Eva Valerie Maxová: Ministryně Marksová obhajuje chovance z pasťáku v Chrastavě

V naší zemi máme "osvícené", kteří v zájmu nejmenovaného bourají staré dobré a fungující. Veřejností oblíbení představitelé a ochránci všech nespravedlivě stíhaných a diskriminovaných. Pohybují se jako sloni v porcelánu a hlásají svá velikášská prohlášení, která nakonec skončí v propadlišti dějin.

Výchovný ústav Chrastava v září 2016 skončí, podle chrastavského starosty Canova je jejich pasťák považován za druhé nejpřísnější zařízení pro mladistvé delikventy v ČR, často jsou sem chovanci dovezeni policií v poutech, která jim policie sejme teprve před předáním chovance vychovateli.Velký obdiv patří všem zaměstnancům tohoto ústavu.

Vše začalo tímto rozhodnutím ministryně školství Valachové (viz můj první blog ke kauze "Chrastava"):

Předpokládám, že výchovné ústavy mají plnit důvody jim ze zákona dané, proto je zarážející, s jakým zjištěním dnes přišla ministryně práce a sociálních věcí Marksová, když vyhlásila, že v chrastavském ústavu nikdo nebezpečný není, a že by třetina umístěných měla odejít do svých rodin.

Marksová se snaží problém cíleně překlopit a tím obhájit prvotní nevhodný a destruktivní krok Šabatové, když ústavní režim hodnotí slovy:

"Děti, které se tam dostaly s problémy typu záškoláctví nebo s psychickými problémy, se dostaly do systému, kde jim oholili hlavu, dali jim dali jim erární oblečení a zakázali styk s rodinou. To já považuji za naprosto skandální. I já bych v takové situaci chtěla rozkopnout dveře. Uvědomte si, že to může být i vaše dítě, které se do takové situace dostane."

Velmi emotivní vyjádření paní ministryně, zřejmě žije v omylu, že do podobného zařízení se dostávají slušně vychované děti z dobrých rodin, které byly naším systémem uneseny a jsou zde týrány.

Představa paní Marksové rozkopávající dveře pasťáku je hořce úsměvná až trapná, pokud ji budou chrastavští chovanci číst a považovat ji za návod, jak se dostat ven, mohou v ústavu začít objednávat nové dveře.

Ano, i takové máme v naší zemi ministry. Fundované a naprosto v obraze s potřebou dokázat si, že ze své pozice mohou. Co takhle pár informací před tím, než se začne poukazovat na nevhodnost umístění mladistvého do pasťáku?

Výchovný ústav je přímo řízená organizace MŠMT. Základním legislativním dokumentem pro činnost tohoto zařízení je Zákon č. 109/2002 Sb., který byl změněn Zákonem č.383/2005 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních.

Uvedený zákon zároveň mění označení klienta na dítě. Jedná se tedy podle vymezení zákona o děti od 15 do 18 let, ve výjimečných případech 12 let. Výchovný ústav plní ve vztahu k dětem funkci výchovnou, vzdělávací, a sociální. Poskytuje péči mravně narušené mládeži se závažnými poruchami chování, která se rovněž může dopouštět trestné činnosti.

Většinu klientely výchovného ústavu tvoří děti se soudně nařízenou ústavní nebo ochrannou výchovou. Jedná se především o mládež, u které se projevují závažné poruchy chování a učení, nebo problémy v oblasti trestné činnosti. Další část klientů tvoří děti z patologického nebo znevýhodněného prostředí.

Základním dokumentem zařízení souvisejícím s procesem resocializace je "Reedukační a resocializační program výchovného ústavu".

Úkoly, které má ústav plnit jsou následující:

- Ovlivnění postojů a chování dítěte směrem k vyšší prosociálnosti
- Změna vnitřního psychického vnímání jedince
- Úprava chápání vnějšího světa
- Nabídka smysluplných programů a činností
- Snaha o změnu postojů a chápání sebe samého

Jednou ze základních jednotek v organizaci ústavu je tzv. výchovná skupina, kterou tvoří 5 – 8 dětí. Zpravidla tato zařízení mívají 4 – 6 výchovných skupin. Děti jsou do výchovné skupiny zařazovány na základě jejich výchovných a vzdělávacích problémů.

