Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, co je štěstí? Muška jenom zlatá! Všichni si pamatujeme odpověď ze známého filmu pro pamětníky. V článku paní Tvarůžkové v Mladé frontě Dnes jsem se ovšem dověděl daleko překvapivější souvislosti.
Křivka štěstí prý vzrůstá s věkem. Nejméně šťastní jsme v naší zemi, když je nám asi 48 let. Skutečně jen stačí vydržet a budeme stále šťastnější? Od šedesátky dál tato křivka stoupá už úplně strmě, kolem devadesátky bychom tedy měli být nejšťastnější.
Možná se jen svět vrací ke staré známé pravdě, že staří lidé jsou považováni za moudré a zkušené. Méně slyší, méně vidí, moc nenachodí, ale jako by byli teprve ve vyšším věku schopni lépe rozlišit podstatné od nepodstatného. V mládí se trápíme neúspěchy, nesnázemi a možná ve stáří jsme vděční i za to, že nás nic nebolí a že svítí sluníčko.
Existuje dokonce i vážně míněný názor, že jak bude stárnout celosvětová populace, konečně začnou mít šťastní a rozumní lidé ve světě většinu. Snad se potom lépe domluví.
Nedá mi to, abych nepřipomenul názor víry. Jako křesťané totiž věříme, že nám byla do srdce dána touha po štěstí. Bylo by podivné a absurdní, kdybychom nemohli skutečného štěstí dosáhnout. Známý mladistvý hříšník a starý světec svatý Augustin píše ve svém Vyznání: „Nepokojné je mé srdce, Bože, dokud nespočine v Tobě.“
Snad tedy jen k stáru začínáme lépe vidět ne očima, ale srdcem. Víme už, že štěstí nespočívá v novém rychlém autu, ve velikosti stravovacích porcí a dovolené. Jak říkala babička televizního kuchaře Emanuela Ridiho: „Čas radostně strávený s přáteli a blízkými se do délky života nepočítá.“
Věřím tedy, že si takto svůj běh života prodloužíme a dozrajeme k moudrosti a poznání, v čem a kde je ono pravé štěstí.
Komentář zazněl v pořadu Glosa Dominika Duky | Stanice: ČRo Radiožurnál Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
