Dnes bychom si sotva uměli představit starostu obce, který po tom, co právě oddal čerstvé novomanžele, se vrhl na nevěstu, aby na ní uplatnil své právo první noci. Patrně bychom takového starostu v lepším případě zavřeli do blázince. Spíš zavřeli do vězení pro pokus o znásilnění.
Problematická řešení problémů bychom obecně mohli členit na řešení nešikovná, nemravná a trestuhodná. Společné mají to, že jsme v jejich důsledku nespravedlivě omezeni ve svých právech, jen s tím rozdílem, že v prvém případě jde o omezení nešťastné, v druhém sprosté a ve třetím trestuhodné. Pro které hodnocení se v daném konkrétním případě rozhodneme, záleží na době, v níž žijeme, a poměrech, které v ní vládnou.
Lidem trvalo určitou dobu, než dospěli k závěru, že zmocnit se cizí věci bez souhlasu jejího majitele, je čin po výtce trestuhodný. Nadto nejprve museli vynalézt soukromé vlastnictví a zavést je do života.
Je psáno, že nemáme požádat manželky bližního svého. Byly doby, kdy žádající, někdy i požádaná, byli ztrestáni na životě. Dnes zanáší-li manželka s jiným než s bližním, ze zákona přiděleným, věc nepovažujeme za trestuhodnou. Pouze za nemravnou. Takové konání hodnotíme jako sprosté. Jde o znatelný posun ve vnímání manželky. Původně byla chápána jako majetek, stejně jako služebnictvo či domácí brav. Zcizoložila-li, byl takový akt ze strany cizoložníka vnímán jako akt svévolného omezení práva majitele nakládat se svým majetkem. Proto byl utracen stejně, jako kdyby cokoli ukradl. Nakonec i dnes najdeme společenství, kde v podobných případech podobně postupují.
Co bylo kdysi trestuhodné, dnes chápeme jako mravní poklesek. A naopak. Co dnes považujeme za trestuhodné, naši někteří předci chápali pouze jako kavalírský prohřešek. Dokonce i tehdy, kdy svého bližního o svá práva připravili absolutně, tedy ho zabili. V pravěku rozbitím lebky kyjem. V novověku v ritualizovaném souboji, kdesi za hradbami města.
Nechápu proto rozčilení některých našich dnešních poslanců nad počínáním policie a státních zástupců. Zkoumají stejně jako tak lidé činili kdykoli v minulosti, zda čin, jenž považujeme zatím jen za nemravný, se nám nezačne jevit i jako trestuhodný. Politické obchody, ač jsou součástí praktické politiky, nutně nemusejí být a zpravidla nebývají mravně čisté. Ne vždy jsou totiž konány ve prospěch obecného dobra. Jejich naplněním je tak veřejnost krácena ve svých právech jediného demokratického suveréna. Nemravnost to někdy může být opravdu až trestuhodná. Je tudíž na místě prozkoumat, zda jde opravdu jen o kavalírský prohřešek, anebo zda se nejedná už o zločin. Rozhodnout tak či onak nemohou poslanci. Musejí policie, státní zástupci a soudy.
Žádný strom totiž neroste do nebe. Ani ten poslanecký. I když jsou i dnešní poslanci jakousi obdobou vrchnosti, jejich vrchnostenství už drahný počet let rozhodně nepochází od Boha.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
