Na úvod besedy, která se v Praze odehrála v rámci projektu Názorování, se diskutující pokoušeli určit, jaké vlastnosti a charakteristiky by měl ideální prezident naplňovat.
„Nejsem příliš náročný,“ ujistil několik desítek přítomných bývalý velvyslanec Petr Kolář. Člověk, který zastává prezidentský úřad, by měl být dle jeho představ někdo, kdo je slušný, ctí naši ústavu, hlásí se k odkazu Tomáše Garrigua Masaryka a Václava Havla a nezpochybňuje ukotvení České republiky na Západě. Měl by také dokázat sjednocovat společnost, ale nikoliv za cenu podlézání veřejnému mínění. Kolář soudí, že prezident musí umět jít proti proudu a obhájit svůj názor, přestože na to může politicky doplácet.
„Možná by se hodilo, kdyby to byl psychiatr nebo aspoň psycholog,“ navázal bývalý diplomat s tím, že takový člověk by měl mít předpoklady pro to, umět se vcítit do společnosti a určit, proč je tak zmatená a vyděšená. „A dokázal by zmateným lidem ukázat světlo na konci tunelu. Ne je ještě více děsit a mást a dovést k panice, aby je mohl ještě lépe manipulovat,“ zdůraznil Kolář. Konkrétní jméno vhodného kandidáta na prezidentský post ale bývalý diplomat odmítl sdělit.
Fotogalerie: - Názorování o prezidentovi
Šéfredaktor Respektu Erik Tabery si vystačil s krátkým konstatováním: „Měl by to být člověk, který ctí pravidla a jeho celoživotní příběh říká, že tomu úkolu dostojí.“
Michal Horáček, který již oznámil úmysl kandidovat na příštího českého prezidenta, upozornil, že nemá smysl si představovat ideální charakteristiky prezidenta. Dle jeho názoru je třeba se bavit až o konkrétním kandidátovi, který se hodlá ucházet o prezidentský post. Jinak se pohybujeme jen v rovině snů.
Taktéž bývalý předseda a dlouholetý místopředseda Senátu Parlamentu České republiky Petr Pithart se odmítá bavit o ideálním kandidátovi na českého prezidenta. Podle něho totiž problém nespočívá ani v přímé volbě, proti níž vehementně bojoval, ani v osobě na Hradě. „Problém spočívá v tom, že česká veřejnost je odjakživa laxní k pravidlům a zvláště ústavě. A vždycky, pokud prezident překračoval ústavní hranice, tolerovala mu to a nikomu to nevadilo,“ kritizoval Pithart. „Jestliže je společnost laxní k ústavě, má, co si zaslouží,“ myslí si.
Psali jsme:
Petr Kolář upozornil, že se musíme snažit, aby nám nikdo naši zemi neunášel, nepřivlastňoval si ji a neznásilňoval nás. Z pozice bývalého diplomata, který poznal řadu hlav států, shrnul, že pro všechny by mělo být společné, že se chovají slušně, ctí svoji zemi i ústavu, podle níž se mají řídit. Neměli by také relativizovat dobro a zlo, neplést si spojence a nepřátele a nebýt nástrojem vlivu cizích mocností proti vlastní zemi.
Erik Tabery spatřuje jednu z chyb současného Hradu v arogantní komunikaci s veřejností. Hradní duo (prezident Zeman a jeho mluvčí Jiří Ovčáček) dle šéfredaktora Respektu hraje na nejnižší lidské pudy a v neposlední řadě ohýbá minulost ve svůj prospěch. „To znamená, když jsem článek četl, tak musí to být pravda, i když neexistuje,“ poukázal Tabery na kauzu novináře Ferdinanda Peroutky a článku „Hitler je gentleman“, jehož má být dle Hradu autorem. „Nesmíme přistoupit na to, že je možné tvrdit, že ten článek možná existuje, i kdyby se nenašel,“ burcoval novinář Respektu.
„Z tohoto hlediska mi přijde, že hradní komunikace je děsivá a přijde mi naprosto nepředstavitelné, že mluvčí prezidenta označí současné Německo za Třetí říši,“ pokračoval Tabery v kritice Hradu. Podobně jako Petr Pithart přitom považuje za děsivé, že reakce na taková vyjádření prezidentova mluvčího jsou strašně malé. Šéfredaktor Respektu by očekával, že se po těchto Ovčáčkových slovech ozve vláda a mluvčího prezidenta usměrní.
