Byl to totiž on, kdo si loni na podzim vymohl, aby se předčasné parlamentní volby konaly už letos na jaře, v naději, že právě on bude jejich vítězem. Těžko si tedy může stěžovat, když tolik o vysokou státní funkci usiloval.
Zadruhé, na udílení stodenní milosti není čas hlavně proto, že stav řecké ekonomiky a financí a z ní se odvíjející potíže eurozóny je natolik kritický, že řešení nesnese žádný odklad.
Koneckonců, jeden odklad si už počátkem května vynutil výsledek předčasných voleb, na jehož základě se nepodařilo v Athénách sestavit vládu, takže minulou neděli museli Řekové k hlasovacím urnám ještě jednou. Během takřka dvouměsíční prodlevy se samozřejmě s dříve dohodnutými a slibovanými reformami nepohnulo ani o píď.
O to bude mít nyní předseda nové řecké vlády těžší, protože jeho hlavním předvolebním tahákem byl slib, že zemi vyvede z krize a že ji zároveň udrží v eurozóně. Nejtěžší úkol, který Antonise Samarase v nejbližších dnech čeká, je sestavit tým, který by vyjednavačům zastupujícím trojici Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu vysvětlil, že to nejmenší, co Řecko akutně potřebuje, je změna termínů plnění letos dohodnutého memoranda, především podmínky, že reformy se uskuteční do roku 2014. Samaras chce alespoň dvouletý odklad do roku 2016.
Mohlo by se zdát, že najít shodu na kompromisu by nemuselo být obtížné, protože i v Bruselu převažuje mínění, že v silách Řecka prostě není dohodnuté podmínky poskynutí finanční pomoci plnit a že navíc samotná politika škrtů ve státních výdajích nepřináší očekávaný účinek. Jak to řekl jeden z oněch citovaných, ale nejmenovaných unijních expertů: "Celý program reforem, jak byl dohodnut a schválen, vykolejil a bude třeba o něm jednat."
Zkušení evropští politici však znají i riziko spojené s podobnými situacemi. Riziko, že ohledy na oprávněné argumenty mohou posloužit i k vedlejším, zastřeným cílům. V případě Řecka tím hlavním rizikem je možnost, že si s ohledem na možné důsledky vlastního krachu či přinejmenším odchodu z eurozóny vynutí další finanční pomoc a zároveň se jeho nová vláda neodhodlá k reformám, které odmítají mnohé silné a vlivné skupiny.
Dosud se například nepodařilo zrušit pravidlo o uzavřeném počtu udělených licencí na nákladní dopravu, jejichž cena na černém trhu je proto několikanásobná. Podle odhadů ekonomických expertů by pouze odstranění takovýchto omezení bránících rozvoji některých odvětví – podobně jako nákladní doprava jsou na tom například i taxikáři – pomohlo výrazně zvýšit hospodářský výkon Řecka.
Odolat nátlaku zájmových skupin není nikdy snadné a vláda Antonise Samarase to bude mít ještě hodně těžké. Doma bude na každou její chybu či zaváhání v parlamentu číhat opozice v čele se sílícím levicovým sdružením Syriza vedeným Alexisem Tsiprasem. Lehké to nebude ani v samotné vládní koalici, v níž se sešly dvě strany, které ovládaly politický život v Řecku od roku 1974, kdy musela odstoupit junta plukovníků s tmavými slunečními brýlemi. Od té doby sice socialisté a konzervativci spolu soupeřili a střídali se u moci, ale těžko ze sebe smyjí odpovědnost za nynější neblahý stav veřejných financí a ekonomiky.
První náznaky, zda je možné dospět k úlevě alespoň v podobě ústupků, co se týče kalendáře uskutečňování reforem, se mohou, anebo naopak nemusí potvrdit na konci příštího týdne, kdy se v Bruselu sejde pravidelný pololetní summit. V jeho sestavě budou někteří noví a důležití hráči. Francouzský prezident François Hollande si atmosféru vrcholné unijní schůzky už jednou v květnu užil, ale až nyní půjde takříkajíc do tuhého. Právě na jeho podporu Antonis Samaras, kterého čeká příští čtvrtek evropská premiéra, spoléhá.
Protože nový řecký premiér se tradičního stodenního hájení nedočká, musí přemýšlet, jak na své kolegy v Evropské unii okamžitě zapůsobit. Nikdo ho však nebude litovat. O Antoniu Samarasovi je známo, že ve vedení země toužil stanout již od mládí. Nyní tedy má, co chtěl.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
