Jan Mařenka: Němečtí soudruzi velí "Kupředu levá!" Nastoupí i u nás komunisté do vlády?

18.07.2016 20:56

Jan Mařenka si povšiml "šokujícího" převratu v německé politice a ptá se, zda také u nás nenastal čas pustit komunisty do vlády, nebo zda raději necháme levici a pravici definitivně zajít na úbytě

Jan Mařenka: Němečtí soudruzi velí "Kupředu levá!" Nastoupí i u nás komunisté do vlády?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Kancléřka Angela Merkelová

Komunisté do vlády? A v Německu? Co se ještě vloni zdálo utopií, je dnes v oblasti možného. Německá sociální demokracie (SPD) prohlásila, že si "umí představit" koalici s komunistickou Levicí (Die Linke) a Zelenými po parlamentních volbách v roce 2017.

Je to jako druhý výstřel z Aurory: Od roku 1990 komunisté v Německu, stejně jako u nás, ve vládě ještě nebyli a dokonce se k ní ani nepřiblížili.

Levice (Die Linke) je přímým pokračovatelem komunistické vládní strany SED v Německé demokratické republice. SED má kořeny v německé sociální demokracii, z níž se ještě jako Komunistická strana Německa odštěpila v roce 1918. Jde o stejný mechanismus, jakým vznikla Komunistická strana Československa - odštěpením ze sociální demokracie v roce 1920. Jinými slovy: komunisté ("Levice") a sociální demokracie jsou "z jednoho vrhu".

Spojením SPD – Levice – Zelení by vznikl silný levicový blok, který by ukončil již celou jednu generaci trvající mediální válku na "ty špatné" – komunisty a na "ty dobré" – tedy ty, kteří částěčně staví svoji kariéru na tom, že se vůči komunistům vymezují.

Angela odkládá harfu

Podle posledních průzkumů (agentura Insa) má SPD podporu 19 %, Zelení 13 % a Levice 10 % (celkem tedy 42 %). Vládnoucí koalice CDU/CSU by získala kolem 30 %. Do Bundestagu se také zřejmě dostane Alternativa pro Německo (AfD) s 15 %, s níž ale zatím na celostátní úrovni do party také nikdo nechce.

Je to poprvé v německé poválečné historii, kdy strany německé velké koalice a tradiční pilíře establishmentu (CDU/CSU a SPD) mají méně než polovinu hlasů. Na oblibě získávají strany, které dosud hrály druhé housle, nebo jsou v politickém orchestru nové. Podle všeho se blíží doba, kdy Frau Merkel odevzdá harfu, nebo na co to vlastně hraje, a začne se věnovat charitě.

Příchodem imigrantů a prvním veřejným prohlášení vládní strany o možné koalici s komunisty skončila doba ideologických her a začala doba pragmatismu. Pokud ve volbách získá Levice a Zelení dohromady víc hlasů než CDU/CSU, není v podstatě co řešit.

Levice (Die Linke) ovšem vystrkuje růžky a SPD to rozhodně neulehčuje. "Hillary Clintonová je teroristka a NATO svou politikou vůči Rusku ohrožuje světový mír," prohlásila před pár dny vůdkyně Levice Sarah Wagenknechtová a jak byla v ráži, přejmenovala Hillary na "Killary".

Tím vlastně Rudá Sára s prstem na tepu dějin řekla, že tak trochu teroristická je i celá současná německá vláda v čele s kancléřkou Merkelovou, která Spojeným státům a NATO zobe z ruky.

Pro SPD je to silná káva, ale pokud chce k moci, bude ji muset vypít až do dna. A kdo ví, zda to nakonec bude SPD, kdo si bude po parlamentních volbách 2017 vybírat koaliční partnery.

Komunisté ke kormidlu

Komunisté do vlády v Česku? "No fujtajbl!", uplivne si Kavárna. Jenže - Co se zdá dnes nemožné, může se brzy stát realitou.

Podle posledních průzkumů (agentura STEM, červen 2016) by získalo hnutí ANO 29 %, ČSSD 18 %, komunisté 14 %, ODS 7 %, lidovci 7 % a TOP 09 6% a na hranici vstupu do parlamentu se hemží i Zelení, SPD a možná i Úsvit.