Ve svých dobách prý vláda donutila i takovou osobnost, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk, aby respektovala její zahraniční politiku. A vláda údajně dokonce schvalovala prezidentovy projevy, které se týkaly zahraniční politiky. „I tahle legenda legend, která se zasloužila o stát, ctila pravidla, i když by se to zdálo skoro neuctivé,“ podtrhl Tabery a povzdechl si, že v současném Česku se jiné instituce nepokouší usměrnit prezidenta Zemana, aby dodržoval pravidla.
Michal Horáček považuje za zásadní, aby se důsledně ctily vedle psaných pravidel i ta nepsaná (neboli zvyklosti). Protože jestliže začneme říkat, že nějaké zvyklosti jsou idiotské, nabouráváme tím společný konsenzus vnitřního respektu vůči hernímu prostoru, v němž se potřebujeme pohybovat. Na rozdíl od Erika Taberyho a Petra Pitharta, kteří si myslí, že tu odpor proti porušování pravidel je malý či žádný, Horáček vytušil, že odpor tu je a stačí jen malá rozbuška, aby propukl naplno.
Proti této myšlence se ozval Petr Pithart, který znovu zdůraznil, že lidem je porušování pravidel v podání prezidenta jedno. „Pořád mluvíme o pravidlech, tak konkrétně: zahraniční politiku České republiky tvoří vláda – tedy výkonná moc – prezident, který je její součástí a který akorát reprezentuje stát navenek – se téměř od počátku vychyluje ze zahraniční politiky státu. A co dělá vláda? Vede akademickou debatu, že by mu neproplatila nějakou zahraniční cestu, a pak mu jí proplatí. Neozývají se nejenom lidé, ale i ústavní orgány. V tom je ten problém,“ zlobí Pitharta. On sám kandidovat na prezidenta nehodlá, jak vůbec poprvé odhalil na veřejnosti. Kvůli svému pokročilému věku by totiž nestačil fyzicky na předvolební kampaň. „Pan Tabery to hezky napsal, že jsem starej,“ rozesmál publikum.
Plebejství porazilo bohatou šlechtu z exilu
Otázka z publika na téma první přímé volby a předvolební kampaně konečně trochu debatu rozproudila. Do té doby diskutující veskrze souzněli v názorech, nyní se objevily hlubší názorové rozpory – zejména stran osoby neúspěšného kandidáta na prezidenta Karla Schwarzenberga.
Jako první si vzal slovo Michal Horáček, který kriticky podotkl, že v historicky první přímé volbě českého prezidenta zaznívaly pouze určité výkřiky a bonmoty, ale na zásadní politická témata se nedostalo. On sám si prý odnesl z předvolební kampaně poučení, že nelze podceňovat voliče v oblastech mimo Prahu. „Lidi tam nechtějí být považovaní za burany a vidláky. Cítí se špatně, i když jim někdo doporučuje, koho volit za prezidenta,“ vysvětlil Horáček. Na svých cestách po regionech prý vysledoval, že mnoho lidí se cítí být uraženo, že se jim nedostává dostatečného respektu.
Petr Kolář poznamenal, že ve druhém kole, kam postoupili dva nejvýraznější „alfa samci“, šlo o to, kdo je nejpřijatelnější pro většinu obyvatel. Miloš Zeman zvítězil, protože se mu dle exdiplomata povedlo namluvit lidem, že jim nabízí větší jistotu než Schwarzenberg, který byl navíc v kampani hendikepován podpásovými a lživými útoky na jeho němectví a manželku, která je spojena s nacisty, což, jak se později ukázalo, nebyla pravda. „Bohužel ta míra plebejství se zdála většině asi příjemnější než z exilu importovaná bohatá šlechta,“ uvedl Kolář.
