Betlémy, s postavami, zvířectvem, se stylizovanými stavbami a s prvky přírody, jsou jímavými projevy umění lidových autorů. Pro epickou monumentalitu, pro dojem, který mohou vyvolat, jsou nejpřitažlivější ony velké, tzv. stavěcí betlémy. S figurkami malovanými na lepence a vpíchnutými do mechového podloží. Z hlediska rozměrů jsou jejich protipólem betlémy skříňkové. Pozorovatel přístupný dojmům, zejména je-li rovněž alespoň kuse zasvěcen i v oblasti výtvarně estetické, může před lidovým betlémem cítit podobné duchovní naplnění, jakého se mu dostane před díly velkých renesančních či barokních malířů a sochařů.
První scéna vítání Ježíše Krista na svět byla dle historických zpráv vystavena v Římě v posledním desetiletí 13. století. Na našem území až o dvě a půl století později z rukou jezuitů. Nejprve v kostelích, pak v sídlech šlechty, nakonec v příbytcích obyčejných lidí. Betlemářství našlo své oddané tvůrce v několika etnografických oblastech. Na Horácku jsou nejcennější plody lidového betlemářství uchovány a ošetřovány v Muzeu Vysočiny Třebíč.
Nejstarší betlém vznikl v Třebíči ve třetí čtvrti 18. století, okolo roku 1760. Nalézal se v rodině Papírníkově. Dle zápisu byl ze dřeva a stromové kůry. Shořel při požáru Třebíče v roce 1873. Iniciátorem a pravým tvůrcem třebíčského betlemářského výtvarně řemeslného stylu stal se později František Hartmann (1791 – 1855). K šíření zvyku stavět betlém, zpravidla docela malý a jednoduchý, umísťovaný za oknem, přispíval prodejem pomalovaných papírových archů, z nichž si stavitelé figurky vystřihovali. Hartmann dal tvůrčí inspiraci svým pokračovatelům Antonínu Čeloudovi, Jiřímu Plottovi, Františku Klausovi, Tomáši Weignerovi a dalším.
Pravý rozkvět zdejšího betlemářství nastal v 19. století, s vrcholem na jeho konci a přelomu do století dvacátého. Kolekce malovaných betlémů v majetku Muzea Vysočiny v Třebíči čitá přes padesát velkých a skříňkových betlémů. Každý autor chtěl být osobitý, mít ve svém betlému něco, co neměl jiný. Proto jsou třebíčské betlémy originální. Vedle darovníků, pastýřů, řemeslníků a rozličných prostých lidí mají realistické scény z chléva i rozmanitost betlémské krajiny. Ta je vlastně krajinou Horácka, jak ji betlemáři důvěrně znali, s balvany a stržemi, jaké byly a mnohde dosud jsou na březích řeky Jihlavy, s krásnými borovicemi, v jejichž sousedství stojí exotické palmy. Jejich obrázky betlemáři nacházeli v dobrodružných cestopisných knihách.
Třebíčské betlémy v Rakousku
V rámci odborné spolupráce Muzea Vysočiny Třebíč a 1. Niederösterreichisches Krippenmuseum (První dolnorakouské muzeum betlémů) ve Vösendorfu zapůjčilo Muzeum Vysočiny Třebíč na výstavu do Rakouska velký stavěcí betlém Josefa Pokorného (1876 – 1957). Vznikal dvacet sedm roků, v letech 1906 až 1933. Druhá část výstavní zápůjčky sestává ze souboru skříňkových betlémů a z dalších sbírkových předmětů. Vybrané betlémy z vösendorfského muzea budou recipročně vystaveny na letošní vánoční výstavě v Třebíči.
Výstava třebíčských betlémů potrvá až do ledna příštího roku, expozice jsou otevřeny každou první sobotu v měsíci od 14. do 17. hodiny, od 18. listopadu každou sobotu, neděli a svátek od 11. do 18. hodiny.
(Zdroje: Jaroslav Martínek, ředitel Muzea Vysočiny Třebíč, Tomáš Hartman, kurátor sbírky betlémů v Muzeu Vysočiny Třebíč a ZDE)
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