Pro vaši představu, jak může vypadat takový chovanec výchovného ústavu:

Chlapec 16 let. Žije pouze s matkou a má dalších 5 sourozenců. Otec se podle něj zabil pádem z okna při sebevraždě. Dodnes to není jasné. Od počátku byl žákem speciální školy. Ve škole byl velmi agresivní a napadal spolužáky. Dopouštěl se trestné činnosti, především krádeží. Několikrát byl hospitalizován na dětské psychiatrii. Jeho agrese vyplývá z diagnostikovaného syndromu CAN - týrané dítě. Mluvený projev je u chlapce překotný a bez cenzury. Je málo samostatný a vykonávané činnosti vyžadují neustálou kontrolu. Jedná vždy pudově na základě momentálního vnuknutí. V afektu je téměř nezvladatelný. Je bezohledný, agresivní a útočný. (Zdroj: D. Hradecký, Resocializace v podmínkách výchovného ústavu, UTB Zlín 2013)

Hradecký provedl kvalitativní výzkum v jednom z našich ústavů, kde pokládal některé otázky a získal i tyto odpovědi:

"Proč jsi ve výchovném ústavu?"

"No, kradl jsem a mlátil debily ve škole. S nima se to nedalo, to byli trotli úplní."

"Rval jsem se a kradl. Pořád jsem taky utíkal, protože mě to nebavilo. Pak jsem se dostal k drogám a chlastu."

Na otázku, co si myslí o škole, jak říkají pro ně nutném zlu, reagovali chovanci slovy (doslovně):

"Já nevím, co ta pi.a chce, abych poslouchal a pořád psal, nevím na co. Vykládá samé pi.oviny a ještě si to mám jako pamatovat? Je divný, proč se vůbec učí, když je to na ho.no."

"Ono stejně pokud to vezmete obecně, škola v pasťáku je na pi.u! Jak se tady můžou blbci jako my něco naučit!"

Pokud jde o režim a pravidla chování v ústavu ani tady nejsou "děti" spokojeny. Většinou režimem režimem a odmítají celý systém. Dochází k vulgárním a agresivním reakcím, které jsou podmíněny minulými zážitky. Vzdorovité chování dotazovaných odráží zkušenost z obav následného trestu za nesplnění určité povinnosti jako bylo předtím sehnat alkohol, cigarety a drogy.

"Pořád pravidla. Do hajzlu! No, některá jsou teda přísná."

"To záleží na tom, kdo je vyžaduje, když je to pi.us, tak ho mr.ám. On si myslí, že to funguje a nic nepozná."

Hradeckého šetření ve výchovném ústavu přineslo základní zjištění, a sice, že děti mají veskrze problém s dodržováním režimu a pravidel stanovených vnitřním řádem zařízení. Většinou rezignují na vzdělání, mají problém se soužitím ve skupině, kriminální minulost, jsou agresivní, často si prošly drogami, deprivacemi, negativními zkušenostmi, pocházejí z patologického a sociálně znevýhodněného prostředí svých rodin.

Resocializace dětí ve výchovných ústavech je dlouhodobý a náročný úkol, k němuž je třeba právě spolupráce odmítajících dětí. Dětí pocházejících z rodin, kde byly týrány, často svědky domácího násilí, sexuálního zneužívání, drogových závislostí. Rodiny plné zla, bolesti a smutku s odmítanými nechtěnými dětmi, budoucími obyvateli pasťáků.

Podle ministryně Valachové se:

"Předchozí šetření nezabývala tím, zda tam je či není oprávnění pro pobyt klientů, zda s nimi sociální pracovnice dostatečně pracovaly. Pokud tam značná část dětí a mladistvých nemá být, jsem ráda, že díky paní ministryni ( pozn. Marksové) začne OSPOD konat."

Podle Marksové se může asi třetina dětí okamžitě vrátit domů k rodičům.

A závěr?

Výchovný ústav má být místem resocializace problémových jedinců, kteří sem jsou umístěni na základě soudního rozhodnutí v zájmu jejich zdravého vývoje, vzdělávání a řádné výchovy.

Po dnešním vyjádření ministryně Marksové, že je v chrastavském ústavu třetina dětí omylem, se nabízí tyto otázky:

Zpochybňuje ministryně Marksová rozhodnutí soudu o jejich umístění zde?

Z jakého titulu je oprávněna k tomuto svému striktnímu vyjádření?

Vezme si svým návodem na svědomí další osud dětí, které budou časem propuštěny do svých nefunkčních rodin, odkud přišly se svými problémy?

Věří v jejich budoucí úspěšnou resocializaci bez odborného ústavního vedení a dohledu?

Bude pokračovat další likvidace výchovných ústavů, vždy spuštěná ombudsmankou, protože přece dítě s výchovnými problémy a kriminální minulostí, vlastně nic takového nemá, jen je třeba ho pochopit a věnovat se mu pozitivněji. Více slunce a uzdravující pseudohumanity pomůže. Opravdu?!

Nebo Marksová měla jen velkou potřebu si na kauze Chrastava přihřát svou polívčičku a připomenout tak naší veřejnosti svou známou "profesionalitu" a postoj MPSV k některým sociálně demokratickým přehmatům, které se v naší zemi udály a dál dějí. Pokud ano, může být pyšná.

V tomto případě se jí to podařilo.

Psáno pro blog.idnes.cz