Na první pohled: Těch stran je nějak moc, na tak malou zemi. Na druhý pohled: Tohle zavání patem a zdá se, že bez razantního řešení se nehneme z místa. Ono řešení je překvapivě prosté a zní: Návrat k demokracii – k prostému axiomu, že "Lid má vždycky pravdu".

ANO si koalici s ČSSD a lidovci zkouší už teď - a skřípe to jako starý škuner těsně předtím, než se rozpadne. Pokud by se však ČSSD přidržela chystaného německého modelu, dala se dohromady s komunisty a při troše štěstí i se Zelenými (4,5%), mohla by mít po problému.

Komunisté si svých 15 % drží stabilně a v nejbližší době jim určitě významně neubyde. Využívají svého exkluzivního postavení, kdy je "nikdo nechce" – tedy, ehm, kromě voličů. Mají pevnou a obnovující se voličskou základnu, nasávají i část protestních hlasů. Čas nehraje v jejich neprospěch, jak to vypadalo po roce 1989, ale spíše naopak.

To se ale může lehce změnit. Stačí maličkost: Pustit je ke kormidlu – a vrátit tak parlamentnímu rozložení sil na pravici a levici smysl. Pak by měli čeští komunisté dvě možnosti: a) odmítnout, nebo za b) ukázat karty. Obě varianty jsou pro ně horší, než ta, která je teď – zatímco se na palubě mydlí obměňující se koaliční posádky, z podpalubí se ozývá monotónní, nesouhlasné brblání.

Stav, kdy politické strany ignorují vůli 15% voličů, je neudržitelný a vlastně je s podivem, že to vydrželo tak dlouho – jednu generaci (26 let). Především pro ČSSD nazrála doba si přiznat, že takzvané Bohumínské usnesení (1995), které spolupráci s komunisty na celostátní úrovni zakazuje, už pořádně zpráchnivělo. Respekt k hlasům levicových voličů by ostatně pomohl i pravici - která by pak opět musela chtě nechtě vzniknout.

Vzhledem k tomu, že němečtí sociální demokraté nakročili k Rubikonu, zdá se, že už se to "bude smět". Pokud k témuž nenajdou odvahu jejich čeští - jinak zcela loajální a poslušní soudruzi z evropské Socialistické internacionály, může se jim stát, že brzy zahynou. Mají k tomu nechtěnou koalicí s Andrejem Babišem slušně nakročeno.

Co na to Milouš

Zní to jako paradox, ale není: Návrat komunistů do vlády v České republic by znamenal, že se poprvé od Mnichovské dohody roku 1938 vrátí česká politická scéna k relativně normálnímu stavu, kdy rozhoduje volič a ne mediální interpretace co je "špatné", co "dobré", kdo to "myslí nejlíp" a "kdo je extrémista".

Šlo by o první signál, že vystoupení České republiky z Evropské unie, které se zdá dnes zatím nemožné, se rovněž může stát realitou, protože zájmy celého spektra voličů v České republice by opět byly reprezentovány ve vládě levice či pravice.

Jak řekl už Milouš Jakeš, soudruh Ericha Honeckera, v době, kdy Evropská unie ještě nebyla: "Mnozí lidé si tedy tu demokracii pletou s tím, že oni budou jen těmi kritiky a určovateli, co se má dít v společnosti, a ti druzí že budou to vykonávat, a nebo jsou povinni vykonávat, co oni si přejí."

Jak se zdá, Milouš předběhl dobu - neboť ji zaspal.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

RNDr. Alexandr Vondra byl položen dotaz

svoboda slova

Cituji vás: ,,„Pak tu ale máme spoustu věcí označovaných za ‚dezinformační narativ‘ a podobně, kdy je zřejmé, že se toto označení používá jen jako zbraň proti politickým oponentům." Je zajímavé, že to říkáte zrovna vy, když tato vláda, kde je i ODS a ostatně hlavně sám Fiala dost často toto dělá a n...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ivan David: Cestou ke zlepšení

11:34 Ivan David: Cestou ke zlepšení

Vlastenectví pěstuje to, co je určitým lidem vlastní: Vlastní bývají příbuzenské vazby. Národy mívaj…