Když ihned po inauguraci 20. ledna začal Trump s nebývalým zápalem úřadovat, reakce jeho podporovatelů sahaly od opatrného optimismu až po naprosté nadšení. Trump sliboval návrat pracovních míst do Spojených států, ochranu domácí ekonomiky, omezení imigrace, „vyčištění bažiny“ – tedy odstavení globalistických elit a proponentů tzv. deep state, a ukončení či alespoň omezení amerických vojenských dobrodružství. Vstřícné signály pak vysílal i k Rusku a svitla tak naděje na urovnání vztahů mezi oběma mocnostmi.
Ani ne tři měsíce od Trumpova nástupu do funkce je jasné, že minimálně ve třech posledně jmenovaných oblastech Trump naděje v něj vkládané zklamal. Mnohým pozorovatelům neuniklo už podezřelé nasměrování plošného zákazu vstupu na území USA, který se týkal například Iránu, který ale podporuje boj proti Islámskému státu, ne však petrodolarových mocností, jakkoli je veřejným tajemstvím, že podporují objektivně teroristické skupiny včetně IS.
K zásadnímu průlomu však došlo až začátkem dubna. Steve Bannon, který se hlásí k alternativní pravici (alt-right), byl ve středu 5. dubna odvolán z funkce v Radě národní bezpečnosti (National security council) a Trump v souvislosti s údajným plynovým útokem v Sýrii prohlásil, že jeho pohled na řešení války v Sýrii a prezidenta Bášara Asada se změnil. Trump totiž ještě před nedávnem zastával (na rozdíl od předchozího prezidenta Obamy) názor, že je možné dosáhnout míru v Sýrii i s legitimním prezidentem Asadem ve funkci.
K útoku plynem došlo 4. dubna v provincii Idlib a měl si vyžádat až 70 obětí včetně dětí. Není překvapením, že organizace napojené na takzvané povstalce označily za původce útoku okamžitě Syrskou Arabskou Armádu (SAA) a prezidenta Asada. Navzdory mnoha nejasnostem ohledně průběhu a rozsahu útoku (záchranáři bez ochranných obleků na místech údajně zasažených prudce jedovatým sarinem), tak jeho původci (Syřané vinu odmítli, Rusové informovali o zasažení skladu chemických zbraní, ovšem patřících povstalcům) Trump v podstatě ihned přijal verzi, že viníkem je Asad. Není od věci připomenout, že k chemickému útoku došlo v Sýrii již v roce 2013, byly z něj obviněny vládní jednotky, později se ale ukázalo, že útok přišel ze strany povstalců. V noci z 6. na 7. dubna místního času zaútočila americká armáda na příkaz Trumpa raketami dlouhého doletu Tomahawk na leteckou základnu SAA Šajrat poblíž města Homs.
Neproběhlo žádné vyšetřování. Trump se „spokojil“ s prohlášením exilové organizace, napojené na teroristické skupiny. Útok na území suverénního státu, navíc bez mandátu OSN, označil za „vrcholný národní zájem“ v boji proti terorismu a šíření chemických zbraní. Nemyslím si, že by Trump byl tak hloupý a neuvědomoval si, že skutečnost může a pravděpodobně je složitější. Moc dobře ví, že Asad není hloupý, neexistuje rozumný důvod, aby potom, co byla i USA akceptována jeho legitimita a navíc v době, kdy je blízko vítězství nad povstalci, spáchal válečný zločin. Vysvětlení je nasnadě: zaúřadoval zmiňovaný „deep state“, tedy aliance zájmových skupin finančníků, vojenského průmyslu a tajných služeb, která prosazuje své vlastní zájmy i oficiální politice navzdory. Trump evidentně svoje proklamované „vyčištění bažiny“ nemohl nebo nechtěl zrealizovat, a ta ho pohltila. Můžeme spekulovat, zda v tomto konkrétním případě nejde i o snahu usmířit si tajné služby, s nimiž byl od počátku mandátu Trump v konfliktu.
Situace okamžitě využili povstalci, kteří zaútočili na pozice SAA v oblasti Palmýry, které se ocitly bez letecké podpory, zajišťované právě ze základny Šajrat.
Globalistické elity se zkrátka USA, coby své nejúčinnější silové zbraně, nechtějí vzdát. Jakým způsobem donutili Trumpa k přijetí jejich linie, nevím. Asi nejvýraznějším zastáncem globalistické orientace v Trumpově administrativě je jeho zeť Jared Kushner, který byl mimochodem se zmiňovaným odejitým alt-right antiglobalistou Bannonem ve sporu. Spekulovat lze také o skutečném zájmu globalistických elit na otevřeném konfliktu a angažmá USA v Sýrii: jde o vyvolání chaosu v oblasti po vzoru Libye, za účelem oslabení nejen Sýrie, ale i Ruska a potažmo Evropy? Mají magnáti vojenskoprůmyslového komplexu „jen“ zájem na válce jako takové, vzhledem k tomu že je pro ně finančně výnosná? Nebo jejich ambice sahají až k vyvolání otevřené války s Ruskem?
Poslední varianta se, prozatím, zdá zřejmě nepravděpodobná, Rusové byli údajně o útoku na základnu informováni a útok byl veden tak, aby ruské jednotky nezasáhl. Prezident Ruské federace Vladimir Putin se ovšem vyjádřil, že americký útok považuje za agresi proti svrchovanému státu a tedy akt odporující mezinárodnímu právu, navíc pod falešnou záminkou, a Rusko pozastavilo platnost memoranda o předcházení incidentům a zajištění bezpečnosti letů během operací v Sýrii.
Jisté je však jedno. Donald Trump zklamal naděje všech, kteří věřili, že ukončí agresivní mezinárodní politiku USA. Po zvolení Trumpa jsem napsal: „Nestanu se přes noc přítelem USA. Trump bude muset dokázat, že to co říkal, myslel vážně. Přesto, nervozita takzvaných světových elit spolu s krokodýlími slzami liberálů a globalistů celého světa signalizují, že se něco děje, že snad nastal posun k lepšímu. Že možná budou moci Evropané koukat přes Atlantik s důvěrou.“
Elity vrátily úder, slzy oschly. Směrem k USA musíme stále hledět s obavami. Bohužel.
Adam Berčík
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
