitrumpovská vlna je tedy stále obrovská, ale i tak platí, že pokud to Trump úplně „nezvorá“, koronavirus mu pomůže volby vyhrát. Ale jak to úplně „nezvorat“, toť otázka. Osobně si třeba myslím, že vámi uváděná vyhlídka na 250 tisíc mrtvých je právě jedním z píárových triků – postrašíte lidi čtvrt milionem obětí, pak jich v reálu bude méně a vy budete vypadat jako jasný vítěz a geniální epidemiolog-samouk v jedné osobě. No, uvidíme.
Je to asi blbé říci, ale jediným politickým vítězem „koronavirové krize“ může být izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který nakonec vybojoval své potvrzení v úřadě. Mají pozorovatelé pravdu, když tvrdí, že za normálních okolností by se mu to nepovedlo?
Máte pravdu. V Izraeli se ani po třetích předčasných volbách během jednoho roku nepodařilo najít jasného vítěze. Netanjahu byl přitom pořád premiérem, ale formálně jen prozatímních vlád, které jako takové nemohly generovat fondy na boj s koronavirem. A dokázal přesvědčit lídra opozice Bennyho Gantze k vládě „národní jednoty“ namísto dalšího nekonečného přetahování, protože „virus nepočká“. A zůstal v jejím čele, přinejmenším pro příští rok a půl, načež by se měli oba prostřídat. Opoziční koalice se rozpadla, většina lidí, kteří pro ni hlasovali, cítí zradu… Ale Bibi Netanjahu je hráč a znovu to dokázal – zůstal nejen v čele státu, ale dokonce nejde ani před soud, kde měl čelit třem obviněním z korupce a následně i vězení. Člověk mu nemusí fandit, ale je třeba uznat, že je svým způsobem politický, možná politikářský génius. A protože se s Gantzem v zásadě shodnou v názoru na Palestince nebo Írán, jejich dvojblok slibuje další „napětí na Blízkém východě“, mám-li to říci eufemisticky.
V Čechách se nám začalo šířit, že Putin může kvůli koronavirové krizi přijít „o všechno“. No, je to tak zlé? Jiné hlasy naopak sdělují, že Rusko pozorně sleduje, jak na virus reagoval zbytek světa, a eklekticky si vybere to nejlepší. Co tedy čekat?
No, pokud se v Čechách šíří, tak to jistě bude pravda, ne? Nicméně, jinak platí, že Rusko snad už někdy v lednu zavřelo své hranice s Čínou a zakázalo vstup Číňanům na své území, teď se chystají na vrchol epidemie, přičemž čísla nakažených nebo mrtvých jsou svým způsobem srovnatelná s těmi našimi, do toho vysílají zdravotníky do Itálie, posílají pomoc do USA i jinam… Nevím, ale přinejmenším zatím se nezdá, že by Putin měl přijít „o všechno“. Nebo aspoň o něco. Rusové jsou sice rozpolcení při představě, že by jim mohl vládnout až do roku 2036, ale na druhou stranu mu rating aktuálně roste…
Pojďme se podívat na jakési zvláštní, „koronové“, vydání naší rubriky „zapomenutá bojiště“. Kromě Sýrie, kterou zatím ještě sledujeme, v rámci současného stavu upadla do tohoto stavu všechna ostatní problémová teritoria: Afghánistán, Jemen, Libye, Irák. Něco nového?
Překvapí vás, že se na „frontách“ světa nic nového neděje? Snad jen, že z Iráku odešli Britové, Francouzi a koneckonců i Češi, někteří oficiálně kvůli koronaviru, jiní kvůli tomu, že se neodehrává žádný „výcvik irácké armády“, ve skutečnosti ale nejspíš proto, že na základny západních armád pořád létají rakety. USA zatím nemají žaludek na to rozjet v Iráku už třetí válku, a tak je prostě lepší rychle zmizet, než si to rozmyslí. V Afghánistánu už Západ do ničeho nezasahuje, a tak si to Tálibán dál rozdává s „kábulskou“ armádou, zatímco do Kábulu vysílá oficiální delegaci, aby dohlížela na propouštění zajatců. To musí být neuvěřitelná situace, škoda, že u toho nejsem. V Jemenu rebelové z uskupení Ansar Alláh dobývají další a další území na severu země a kontrolují už značnou část hranice se Saúdy, kteří sem tam podniknou ještě odvetné nálety, ale jinak prý už jsou – znovu – ochotní vyjednávat o míru. Přitom prý ale z letadel na obydlené čtvrti shazují roušky a masky infikované koronavirem. Pokud je to pravda, tak je to fakt humus. Saúdský, ale protože jsou to naši věrní a nedotknutelní spojenci, tak i náš. A v Libyi koronapříměří trvalo snad jen den a už týden Haftarovi rebelové znovu stahují smyčku kolem Tripolisu, přičemž turecká armáda i „dovezený“ syrský džihád hlásí větší a větší ztráty… Toť v kostce. Jak říkám, nic nového.
Co bychom jinak měli sledovat?
V tom zmatku, v němž se svět ocitl, je těžké vypíchnout jedinou věc. Ale vyhmátnout něco, co by napovědělo o budoucí podobě „světového řádu“, to by bylo…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
