Jan Campbell: Lidská tragikomedie

29.07.2017 15:36

Dění ve světě je čím dál tím více nejenom nebezpečnější, ale i zajímavější, především tehdy, když si přiznám, že nemohu na něm nic (z)měnit, o to více však mohu (z)měnit svoji pozici, tím i pohledy a obohatit se bez peněz.

Jan Campbell: Lidská tragikomedie
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jan Campbell

U sousedů na Ukrajině se rychle transformoval přátelský vztah pánů Porošenko a Sakašvili do otevřeného nepřátelství. Ve vzdálenějším Rusku prezident Putin pozorně sleduje, jak se plní sklenička trpělivosti jeho trpělivostí. V ještě vzdálenějším Pakistánu zaujaly panamské papíry Vrchní soudní dvůr státu natolik, že odstranil podle platného zákona od moci šéfa státu Nawaze Sharifa. Z dalekého Japonska k nám doletěla zpráva Japan Times obsahující vážný zájem o Pchjongjang. To je hlavní město KLDR. V hlavním městě státu, který má být potrestán strýcem Samem, žije podle odhadu 23 milionů nepřátel nejenom USA, ale prý celého světa. Podle doručené zprávy Japan Times se ale nejedná o rakety nebo válku, ale o pivo! Je přece léto, i tak daleko. V letním horku Pchjongjangu rozhodli nepřátelé USA zrušit lidový festival piva a nabídnout svému lidu nový druh velice drahého piva. To v době, kdy je možné ve160 pivnicích Pchjongjangu si koupit litr piva za 6 centů. Světe, div se!

U jednoho ze západních sousedů, SRN, se transformuje přátelský vztah EU s USA do něčeho nového. Zatím nemohu to něco konkrétně popsat. Jinak vždy s úsměvem nasměrovaným za Atlantik se pravděpodobně dobře vyspalý a střízlivý předseda EK Jean Claude Juncker (JCJ) zamračil při poslechu ranních zpráv, které přicházejí z amerického Senátu, Kongresu a Bílého domu. Možná se ptal sám sebe: Kdo vlastně vyhrál? Vyšetřovatel, pravda a spravedlnost, anebo trapnost nad trapnost a ostuda Spojených států? Odpověď nenašel, a tak se rozhodl pustit do světa hrozbu o evropských sankcích směrem za Atlantik! Ano, na Západ, ne na Východ. Tam jich budou mít brzo více než dost. S jakým následkem pro nás, to se teprve ukáže. Než tomu bude, dívám se do knížky Daniel Sterna, Dobrodružství v Bílém Domě z roku 1998, osvěžuji si vzpomínky na commedia dell´ arte a nabízím je k zamyšlení.

Kořeny komedie dell'arte sahají až do antiky. První scénáře vycházejí z Plautových komedií přeložených v době renesance do italštiny. Nejdůležitějšími komickými postavami v komediích dell'arte byli sluhové. Pocházeli z venkova a vystupovali ve dvojici. První byl šikovný a chytrý, druhý byl hloupý nešika, například Skaramuš, italsky scaramuccia. Zatímco jeden diváky baví, druhý v nich vzbuzuje soucit. V komedii dell´arte tyto role kombinují charaktery, zesměšňující například španělské důstojníky. Podle Pavise 2003, str. 42 - Komedii dell`arte charakterizuje kolektivní tvorba herců, kteří gestickou a slovní improvizací vytvářejí představení podle stručné osnovy (udává příchody a odchody postav a hlavní členění fabule) a není autorským, předem vytvořeným a hotovým dílem.

Krátký pohled do historie vzniku komedie dell´arte v Itálii, kde první představení proběhlo v roce1568, však dovoluje vidět a porozumět mnohem více: co děje v USA, Bílém domě, týmu DJT a samozřejmě i v EU, EK a týmu JCJ. Všude v uvedených místech se projevuje divadelnost chování i při běžné denní komunikaci, která může mít i podobu ohnivé hádky.

