Opozice zase dostává vzkaz, že její nabídka nebyla dostatečně zajímává, případně nebyla relevantní alternativou k současné vládě. Problém nastane v okamžiku, kdy tradiční politické strany selžou, své selhání si odmítají připustit a dávají tak prostor protestním stranám či hnutím. V tomto okamžiku přestává existovat pravo-levé dělení politického hřiště, protože voliči zjistili, že je úplně jedno, zda volí pravici nebo levici, výsledky jsou stále stejně tristní.
Před čtyřmi lety došlo na české politické scéně k zemětřesení. Druhou nejsilnější stranou se stalo protestní hnutí ANO, které svůj program postavilo na kritice našeho polistopadového vývoje. Svého času uspěl Miloš Zeman s termínem „spálená země“, v roce 2013 zase Andrej Babiš s tím, že všechno bylo špatně a nic se nepovedlo. Úspěch ANO se nesl na vlně nespokojenosti s tragickou vládou Petra Nečase a Miroslava Kalouska. Ostatně ODS si sáhla na svůj nejhorší volební výsledek v historii a z rozhodující síly v zemi se stala okrajovou parlamentní stranou, kterou zůstává do dnešních dnů.
Po vstupu Andreje Babiše do vlády se všeobecně očekávalo, že nadšení z jeho hnutí opadne a v dalších volbách bude jeho výsledek horší než v těch prvních. Současně se očekávalo či doufalo v renesanci tradičních politických stran. Nic z toho se však nestalo. Babiš po čtyřech letech ve vládě aspiruje na jasné volební vítězství. ČSSD zažívá nejhorší časy ve své novodobé historii a renesance pravice se také nepovedla. Babiš tak vlastně nemá zdatného soupeře, který by ho dokázal ohrozit. Část voličů sice odmítá hnutí ANO podpořit, ale současně se nechce vracet k ČSSD, ODS či KDU-ČSL – TOPka je fakticky pod hranicí zvolitelnosti. Proto vidíme další posílení protestních uskupení, jako jsou Piráti či Okamura. Po letošních volbách tak reálně hrozí, že většinu hlasů získají ANO, Piráti a SPD. Jsem zvědav, zda i tento výsledek nechá zavedené strany v dosavadní pasivitě a korektnosti.
Problémem západních demokracií (včetně té české) je rezignace na pravo-levé vidění světa. Souboj pravice a levice není překonaný. Stále je o co se přít. Na jedné straně je větší regulace, vyšší daně, více úředníků a více Bruselu. Na straně druhé by měla být debyrokratizace, deregulace, nižší a jednoduché daně, vlastní měna a méně Bruselu. Výsledek je však ten, že ať už je u moci Petr nebo Pavel, máme větší daně, více Bruselu, méně národních států a měn a více uprchlíků.
Protestní strany a hnutí se dají porazit. Nesmíme se však omezit na hesla o ohrožení či konci demokracie. Nic takového nehrozí. A to ani v případě, že by ANO vyhrálo tak výrazně, že by mohlo sestavit jednobarevnou vládu. Parlamentní demokracie je u nás pevně zakořeněna a máme dostatek ústavních pojistek, aby zde žádná změna režimu neproběhla. Pokud někdo říká opak, vědomě lže. Úspěch protestních stran by se měl stát živou vodou pro tradiční strany. Je nejvyšší čas, aby pravice byla opět pravicí a levice levicí. Bez razantních personálních a programových změn to však nepůjde. Je nemožné, aby důvěru lidí znovu získali ti, kteří tu více jak 10 let rozhodují o směřování České republiky.
ANO, Piráti, SPD případně Zelení zde nechtějí dělat žádnou revoluci. Tato seskupení se pouze přiživují na masivní vlně nespokojenosti. Může se však stát, že pokud v následujících 4 letech neobnovíme důvěru v tradiční pravo-levé strany (ať už nově vzniklé nebo stávající), můžeme se (a to nejen v České republice) dočkat zrození skutečně extrémistických stran, které budou nabízet rychlá a jednoduchá řešení, a to úkor svobody a demokracie. Krach a selhání tradičních uskupení vždy vedl ke zrození diktatur a pravicového či levicového extrémismu.
Doporučení pro letošní parlamentní volby, ve smyslu koho volit, nemám. Nabídka je poměrně široká. Věřím, že každý, kdo chce jít volit a současně nechce volit protestně ani tradiční partaje, najde dle svého přesvědčení či svých priorit stranu, které dá hlas a současně tím vyšle jasný signál, že si přeje změnu.
Vyšlo na eportal.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
