Černý byl jako první nehudebník uveden do Síně slávy hudebních cen Anděl. Mimo jiné spolupracoval s měsíčníkem Melodie, byl prvním šéfredaktorem časopisu Rock&Pop, vydal několik knih o hudbě, uváděl rozhlasové pořady nebo psal texty na obaly gramodesek. I když je vnímám především jako znalec dění na populární scéně, jeho prvním článkem s hudební tematikou byla recenze inscenace Bizetovy opery Carmen ve Smetanově divadle v deníku Večerní Praha v roce 1956.
Jeho jméno se v novinách objevilo o čtyři roky dříve, než vydal první hudební recenzi. Jako sportovní novinář zasílal do tehdejšího deníku Lidová demokracie výsledky lukostřeleckých závodů, později pracoval jako sportovní novinář v časopise Československý sport. Sám se aktivně věnoval lukostřelbě, stolnímu tenisu, basketbalu, házené, fotbalu a běhu na střední tratě.
Ještě před několika lety i přes pokročilý věk absolvoval měsíčně osm až deset poslechových pořadů v klubech po celém Česku s programem Ro(c)kování nebo s různými monotematickými pořady. Jedním z jeho posledních veřejných vystoupení byl poslechový pořad Ro(c)kování v Praze U Kaštanu 13. června 2022, který z větší části věnoval nadcházejícím 80. narozeninám Paula McCartneyho. Autorizované souborné vydání hudební publicistiky Černého vydává pod názvem Jiří Černý... na bílém nakladatelství Galén. První díl vyšel v roce 2021 s podtitulem Nejen hudební vzpomínky z Klubu osamělých srdcí seržanta Pepře 2005-2009 jako dárek k Černého 85. narozeninám.
Fotogalerie: - Mše za Karla Kryla
Kolegové vzpomínají na Černého jako na hudebního publicistu zásadního významu
Jako na hudebního publicistu zásadního významu vzpomínají na zesnulého Jiřího Černého jeho novinářští kolegové. Podle předsedy České hudební akademie (ČHA) Jana Vedrala jeho důležitost ilustruje i to, že ve chvíli, kdy v ČHA umožnili, aby se členem Síně slávy stali i nehudebníci, stal se ten samý rok jejím členem. Mladší hudební publicisté na něj vzpomínají v souvislosti s působením v měsíčníku Rock&Pop. Slova uznání našel i hudebník Oldřich Říha, se kterým měl Černý rozpory.
Hudební publicista a moderátor Miloš Skalka zdůraznil, že Černý jako první pochopil, že na hudební scéně hudbu let minulých najednou v 60. letech vystřídal nový fenomén, rokenrol. „Byl prvním, kdo o tom začal nadšeně psát, protože v tom cítil budoucnost muziky. A nevyčerpatelnosti rockové muziky se věnoval i ve svých sleevenotech (textech na obaly desek) a při vybírání nejrůznějších kompilací. A když klasická rokenrolová vlna opadla, tak se přeorientoval na autorskou folkovou muziku a stal se propagátorem tohoto menšinového žánru,“ uvedl Skalka.
Černý mimo jiné spolupracoval s měsíčníkem Melodie a byl prvním šéfredaktorem časopisu Rock&Pop. „Jiří Černý měl u začátku časopisu Rock&Pop naprosto zásadní význam. On sice nebyl prvním člověkem, který by to rozjížděl z vlastní vůle, ale když ho Vojtěch Lindaur a další oslovili, zda by chtěl být šéfredaktorem, tak přes svoji značnou nevoli, protože nikdy nechtěl ničemu šéfovat, do toho šel a sehrál při jeho vzniku důležitou roli,“ vzpomínal Petr Korál.
Fotogalerie: - Obětem komunismu
Jaroslav Špulák považuje za štěstí, že byl Černým a dalšími kritiky přizván do začátku časopisu Rock&Pop. „Tím, že jsem měl možnost tam s nimi být, tak jsem se učil od nejlepších. A Jirka byl ten úplně nejlepší ze všech. Vzpomínám si třeba na to, když mi Jirka Černý během patnácti vteřin vysvětlil, co ve článku, který jsem napsal, bylo dobře a co tam bylo špatně,“ řekl.
Za svůj profesní život se Černý seznámil s mnoha hudebníky, s mnohými z nich se spřátelil, ale nikdy osobní sympatie nepromítal do recenzí. Legendárními se staly jeho polemiky s kapelou Katapult a jejím lídrem Říhou. Její úspěch označil za „vyhnaný manažerskými prášky“ a mylně jí předvídal krátkou kariéru. „Černý byl velký borec, a i velcí borci občas uletí... Je mi to líto, necítím zášť a myslím, že dělal svoji práci dobře. Já jsem to respektoval. Kouř od kritiky dostávali občas i Black Sabbath, AC/DC, prostě skoro všichni,“ řekl Říha.
Uznávaný publicista Černý se v listopadu 1989 účastnil založení Občanského fóra a v prosinci 2011 v Lucerně uváděl koncert Pocta Václavu Havlovi. „Myslím, že to byl vždycky velice slušný člověk, který stál na správné straně. Nejviditelnější to bylo během sametové revoluce na Václavském náměstí, kde moderoval demonstrace, ale bylo to už dávno předtím. Začalo to jeho propagací Karla Kryla a pokračovalo to na všech jeho poslechových pořadech, pokud je zrovna mohl v době normalizace dělat,“ sdělil Ondřej Bezr. „Dodnes si pamatuju, že někdy v roce 1987 pod matoucí název poslechového pořadu Průkopnice českého rocku, ukryl Martu Kubišovou. Setkal se s různými omezeními a zákazy, nebyl to úplně typický disident, ale díky tomu se mohl veřejně objevovat a nějakým způsobem formovat moji generaci dorůstající ještě za totality,“ dodal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: čtk
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