Nová situace je extrémně komplexní

Šéf komunikace DJT, odkojen v Goldman Sachs, pan Anthony Scaramucci (1964) atakuje verbálně ředitele kanceláře Bílého domu, Reinhold Reince Priebuse (1972), a nešetří ani pana Stephen Kevin Bannona (1953), známého svými ultrapravicovými názory. Zatím co americký Kongres a Senát zpívají v duetu, nový zákon o sankcích proti Rusku, s přílohou sankcí proti KLDR, Iránu a bůh ví ještě proti komu, dovoluje přípravu dalšího aktu komedie. Tentokrát, ale již tragické. Kdo ví alespoň něco o vzniku komedie dell`arte nepřekvapí ho role obchodníků vyvolávajících na náměstí své zboží, ve středověku často doplněné o herce. Ti v podobě scénky názorně předváděli účinky výrobku. Ví také, o roli bavičů. A do třetice, bude vědět něco o karnevalu. Lidové jarmareční divadlo na Benátském náměstí sv. Marka bylo popsané řadou tehdejších cestovatelů. Dnes ho navštěvují bohatí s maskou.

Tragickými prvky v americké komedii skupiny seniorů s nepředvídatelnými následky pro Evropu a Rusko, je slepá, marná víra, že budoucnost, máme li mít nějakou, se bude řídit principy obchodu ala USA. Vše se vyvíjí dopředu, i když následky vývoje se mohou podobat minulosti. Bude li obsazen lákavý evropský trh s energetikou v hodnotě minimálně 400 miliard USD ročně monopolně USA, občanské nepokoje mohou urychlit transformaci spojenectví a přátelství s USA v nepřátelství a nenávist. Bude li trestán Irán, tentokrát ne kvůli atomovým zbraním, ale vlivu v regionu Blízkého východu, následky budou ještě horší. Irán bude totiž hrát svoji roli bez ohledu na USA a Rusko. Bude li pokračovat transformace amerického prezidentského systému do parlamentárního, bude DJT posledním prezidentem USA. Moc plutokracie bude ještě větší, než je tomu dnes, vládnout v USA bude za to lehké. O následcích pro svět se nebudu rozepisovat. Všechny tři scénáře dovolují prezidentovi DJT pouze tři možnosti: vetovat nebo podepsat zákon, nebo nedělat nic. Bude li DJT zákon vetovat, podezření ze spolupráce s Ruskem bude posíleno. Podepíše li DJT zákon, potvrdí to bezmocnost prezidenta s vážnými následky. Nebude li DJT konat, za 10 dní bude zákon stejně platný. Nekonání DJT se bude interpretovat jako slabost DJT a vedení Bílého domu.

Pro EU, podobně jako pro Ruskou federaci, nehledě na to, že nevíme nic o konkrétních a připravených sankcích Ruska proti USA, kromě těch dnes (28. 7.) vyhlášených, je nová situace extrémně komplexní. Důvěra pro případnou komunikaci v kritické situaci ve světě se již transformovala do homeopatického rozměru. Doba, kdy se prokáže pravda obsahu Pomož si, a bude ti pomoženo, se neúprosně blíží. Asymetrickým spojenectvím, která preferují členové EU a NATO, zvoní hrana. Doba, kdy se bude veřejně mluvit o podřízenosti, se blíží. Přitom mě napadá: Neztrácejme ani vteřinu, ten čas je ztracen, který nestráví člověk v hospodě! Tak nějak myslel Ladislav Klíma (1878 – 1928) v sžíravě satirické Lidské tragikomedii. Vším opovrhovat, všemu se smát, se vším si hrát – toť jediná Výše a jediná k Výši. To je krédo, kterým se řídí Kongres a Senát USA. Podobně jako Klíma, vciťují se do pozice Boha. Proto Svět pro ně vypadá jako nevinná hříčka absolutní vůle, neb jak známo i z Bible (Přísloví 8,31), Boží Moudrost si hraje na zemském okrsku. Lidská tragikomedie historického významu, na pokračování s Iránem, KLDR a možná i ČLR, má premiéru. Souhlasu netřeba.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Úroky dolů, a koruna drží

13:04 Zbyněk Fiala: Úroky dolů, a koruna drží

Snižování základní úrokové sazby na 5,25 procenta nás sice drží daleko od cílových 2 – 3 procent, al…