Erik Tabery namítl, že mluvit o plebejství je riskantní, protože v kampani byla celá řada chyb. Jednou z nich bylo podcenění společnosti, která prý byla podinformovaná – vůbec nevěděla, kdo to je Miloš Zeman a co v minulosti prováděl – a tak prý o jeho zvolení rozhodla média, protože se Zemanovi povedlo opanovat rozhovory s novináři. Karel Schwarzenberg a jeho tým dle Taberyho udělal chybu v tom, že až příliš spoléhal na obrovské kouzlo, které bývalý předseda TOP 09 má. „Ale prezidentská volba musí přesahovat hranici, jde o to, co lidé budou mít z toho, když zvolí toho a toho. V prvním kole bylo cítit, že se kampaň vyčerpala. Byl to zajímavý pán a tečka, do regionů to nemělo potenciál překročit,“ myslí si Tabery.
„To, že Zeman vyhrál proto, že byl neomalenější a že strašně lhal a nikdo to nezkoumal, protože se říkalo ‚aspoň s ním bude sranda‘, že to byla špinavá kampaň, říkají většinou ti, co prohrají. Co je třeba zkoumat první, jsou naše vlastní chyby,“ rozporoval Taberyho i Kolářovy závěry Horáček.
„Pan Tabery tady říkal, a to jsem se skoro zasmál, že pan Schwarzenberg je velká charismatická postava. Jak pro koho ale? Možná tady, ale v Hodoníně nebo Karviné lidé vidí pána, který má zpívat českou hymnu, a on jí neumí,“ poukázal na trhliny v novinářově uvažování. Horáček následně zdůraznil, že podporoval a volil Karla Schwarzenberga. Ale kníže prý nemohl čekat úspěch, když ani neuměl hodit hlas sám sobě, čehož si lidé pochopitelně všimli.
Za jeden ze základních omylů předvolební kampaně Horáček rovněž považuje to, že se hovořilo o tom, že kandidát musí mít jakýsi „plebs appeal“. „To je strašný, lidi to uráží,“ kritizoval textař. „Vyhrál Zeman, protože lidem se zdálo, že Schwarzenberg je nad lidmi příliš vysoko a nebere je vážně,“ dodal.
Taberymu nedalo, aby se neozval, neboť Horáček se dle jeho názoru dopustil argumentačního faulu a navíc si na něm prý dělá kampaň. Novinář poukázal na to, že upozorňoval na limit charismatu Karla Schwarzenberga a Horáčka upozornil, že dělá možná velkou chybu v tom, že lidem, kteří jsou aktivní ve společnosti, říká, že by se za to měli stydět a že podstatnější je většina, čímž de facto společnost rozděluje do dvou protichůdných táborů.
„Připadá mi to od vás dost jako faul. Není to žádná kampaň, takhle mluvím léta,“ vrátil Horáček Taberymu. Do diskuze následně vstoupil Petr Kolář, který uznal, že je třeba začít u vlastních chyb, jak povídal Michal Horáček. „Bylo nám líto, že to tak nějak Karel nezvládl. Ale trvám na tom, že ta kampaň proti němu těžila na tom, že nebyl schopen dělat takové fauly, chtěl si udržet úroveň a oni to proti němu zneužili,“ trval na svém exdiplomat.
Mesianismus Petra Koláře
Na závěr debaty se diskutující pokoušeli přijít na to, jak spojovat společnost. „Musí najít míru a být trochu před veřejným míněním, ale ne moc. To je umění, to umět. Když se utrhnete, jako se někdy utrhával Havel, lidé mu přestávali rozumět,“ uvedl Petr Pithart.
„Nevím, sám to nedokážu,“ reagoval Petr Kolář. „Neumím tak dobře naslouchat. Někdy ztrácím s lidmi trpělivost, protože jsem si za dvacet let v diplomacii musel dávat pozor na to, abych lidi pochopil a přesvědčil. Teď už jenom vím, nebo si myslím, že vím, co je správné. Cítím v sobě jistou nezdravou míru mesianismu – mám lidem někdy chuť dát za uši. Říkám jim: Patříme na Západ, ne na Východ. Naši spojenci jsou tady, ne na Východě. Chceme žít v právním státě? Tak začněme u sebe, dělejme to všichni. Chcete, aby vám někdo sliboval hodnoty? Tak jste odsouzeni k tomu, co už říkal Aristoteles: člověk, který preferuje jistotu nad svobodou, si zaslouží býti otrokem. A dobře vám tak,“ rozhorlil se Kolář.
„Budete morální vítěz prohraných voleb,“ glosoval jeho slova Pithart, čímž rozesmál publikum.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Štěchová
